2.4.27 Nikl v hydrogenovaných rostlinných olejích
2000
Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda i).
Upozornění: Při použití mikrovlnného rozkladu za zvýšeného tlaku v uzavřeném systému je třeba dodržovat návod a bezpečnostní předpisy výrobce.
Zkoušený roztok. 0,100 g (m) se naváží do nádobky pro vysokotlaký mikrovlnný rozklad (fluorpolymer nebo křemenné sklo), přidá se 6,0 ml kyseliny dusičné R a 2,0 ml peroxidu vodíku koncentrovaného r . Stejným způsobem se připraví roztok pro slepou zkoušku. Uzavřené nádobky se vloží do laboratorní mikrovlnné pícky. Pro rozklad se použije vhodný program, např. 250 W po dobu 10 min; 600 W po dobu 5 min; 400 W po dobu 5 min; 250 W po dobu 7 min. Před otevřením se digesční nádobky nechají ochladit. Obsah nádobek se kvantitativně převede do odměrných baněk, zředí se vodou R na 25,0 ml a promíchá se.
Porovnávací roztoky. K 10,0 ml základního roztoku niklu (10 μg ni/ml) se přidá 1,0 ml kyseliny dusičné R, 2,0 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a zředí se vodou R na 20,0 ml. Do čtyř odměrných baněk se vnese 20 μl, 50 μl, 100 μl a 150 μl tohoto roztoku, do každé baňky se přidá 6,0 ml kyseliny dusičné R, zředí se vodou R na 25,0 ml a opět se promíchá. Získají se porovnávací roztoky obsahující: 4 ng/ml, 10 ng/ml, 20 ng/ml a 30 ng/ml niklu.
Nulový roztok. 6,0 ml kyseliny dusičné R se přidá do vody R a zředí se jí na 25,0 ml.
Postup. Připraví se směsi objemových dílů roztoku dusičnanu hořečnatého R (5,0 g/l) a kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce (1 + 2); roztoku dusičnanu hořečnatého R (5,0 g/l) a zkoušeného roztoku (1 + 2); roztoku dusičnanu hořečnatého R (5,0 g/l) a porovnávacích roztoků (1 + 2); roztoku dusičnanu hořečnatého R (5,0 g/l) a nulového roztoku (1 + 2).
Stanoví se absorbance všech roztoků při 232,0 nm za použití vhodného atomového absorpčního spektrometru s grafitovým atomizátorem (pecí), vybaveného systémem kompenzace pozadí Zeemanovým jevem, pyrolyticky potaženou trubičkou s ploškou a niklovou lampou s dutou katodou. Teplota peci se 10 s udržuje na 100 °C, pak se 10 s zvyšuje na 1400 °C (spalovací teplotu), při níž se udržuje 10 s, potom se teplota 20 s zvyšuje na 2500 °C (teplota atomizace), při níž se udržuje 5 s. Pomocí nulového roztoku se nastaví nula přístroje. Z hodnot pro porovnávací r oztoky se stanoví kalibrační křivka. Při použití vnější kalibrace se stanoví koncentrace zkoušeného roztoku a kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce z odpovídajících absorbancí. V případě potřeby se zředí nulovým roztokem tak, aby se získala hodnota v kalibrovaném rozsahu absorbance (zřeďovací faktor f).
Obsah niklu v μg/g se vypočítá podle vztahu:
c · f | , |
m · 40 |
v němž značí:
c | - změřenou koncentraci v nanogramech v mililitru, |
f | - zřeďovací faktor, |
m | - navážku zkoušené látky v gramech. |