2.5.22   Kyseliny uronové v polysacharidových vakcínách

Podstata zkoušky. Spektrofotometrické stanovení uronových kyselin; měří se intenzita zbarvení vzniklého po reakci s karbazolem.

Zkoušený roztok. Použije se odměrná baňka vhodného objemu, aby bylo možno připravit roztok přípravku obsahující asi 5 mg/ml suchého polysacharidu. Do této baňky se kvantitativně přenese obsah lahvičky (ampule) přípravku a zředí se na potřebný objem vodou R. Dále se roztok zředí tak, aby objemy použité lce zkoušce obsahovaly 4 µg až 40 µg kyseliny glukuronové (kyseliny uronové). 0,25 ml, 0,50 ml a 1,0 ml tohoto roztoku se přenese do tří zkumavek.

Porovnávací roztoky. 50 mg sodné soli kyseliny glukuronové R se rozpustí ve 100 ml vody R (základní roztok kyseliny glukuronové 0,4 g/l). těsně před použitím se 5 ml záldadního roztoku zředí vodou R na 50 ml (zředěný roztok kyseliny glukuronové 40 mg/l). 0,10 ml, 0,25 ml, 0,50 ml, 0,75 ml a 1,0 ml tohoto roztoku se převede do pěti zkumavek.

Slepá zkouška. Použije se 1 ml vody R ve zkumavce (kontrolní roztok).

Postup. Obsah všech zkumavek se zředí vodou R na 1 ml. zkumavky se vloží do lázně s ledovou vodou a do každé zkumavky se přidává po kapkách za stálého míchání 5,0 ml tetraboritanu sodného v kyselině sírové RS. zkumavky se uzavřou, vloží na 15 min do vodní lázně a ochladí se na pokojovou teplotu. Do každé zkumavky se přidá 0,20 ml roztoku karbazolu R (1,25 g/l) v ethanolu R. Zkumavky se uzavřou a vloží se na 15 min do vodní lázně a potom se ochladí na pokojovou teplotu. Potom se měří absorbance (2.2.25) každého roztoku při 530 nm proti kontrolnímu roztoku. Sestrojí se kalibrační křivka vynesením absorbance pěti porovnávacích roztoků proti jejich obsahu kyseliny glukuronové a z křivky se odečte množství kyseliny glukuronové v každém zředění zkoušeného roztoku. Ze zjištěných hodnot se vypočítá průměr.