2.6.18 Zkouška neuronirulence živých virových vakcín.

Podstata zkoušky. Neurovirulence se zjišťuje naočkováním zkoušeného přípravku opicím a jejich sledováním.

Postup zkoušky. Pro každou zkoušku se použije nejméně deset opic séronegativních na zkoušený virus. Každé opici se vstříkne nejvýše 0,5 ml zkoušeného přípravku do talamiclcé oblasti každé hemisféry, pokud není uvedeno jinak.

Celkové množství viru podaného každé opici není nižší než množství obsažené v jedné doporučené lidské dávce vakcíny. Jako kontrola proti zavlečení divokého neurovirulentního viru je chována skupina nejméně 4 kontrolních opic v druhé části klece nebo v bezprostředním sousedství naočkovaných zvířat. Očkované opice se pozorují 17 dní až 21 dní, sledují se příznaky ochrnutí nebo jiné známkyneurologického poškození; kontrolní opice jsou sledovány stejně dlouhou dobu anavíc ještě 10 dní. Zvířata, která uhynou do 48 h po injekci, se vyřadí jako úhyn z nespecifických příčin a mohou být nahrazena.

Zkouška není platná, jestliže více než 20 % inokulovaných zvířat uhyne z nespecifických příčin nebo jestliže ve vzorcích séra odebraných od kontrolních opic v době očkování zkoušených zvířat a také 10 dní po usmrcení zkoušených zvířat je prokázána infekce divokým virem typu zkoušeného viru nebo viru spalniček. Na závěr pozorování se provede pitva a histopatologické vyšetření odpovídajících oblastí mozku, jež by prokázalo poškození centrálního nervového systému. Zkoušený přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže zvířata nevykazují žádné neočekávané lcliniclcé příznaky nebo histopatologické důkazy poškození centrálního nervového systému, které by bylo možno přisuzovat inolculovanému viru.