2.7.15   Stanovení účinnosti vakcíny proti hepatitidě B (rDNK)

2001

Stanovení účinnosti vakcíny proti hepatitidě B se provádí bud' in vivo porovnáním schopnosti přípravku vyvolat v daných podmínkách u myší nebo morčat tvorbu specifických protilátek proti povrchovému antigenu hepatitidy B(HBsAg) se stejnou schopností referenčního přípravku, nebo in vitro imunochemickým stanovením obsahu antigenu.

Zkouška in vivo

Výběr a rozdělení pokusných zvířat. Použijí se zdravé myši z jednoho chovu, staré asi 5 týdnů. Použitý kmen myší pro tuto zkoušku dává výraznou odpověd' v křivce závislosti odpovědi na dávce antigenu: vhodné jsou myši s haplotypem H-29 nebo H-2d. Také jsou vhodná zdravá morčata hmotnosti 300 g až 350 g (stará asi 7 týdnů) z jednoho chovu. Používají se zvířata stejného pohlaví. Rozdělí se do nejméně sedmi stejných skupin o počtu vhodném pro požadavky stanovení.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. K ředění přípravku se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l), obsahující hliníkové adjuvans použité ve vakcíně nebo jiné vhodné rozpouštědlo. Připraví se nejméně tři ředění zkoušeného přípravku a odpovídající souhlasná ředění referenčního přípravku. Každému zvířeti ve skupině se intraperitoneálně vstříkne nejvýše 1,0 ml ředění určeného pro skupinu. Jedna skupina zvířat zůstane neočkována, vstříkne se jí pouze intraperitoneálně stejný objem ředícího roztoku. Ve vhodném časovém intervalu (např. mezi čtyřmi až šesti týdny) se zvířata v anestezii vykrvácejí a odděleně se získají jednotlivá séra. V těchto sérech se vhodnou imunochemickou metodou stanoví obsahy specifických HBsAg protilátek (2.7.1).
Výpočty. Výpočty se provedou běžnými statistickými metodami pro zkoušky s kvantitativní odpovědí (5.3).

Z rozložení reakčních hodnot naměřených ve všech sérech neočkované skupiny se stanoví nejvyšší reakční hladina, kterou lze nalézt při této zvláštní zkoušce u nevakcinovaných zvířat. Všechny odpovědi u vakcinovaných zvířat, které převyšují tuto hodnotu, se označí za sérokonverzi.

Procento zvířat vykazujících sérokonverzi v každé skupině se vhodně transformuje (např. probitovou transformací) a použije se model rovnoběžnosti křivek závislosti log dávky a odpovědi. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku.

Validační podmínky. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- pro zkoušený a referenční přípravek leží EDSo mezi nejnižší a nejvyšší dávkou podanou zvířatům,
- statistická analýza neukazuje žádnou významnou odchylku od linearity ani rovnoběžnosti,
- meze spolehlivosti relativní účinnosti jsou 33 % až 300 % stanovené účinnosti.
Požadavek na účinnost. Horní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené relativní účinnosti je nejméně 1,0.

Zkouška in vitro

Provede se imunochemické stanovení (2.7.1) obsahu antigenu, které odpovídá kritériím validovaným při zkoušce in vivo. Prokazatelně vhodná jsou enrymově imunosorbentová stanovení (ELISA) a radioimunoanalýza (ItIA) s použitím monoklonálních protilátek specifických pro ochranu indukující epitopy HBsAg. K analýze údajů, jež se mohou vhodně transformovat, se použijí vhodné počty ředění zkoušené vakcíny a zkoušeného přípravku a model rovnoběžnosti. Soupravy ke stanovení HBsAg in vitro jsou běžně dostupné a jejich zkušební postupy se mohou přizpůsobit ke stanovení účinnosti vakcíny in vitro.

Kritéria přijatelnosti pro daný referenční přípravek schvaluje na základě validačních údajů oprávněná autorita.