2.9.4 Zkouška disoluce transdermálních přípravků

Podstata zkoušky. Zkouškou se stanovuje rychlost disoluce léčivých látek z transdermálních náplastí. 1. Disková metoda .. 4 .5

Přístroj. Použije se disoluční přístroj s míchadlem popsaný ve zkoušce disoluce (2.9.3) pro pevné perorální lékové formy vybaveným navíc diskem z nerezové oceli ve formě síťky s otvory 125 ltm (obr. 2.9.4-1). Disk přidržuje zkoušený přípravek u dna nádoby tak, aby mezi diskem a dnem nádoby byl minimální mrtvý prostor. Disk udržuje náplast rovnou, s povrchem uvolňování orientovaným nahoru a rovnoběžně se spodní hranou listu míchadla. Při zkoušce je mezi listem míchadla a povrchem disku vzdálenost (25 f 2) mm (obr. 2.9.4-2). Teplota je udržována na (32 f 0,5) °C. Nádoba je při zkoušce zakryta, aby bylo omezeno vypařování.

Postup. Předepsaný objem disoluční kapaliny se umístí do nádoby a vytemperuje na předepsanou teplotu. Transdermální náplast se připevní na disk tak, aby povrch náplasti, z něhož dochází k uvolňování léčivé látky, byl co možno nejvíce rovný. Zkoušený přípravek lze přilepit na disk předepsaným lepidlem nebo proužkem oboustranně lepicí pásky. Lepidlo nebo lepicí páska jsou předem vyzkoušeny z hlediska indife- pbr. 2.9.4-1 Disk

Rentnosti k analytické metodě a adsorpci léčivé látky (látek). Rozměry v milimetrech Náplast se přitislrne na adhezivní stranu disku tak, aby

Povrchem, u něhož dochází k uvolňování, směřovala nahoru, přičemž náplast nepřesahuje okraje disku. Za předpokladu homogenity přípravku rovnoměrně naneseného na zevní krycí podložku lze pro zkoušku disoluce použít oddělenou část náplasti vhodné a přesně změřené velikosti. Postup s dělením náplasti může být nezbytný k dosažení přiměřených sink podmínek (tj. zamezení procesu sycení roztoku léčivy). Postup však nelze použít u transdermálních přípravků membránového typu. Disk s připevněnou náplastí se umístí na dno nádoby, načež se okamžitě uvede do pohybu míchadlo, např. s rychlostí 100 otáček/min. V určených intervalech se odebírá vzorek roztoku z místa mezi hladinou disolučního média a horní částí listu míchadla ve vzdálenosti větší než 1 cm od stěny nádoby. Stanoví se obsah v odebraných vzorcích, je-li nutné s korekcí na změnu objemu. Zkouška se opakuje s dalšími náplastmi. 2. Metoda s Exrakční celou

Přístroj

Použije se disoluční přístroj s míchadlem popsaný ve zkoušce disoluce (2.9.3) pro pevné perorální lékové formy vybavené navíc extrakční celou.

Extrakční cela je vyrobena z chemicky inertních materiálů. Skládá se z nosiče, víka a v případě potřeby také membrány umístěné na náplasti pro její oddělení od média, které může měnit a nepříznivě ovlivňovat fyzikálně-chemické vlastnosti náplasti (viz obr. 2.9.4-3).

Nosič. Ve středové části nosiče je kruhová

Dutina určená k umístění náplasti. Hloubka Obr. 2.9.4-2 Umístění míchadla a disku

Dutiny je 2,6 mm a její průměr odpovídá Rozměry v milimetrech rozměru zkoušené náplasti. Používají se

Průměry 27 mm, 38 mm, 45 mm, 52 mm, což odpovídá objemům dutin 1,48 ml, 2,94 ml, 4,13 ml a 5,52 ml.

Víko. Víko má středový otvor s průměrem voleným podle velikostí zkoušené náplasti. Náplast se proto přesně vycentruj e a tím se vymezí povrch uvolňování. Lze použít víka s otvory o průměru 20 mm, 32 mm, 40 mm a 50 mm, což odpovídá plochám 3,14 cm ; 8,03 cm2,12,56 crri a 19,63 cm2.

Víko je připevněné k nosiči pomocí šroubů a matic. Těsnění mezi víkem a nosičem tvoří pryžový prstenec umístěný na obvodu dutiny.

Extrakční cela udržuje náplast rovnou s povrchem uvolňování orientovaným nahoru a rovnovnoběžným s dolní hranou listu míchadla. Vzdálenost mezi listem míchadla a povrchem náplasti je (25 f 2) mm (obr. 2.9.4-4). Teplota je udržována na (32 f 0,5) °C. Nádoba může být při zkoušce zakryta, aby bylo omezeno vypařování.

Postup

Předepsaný objem disoluční kapaliny se umístí do nádoby a vytemperuje na předepsanou teplotu. Náplast s povrchem uvolňování směřujícím nahoru se umístí přesně do středu dutiny extrakční cely. Pokud je nezbytné, cela se utěsní hydrofobním materiálem (např. vazelínou) naneseným na ploché povrchy a nápast se jím fixuje. Extrakční cela se uzavře a s víkem směřujícím nahoru se vloží na ďno nádoby. Ihned se uvede do pohybu míchadlo, např. s počtem otáček 100/min. V určených časovým intervalech se odebírá vzorek roztoku z místa mezi hladinou ďisolučního média a horní částí listu míchadla ve vzdálenosti větší než 1 cm od stěny nádoby. Stanoví se obsah v odebraných vzorcích, je-li nutné s korekcí na změnu objemu. Zkouška se opakuje s dalšími náplastmi.

Obr. 2.9.4-3 Extrakční cela 3. Metoda rotujfcfho válce

Přístroj. Použije se disoluční přístroj s míchadlem popsaný ve zkoušce pro disoluci (2.9.3) pevných perorálních lékových forem. List míchadla a hřídel se nahradí válcem z nerezové oceli (obr. 2.9.4-5). Na začátku každé zkoušky se náplast umístí na válec. Vzdálenost mezi dnem nádoby a válcem činí (25 f 2) mm. Teplota je udržována na (32 f 0,5) °C. Pro omezení odpařování je nádoba při zkoušce zakryta.

Obr. 2.9.4-4 Umístění míchadla a extrakční cely Rozměry v milimetrech

Postup. Předepsaný objem disoluční kapaliny se umístí do nádoby a vytemperuje na předepsanou teplotu. Z náplasti se odstraní ochranná krycí vrstva a náplast se přilepí adhezivní vrstvou na vhodnou porézní inertní membránu, která na všech stranách přesahuje náplast nejméně o 1 cm. Náplast se umístí na čistý povrch válce tak, aby okraj e membrány byly ve styku s tímto povrchem. Lze použít dva způsoby přilepení náplasti na válec: - na okraje membrány se nanese vhodné lepidlo, je-li třeba, nanese se i na zadní stranu náplasti, - na vněj ší stranu válce se přilepí oboustranná lepicí páska.

Mírným tlakem se náplast zadní, neadhezivní stranou opatrně přilepí na lepicí pásku tak, aby povrch, u něhož dochází k uvolňování přípravku, byl ve styku s disoluční tekutinou a delší osa náplasti (není-li kruhová) směřovala po obvodu válce.

Lepidlo nebo páska jsou předem vyzkoušeny z hlediska indiferentnosti k analytické metodě a adsorpci léčivé látky (látek).

Válec se připojí k přístroji a ihned se uvede do rotačního pohybu, např. s počtem otáček 100/ min. V určených časových intervalech se odebírá vzorek roztoku z místa mezi hladinou disolučního média a horní částí rotujícího válce ve vzdálenosti větší než 1 cm od stěny nádoby. Stanoví se obsah v odebraných vzorcích poďle pokynů v příslušném článku, je-li nutné s korekcí na změnu objemu. Zkouška se opakuje s dalšími náplastmi.

Hodnocení. Přípravek vyhovuje, jestliže množství léčivé látky (látek) uvolněné z náplasti v určeném čase, vyjádřené jako množství na jeďnotku plochy povrchu náplasti za jednotku času, je v požadovaném rozmezí.

Obr. 2.9.4-5 Rotační válec Rozměry v centimetrech