3.1.1.2 Materiály na bázi měkčeného polyvinylchloridu pro hadičky používané v soupravách pro transfuzi krve a krevních složek
2000
Poznámka: Tento text nahrazuje text stati 3.1.2 v ČL 97.
Obsahují nejméně 55 % polyvinylchloridu s bis(2-ethylhexyl)-ftalatem (přísada polymerů 01) jako změkčovadlem.
Výroba
Materiály na bázi měkčeného polyvinylchloridu se vyrábějí polymeračními metodami zaručujícími, že obsah zbytkového vinylchloridu je menší než 1 μg v jednom gramu polymeru. Použitý výrobní postup je validován, aby se prokázalo, že výrobek vyhoví následující zkoušce:
Vinylchlorid. Nejvýše 1 μg/g, stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28) za použití etheru R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 10 μl etheru R se přidá mikrostříkačkou do 20,0 ml dimethylacetamidu R tak, aby špička jehly byla ponořena do rozpouštědla. Těsně před použitím se 1 ml roztoku zředí dimethylacetamidem R na 1000 ml. Zkoušený roztok. 1,000 g zkoušeného materiálu se přenese do lahvičky na 50 ml a přidá se 10,0 ml roztoku vnitřního standardu. Lahvička se uzavře, uzávěr se zajistí a protřepe se, aniž by došlo ke smočení zátky kapalinou. Nádobka se temperuje 2 h ve vodní lázni při (60 ± 1) °C.
Základní roztok vinylchloridu. Připravuje se v digestoři. 50,0 ml dimethylacetamidu R se přenese do lahvičky na 50 ml. Lahvička se uzavře a zátka se zajistí. Lahvička se zváží s přesností 0,1 mg. Polyethylenová nebo polypropylenová injekční stříkačka na 50 ml se naplní plynným vinylchloridem R. Plyn se nechá ve stříkačce asi 3 min, stříkačka se vyprázdní a opět se naplní 50 ml plynného vinylchloridu R. Na stříkačku se nasadí podkožní injekční jehla a objem plynu ve stříkačce se zmenší z 50 ml na 25 ml. Těchto 25 ml vinylchloridu se pomalu nastříkne do lahvičky za opatrného třepání tak, aby nedošlo ke smočení jehly kapalinou. Lahvička se opět zváží. Přírůstek hmotnosti je asi 60 mg (1 μl takto připraveného roztoku obsahuje asi 1,2 µg vinylchloridu). Nechá se 2 h stát. Základní roztok se uchovává v chladničce.
Standardní roztok vinylchloridu. K 1 objemovému dílu základního roztoku vinylchloridu se přidají 3 objemové díly dimethylacetamidu R.
Porovnávací roztoky. Do šesti lahviček na 50 ml se převede po 10,0 ml roztoku vnitřního standardu. Lahvičky se uzavřou a zátky se zajistí. Do pěti lahviček se jednotlivě nastříkne 1 μl, 2 μl, 3 μl, 5 μl a 10 μl standardního roztoku vinylchloridu. Šest takto připravených roztoků obsahuje tedy 0 μg a asi 0,3 μg, 0,6 μg, 0,9 μg, 1,5 μg a 3 μg vinylchloridu. Lahvičky se opatrně protřepou tak, aby nedošlo ke smočení uzávěru roztokem a temperují se 2 h ve vodní lázni při (60 ± 1) °C.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Teplota kolony se udržuje na 45 °C, teplota nástřikového prostoru na 100 °C a teplota detektoru na 150 °C.
Provede se head-space nástřik po 1 ml z každé lahvičky. Vypočte se obsah vinylchloridu.
Dodavatel materiálu musí být schopen prokázat, že kvalitativní a kvantitativní složení typového vzorku je vyhovující v každé výrobní šarži.
4996
Vlastnosti
Téměř bezbarvý nebo světle žlutý materiál ve formě prášku, kuliček, granulí, nebo po zpracování, hadičky se slabým pachem. Při spalování se vyvíjí hustý černý dým.
Zkoušky totožnosti
V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu před použitím rozřežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
Zkoušky na čistotu
V případě potřeby se vzorky akoušeného materiálu rozřežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
Roztok S1. 5,0 g se převede do spalovací baňky, přidá se 30 ml kyseliny sírové R a zahřívá se do vzniku černé sirupovité hmoty. Ochladí se a opatrně se přidá 10 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R. Směs se mírně zahřeje, nechá se ochladit a přidá se 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R; opakuje se střídavé odpařování a přidávání peroxidu vodíku do získání bezbarvé tekutiny. Objem tekutiny se sníží asi na 10 ml, ochladí se a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Roztok S2. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla, přidá se 500 ml vody R a hrdlo baňky se překryje kádinkou z borokřemičitého skla. Zahřívá se 20 min v autoklávu při (121 ± 2) °C. Po zchladnutí se roztok sleje a doplní se na 500 ml
Vzhled roztoku. Roztok S2 je čirý (1.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Přísada polymerů 01. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. Ke 2,0 g se přidá 200 ml etheru prostého peroxidických látek R a zahřívá se 8 h pod zpětným chladičem. Roztok se oddělí filtrací a odpaří se do sucha za sníženého tlaku na vodní lázni při 30 °C. Zbytek se rozpustí v 10 ml toluenu R.
Porovnávací roztok. 0,8 g přísady polymerů 01 CRL se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhu 30 mm x 3 mm 0,5 ml zkoušeného roztoku a 5 μl porovnávacího roztoku a vyvíjí se toluenem R po dráze 15 cm. Vrstva se opatrně usuší a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Určí se pruh odpovídající přísadě polymerů 01. Tento pruh silikagelu se sejme a třepe se 1 min se 40 ml etheru R. Zfiltruje se a odpaří do sucha. Hmotnost zbytku (C) je nejvýše 40 mg.
Baryum. Nejvýše 5 μg Ba/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonovém plazmatu (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. 1,0 g se žíhá v křemenném kelímku. Zbytek se převede do 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a na vodní lázni se odpaří do sucha. Tento zbytek se převede do 20 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS.
Porovnávací roztok. Roztoky obsahující 0,25 μg Ba/ml se připraví za použití základního roztoku barya (50 μg Ba/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Měří se emisní intenzita při 455,40 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 455,30 nm. Ověří se nepřítomnost barya v použité kyselině chlorovodíkové.
Kadmium. Nejvýše 0,6 μg Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 10,0 ml roztoku S1 se odpaří do sucha. Zbytek se převede do 5 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R 1 % (V/V) zfiltruje se a filtrát se zředí stejným roztokem kyseliny na 10,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se ze základního roztoku kadmia (1 mg Cd/ml) zředěním roztokem kyseliny chlorovodíkové R 1 % (V/V).
4997
Změří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Ověří se nepřítomnost kadmia v použité kyselině chlorovodíkové.
Cín. Nejvýše 20 µg Sn/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonovém plazmatu (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. 1 ml roztoku S1 se bezprostředně před použitím zředí vodou R na 10 ml.
Porovnávací roztok. Bezprostředně před použitím se do 50 ml odměrné baňky obsahující 5 ml roztoku kyseliny sírové R 20 % (V/V) přidají 2 ml základního roztoku cínu (5 µg Sn/ml) a zředí se vodou R na 50 ml.
Měří se emisní intenzita při 189,99 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 190,10 nm. Ověří se nepřítomnost cínu v použité kyselině sírové.
Těžké kovy (2.4.8). K 10 ml roztoku S 1 se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a hydroxid sodný koncentrovaný RS do vzniku slabě růžového zbarvení a zředí se vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). Porovnávací roztok se připraví ze základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).
Stanovení obsahu
K 0,500 g se přidá 30 ml tetrahydrofuranu R a zahřívá se 10 min za míchání na vodní lázni v digestoři. Materiál se zcela rozpustí. Za míchání se po kapkách přidá 60 ml methanolu R; vzniká zrnitá sraženina polyvinylchloridu. Ponechá se stát několik minut a pokračuje se v přidávání methanolu R, dokud se tvoří sraženina. Použitím tří malých dávek methanolu R se sraženina převede na filtr ze slinutého skla (40) a propláchne se. Filtr se sraženinou se vysuší do konstantní hmotnosti při 60 °C a zváží se.
Sterilizované soupravy se dále podrobí následujícím zkouškám.
Roztok S3. Tři soupravy a 300 ml nádoba z borokřemičitanového skla se spojí do uzavřeného systému. Nádoba se termostatuje tak, aby byla udržena teplota tekutiny v nádobě na (37 ± 1) °C. Systémem se cirkuluje 250 ml vody na injekci R ve směru používaném při transfuzi po dobu 2 h při průtoku 1 l/h (např. pomocí peristaltického čerpadla s co nejkratší vhodnou čerpací hadičkou ze silikonu). Odebere se celý objem roztoku a nechá se ochladit.
Vzhled roztoku. Roztok S3 je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 25 ml roztoku S3 se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 25 ml roztoku S3 se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku změny žlutého zbarvení na oranžové se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S3 při 230 nm až 250 nm je nejvýše 0,30. Při 251 nm až 360 nm je absorbance roztoku S3 nejvýše 0,15.
Redukující látky. Zkouška se provádí do 4 h od přípravy roztoku S3. Ke 20,0 ml roztoku S3 se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 g jodidu draselného R a titruje se thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška s 20 ml vody na injekci R. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 2,0 ml.
Vodou extrahovatelné látky 50,0 ml roztoku S3 se odpaří na vodní lázni do sucha a vysuší se v sušárně při 100 °C až 105 °C do konstantní hmotnosti. Provede se slepá zkouška s 50 ml vody na injekci R. Hmotnost zbytku po odpaření roztoku S3 po korekci na slepou zkoušku je nejvýše 1,5 mg.