3.1.3 Polyolefiny

2000

Získávají se polymerací ethylenu nebo propylenu nebo kopolymerací těchto látek nejvýše s 25 % vyšších homologů (C4 až C, °) nebo karboxylových kyselin nebo esterů. Určité materiály mohou být směsí polyolefmů.

Výroba

Do polymerů se přidává určitý počet přísad, aby se optimalizovaly jejich chemické, fyzikální a mechanické vlastnosti, aby se tyto polymery přizpůsobily pro určené použití. Všechny tyto přísady se vybúají z připojeného seznamu, který určuje pro každý výrobek nejvyšší povolený obsah.

Mohou obsahovat nejvýše tři antioxidanty, jedno nebo několik maziv nebo separačních činidel a také oxid titaničitý jako zneprůhlediíující činidlo, pokud je třeba uchovávanou látku chránit před světlem. Seznam přísad a jejich nejvyšší povolený obsah:

• butylhydroxytoluen (přísada polymerů 07), nejvýše 0,125 %,
• pentaerytrityl-tetrakis[3-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propionat] (přísada polymerů 09), nejvýše 0,3 %,
• 1,3,5-tris(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxybenzyl)-s-triazin-2,4,6-(1H, 3H, 5H)-trion (přísada polymerů 13), nejvýše 0,3 %,
• oktadecyl[3-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propinoat (přísada polymerů 11), nejvýše 0,3 %,
• ethylen-bis[3,3-bis(3-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)butanoat] (přísada polymerů 08), nejvýše 0,3 %,
• dioktadecyldisulfid (přísada polymerů 15), nejvýše 0,3 %,
• 2,2', 2"', 6,6', 6"-hexa-terc.butyl-4,4', 4"-[(2,4,6-trimethyl-1,3, S-benzentriyl)trismethylen]trifenol (přísada polymerů 10), nejvýše 0,3 %,
• 2,2'-bis(oktadecyloxy)-5,5'-spirobi-1,2,3-dioxafosfan (přísada polymerů 14), nejvýše 0,3 %,
• didodecyl-3,3'-thiodipropionat (přísada polymerů 16), nejvýše 0,3 %,
• dioktadecyl-3,3'-thiodipropionat (přísada polymerů 17), nejvýše 0,3 %,
• tris(2,4-di-terc.butylfenyl)fosfit (přísada polymerů 12), nejvýše 0,3 %,
• P-EPQ (přísada polymerů 18), nejvýše 0,1 %,
• kopolymery dimethylsukcinatu a 4-hydroxy-2,2,6,6-tetramethylpiperidin-l-ethanolu (přísada polymerů 22), nejvýše 0,3 %,
  (celkový obsah shora uvedených antioxidačních přísad je nejvýše 0,3 %)
• hydrotalkit, nejvýše 0,5 %,
• alkanamidy, nejvýše 0,5 %,
• alkenamidy, nejvýše 0,5 %,
• křemičitan sodno-hlinitý, nejvýše 0,5 %,
• oxid křemičitý, nejvýše 0,5 %,
• benzoan sodný, nejvýše 0,5 %,
• estery nebo soli mastných kyselin, nejvýše 0,5 %,
• fosforečnan sodný, nejvýše 0,5 %,
• parafinový olej, nejvýše 0,5 %,
• oxid zinečnatý, nejvýše 0,5 %,
• mastek, nejvýše 0,5 %,
• oxid hořečnatý, nejvýše 0,2 %,
• stearan vápenatý nebo stearan zinečnatý nebo jejich směs, nejvýše 0,5 %,
• oxid titaničitý, nejvýše 4 %.

Dodavatel materiálu musí být schopen prokázat, že kvalitativní a kvantitativní složení typového vzorku je vyhovující v každé výrobní šarži.

4999

Vlastnosti

Prášek, kuličky, granule nebo, po zpracování, fólie různé tlouštky nebo obaly. Jsou prakticky nerozpustné ve vodě, dobře rozpustné v horkých aromatických uhlovodících, prakticky nerozpustné v ethanolu, v hexanu a v methanolu. Měknou při teplotách 65 °C až 165 °C. Hoří modrým plamenem.

Zkoušky totožnosti

V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.

1. K 0,25 g se přidá 10 ml toluenu R a vaří se asi 15 min pod zpětným chladičem. Několik kapek získaného roztoku se nanese na tabletu chloridu sodného a rozpouštědlo se odpaří v sušárně při 80 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Spektrum zkoušeného materiálu vykazuje maxima zvláště při 2920 cm', 2850 cm', 1475 cm', 1465 cm', 1380 cm', 1170 cm', 735 cm' a 720 cm'; získané spektrum se shoduje se spektrem typového vzorku zvoleného podle zkoušeného materiálu. Jestliže je zkoušený materiál ve formě fólií, lze přímo změřit spektivm odříznutého kousku o vhodné velikostí.
2. Vyhovuje doplňkovým zkouškám odpovídajícím přítomným přísadám.
3. Asi 20 mg se smíchá v platinovém kelímku s 1 g hydrogensíranu draselného R a zahřívá se, dokud úplně neroztaje. Po ochlazení se přidá 20 ml kyseliny sírové zředěné RS a mírně se zahřeje. Výsledný roztok se zfiltruje a k filtrátu se přidá 1 ml kyseliny fosforečné R a 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R. Jestliže je látka zneprůhledněna oxidem titaničitým, vzniká oranžovožluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.

Roztok S1. Roztok S1 se použije do 4 h po přípravě. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem, přidá se 500 ml vody na injekci R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se vychladnout a sleje se. Část roztoku se ponechá pro zkoušku Vzhled roztoku a zbytek se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16).

Roztok S2. 2,0 g se převedou do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 80 ml toluenu R a vaří se 90 min pod zpětným chladičem za stálého míchání. Nechá se ochladit na 60 °C a za stálého míchání se přidá 120 ml methanolu R. Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Baňka a filtr se vypláchnou 25 ml směsi objemových dílů toluenu R a methanolu R (40 + 60), výplachy se přidají k filtrátu a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 250 ml. Připraví se kontrolní roztok.

Roztok S3. 100 g se převede do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 250 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Nechá se vychladnout a roztok se sleje.

Vzhled roztoku. Roztok S1 je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásadně reagující látky. Ke 100 ml roztoku S1 se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku S1 se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku změny žlutého zbarvení na oranžové se spotřebuje nejvýše 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S1 při 220 nm až 340 nm je nejvýše 0,2 .

Redukující látky. Ke 20 ml roztoku S1 se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 g jodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 3,0 ml.

Látky rozpustné v hexanu. 10 g se převede do 250ml kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 100 ml hexanu R a vaří se 4 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se v ledové lázni a rychle se

5000

zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16), teplota roztoku se udržuje na asi 0 °C. (Doba filtrace nesmí překročit 5 min; pokud je třeba, zrychlí se filtrace přetlakem). 20 ml filtrátu v předvážené skleněné misce se odpaří na vodní lázni. Zbytek se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Hmotnost zbytku se neliší o více než 10 % od typového vzorku a nepřevyšuje 5 %.

Extrahovatelný hliník. Nejvýše 1 μg Al/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.1.22, Metoda I) v argonovém plazmatu.

Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.

Porovnávací roztoky. Připraví se ze základního roztoku hliníku (200 μg Al/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.

Změří se intenzita emise hliníku při 396,15 nm, spektrální pozadí se vezme jako 396,25 nm. Ověří se nepřítomnost hliníku v použité kyselině chlorovodíkové.

Extrahovatelný titan. Nejvýše 1 μg Ti/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I) v argonovém plazmatu.

Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.

Porovnávací roztoky. Připraví se ze základního roztoku titanu (100 μg Ti/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.

Změří se intenzita emise titanu při 336,12 nm, spektrální pozadí se vezme jako 336,16 nm. Ověří se nepřítomnost titanu v použité kyselině chlorovodíkové.

Extrahovatelný zinek. Nejvýše 1 μg Zn/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.

Porovnávací roztoky. Připraví se ze základního roztoku zinku (10 µg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.

Změří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduchacetylen. Ověří se nepřítomnost zinku v použité kyselině chlorovodíkové.

Extrahovatelné těžké kovy (2.4.8). 50 ml roztoku S3 se na vodní lázni odpaří na objem asi 5 ml a zředí se vodou R na 20,0 ml. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2,5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,0 g. Tento limit neplatí pro materiál zneprůhledněný oxidem titaničitým.

Doplňkové zkoušky

Všechny tyto zkoušky nebo jejich část se provádějí pouze tehdy, jestliže je to opodstatněno uvedeným složením nebo použitím materiálu.

Fenolické antioxidanty. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitěního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, kterou je jedna ze čtyř následujících směsí:
  • mobilní fáze 1, která je směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (30 + 70); průtoková rychlost je 2 ml/min,
  • mobilní fáze 2, která je směsí objemových dílů vody R, tetrahydrofuranu R a acetonitrilu R (10 + 30 + 60); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
  • mobilní fáze 3, která je směsí objemových dílů vody R, 2 propanolu R a methanolu R (5 + 45 + 50); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
  • mobilní fáze 4, která je směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R a acetonitrilu R (20 + 80); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
  • spektrofotometrického detektoru; 280 nm pro mobilní fáze 1 až 3 a 270 nm pro mobilní fázi 4. Chromatografický systém musí zajistit:
  • rozlišení nejméně 8,0 mezi píky odpovídajícími přísadě polymerů 07 a přísadě polymerů 08 s mobilní fází 1,
  • rozlišení nejméně , 0 mezi píky odpovídajícími přísadě polymerů 09 a přísadě polymerů 10 s mobilní fází 2,

    5001

  • rozlišení nejméně 2,0 mezi píky odpovídajícími přísadě polymerů 11 a přísadě polymerů 12 s mobilní fází 3,
  • rozlišení nejméně 6,0 mezi dvěma základními píky (přibližné retenční časy 3,5 a 5,8) na chromatogramu získaném s přísadou polymerů 18 s mobilní fází 4.

  Zkoušený roztok S21. 50 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. Připraví se kontrolní roztok za použití kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.
  Zkoušený roztok S22. 50 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml dichlormethanu R. Připraví se kontrolní roztok za použití kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.
  Zkoušený roztok S23. 50 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a roztoku terc.butylhydroperoxidu R (10 g/l) v tetrahydrofuranu R. Baňka se uzavře a nechá stát 1 h. Připraví se kontrolní roztok za použití kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.

  Z následujících porovnávacích roztoků se připraví pouze ty roztoky, které jsou potřebné pro analýzu jenolických antioxidantů uvedených ve složení zkoušené látky.

  Porovnávací roztok (a). 25,0 mg butylhydroxytoluen CRL (přísada polymerů 07) a 60,0 mg přísady polymerů 08 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
  Porovnávací roztok (b). 60,0 mg přísady polymerů 09 CRL a 60,0 mg přísady polymerů 10 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
  Porovnávací roztok (c). 60 mg přísady polymerů 11 CRL a 60,0 mg přísady polymerů 12 CRL se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
  Porovnávací roztok (d). 25,0 mg přísady polymerů 07 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
  Porovnávací roztok (e). 60,0 mg přísady polymerů 08 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
  Porovnávací roztok (f). 60,0 mg přísady polymerů 13 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
  Porovnávací roztok (g). 60,0 mg přísady polymerů 09 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
  Porovnávací roztok (h). 60,0 mg přísady polymerů 10 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
  Porovnávací roztok (i). 60,0 mg přísady polymerů 11 CRL se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
  Porovnávací roztok (j). 60,0 mg přísady polymerů 12 CRL rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
  Porovnávací roztok (k). 20,0 mg přísady polymerů 18 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a roztoku terc.butylhydroperoxidu R (10 g/l) v tetrahydrofuranu R. Nechá se stát 1 h v uzavřené nádobě. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.

  Jestliže zkoušená látka obsahuje přísadu polymerů 07 a/nebo prisadu polymerů 08, použije se mobilní fáze 1 a nastříkne se 20 pl zkoušeného roztoku S21,20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a) a bud' po 20 μl porovnávacího roztoku (d) nebo (e), nebo po 20 μl porovnávacího roztoku (d) a (e).

  Jestliže zkoušená látka obsahuje jeden nebo více následujících antioxidantů:

  • přísada polymerů 09,
  • přísada polymerů 10,
  • přísada polymerů 11,
  • přísada polymerů 12,
  • přísada polymerů 13,
  použije se mobilní fáze 2 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S21,20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (b) a po 20 μl každého porovnávacího roztoku antioxidantu tohoto seznamu, který je uveden ve složení zkoušené látky.

  5002

  Jestliže zkoušená látka obsahuje přísadu polymerů 11 a/nebo přísadu polymerů 12, použije se mobilní fáze 3 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S22,20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (c), a bud' po 20 μl porovnávacího roztoku (i) nebo (j), nebo po 20 μl porovnávacích roztoků (i) a (j).

  Jestliže zkoušená látka obsahuje přísadu polymerů 18, použije se mobilní fáze 4 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S23,20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (k).

  Ve všech případech se chromatogram zaznamenává po dobu 30 min; chromatogramy odpovídající zkoušeným roztokům S21, S22 a S23 mají pouze píky antioxidantů uvedených ve složení a menší píky, které se také objevují na chromatogramech odpovídajících kontrolních roztoků. Plochy píků zkoušených roztoků 521, S22 a S23 jsou menší než odpovídající plochy píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (d) až (k).

  Nefenolické antioxidanty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF^₂₅₄ pro TLC R.
  Zkoušený roztok S24. 100 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu okyseleného R.
  Porovnávací roztok (l). 60 mg přísady polymerů 14 CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
  Porovnávací roztok (m). 60 mg přísady polymerů 15 CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
  Porovnávací roztok (n). 60 mg přísady polymerů 16 CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
  Porovnávací roztok (o). 60 mg přísady polymerů 17 CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
  Porovnávací roztok (p). 60 mg přísady polymerů 16 CRL a 60 mg přísady polymerů 17 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.

  Na vrstvu se nanese odděleně 20 μl zkoušeného roztoku S24,20 μl porovnávacího roztoku (p) a po 20 μl porovnávacích roztoků odpovídajících všem fenolickým a nefenolickým antioxidantům zmíněným v typovém složení zkoušeného materiálu.

  Vyvíjí se hexanem R po dráze 18 cm. Nechá se usušit a vyvíjí se podruhé dichlormethanem R po dráze 17 cm. Vrstva se nechá usušit a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se jodem v lihu RS a po 10 min až 15 min se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku S24 není intenzívnější než skvrny na odpovídajících polohách na chromatogramech porovnávacích roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (p) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

  Přísada polymerů 22. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

  Zkoušený roztok. 25 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 10 ml toluenu R a 10 ml roztoku tetrabutylamoniumhydroxidu R (10 g/l) ve směsi objemových dílů toluenu R a ethanolu R (35 + 65). Vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a v případě potřeby se zfiltruje.

  Porovnávací roztok. 30 mg přísady polymerů 12 CRL se rozpustí v 50 ml toluenu R. 1 ml tohoto roztoku se přidá k 25 ml kontrolního roztoku S2 a odpaří se ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 10 ml toluenu R a 10 ml roztoku tetrabutylamoniumhydroxidu R (10 g/l) ve směsi objemových dílů toluenu R a ethanolu R (35 + 65). Vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a v případě potřeby se zfiltruje.

  Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

  • nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřmho průměru 4,6 mm naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
  • mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethanolu R a hexanu R (11 + 89); průtoková rychlost je 2 ml/min,
  • spektrofotometrického detektoru, 227 nm.

  Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu 10 min. Jestliže jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, rozlišení mezi píky odpovídajícími „diolu" a rozpouštědlu porovnávacího roztoku je nejméně 7.

  Na chromatogramu zkoušeného roztoku je plocha odpovídající píku „diolové" složky přísady polymerů 22 CRL menší než odpovídající pík na chromatogramu porovnávacího roztoku.

  Amidy a stearany. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou desek s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ , pro TLC R.

  5003

  Zkoušený roztok. Použije se zkoušený roztok S24 popsaný ve zkoušce Nefenolické antioxidanty.

  Porovnávací roztok (q). 20 mg kyseliny stearové (přísada polymerů 19 CRL) se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. Porovnávací roztok (r). 40 mg oleamidu (přísada polymerů 20 CRL) se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R.
  Porovnávací roztok (s). 40 mg erukamidu (přísada polymerů 21 CRL) se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R.

  Na dvě vrstvy se nanese po 10 μl zkoušeného roztoku S24. Na první vrstvu se nanese 10 μl porovnávacího roztoku (q) a na druhou vrstvu se nanese po 10 μl porovnávacích roztoků (r) a (s).

  První vrstva se vyvíjí směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dichlorfenolindofenolatu sodného R (2 g/l) v ethanolu R a zahřívá se několik minut v sušárně při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Skvrna odpovídající přísadě polymerů 19 na chromatogramu zkoušeného roztoku S24 odpovídá polohou (R_F asi 0,5) skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (cil, ale není intenzívnější než tato skvrna.

  Druhá vrstva se vyvíjí hexanem R po dráze 13 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a znovu se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se nechá usušit a postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (40 g/l) v ethanolu R. Zahřívá se v sušárně při 120 °C, dokud se neobjeví skvrny. Skvmy na chromatogramu zkoušeného roztoku S24 odpovídající přísadě polymerů 20 nebo přísadě polymerů 21 mají shodnou polohu (R_F asi 0,2) s odpovídajícími skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (r) a (s), ale nejsou intenzívnější než tyto skvrny.