5.1.1 Metody přípravy sterilních výrobků

Opatření nezbytná pro minimalizaci mikrobiální kontaminace před sterilizací zahrnují použití vstupních materiálů s vhodně nízkou mikrobiální kontaminací. Mikrobiologické sledování a určení vhodných limitů může být vhodné pro složky, které se snadno kontaminují pro svůj původ, povahu nebo způsob přípravy.

Zde popsané metody se hlavně týkají inaktivace nebo odstranění bakterií, kvasinek a plísní. Pro biologické přípravky zvířecího nebo lidského původu nebo v případě, že takové materiály byly užity při výrobním postupu, je nezbytné při validaci prokázat, že postup je schopen odstranit nebo inaktivovat závažnou kontaminaci viry. Pokyny pro tyto postupy jsou např. v příslušných European Community Notes for Grtidance. Kdekoli je to možné, užívá se sterilizace v konečném obalu. Je-li užita plně validovaná sterilizace v konečném obalu párou, suchým teplem nebo ionizujícím zářením, může se se souhlasem oprávněné autority provádět parametrické uvolňování, což j e uvolnění šarže sterilizo vaných položek založené na údajích o postupu spíše než na základě předložení vzorku lce zkoušce na sterilitu.

Není-li sterilizace v konečném obalu možná, použije se filtrace filtry zadržujícími bakterie nebo aseptické zpracování. Kdekoli je to možné, použije se dodatečné ošetření výrobku (např. jeho zahřátí) v konečném obalu. Ve všech případech se požaduje, aby obal i uzávěr zajistily sterilitu výrobku po dobu jeho použitelnosti.

Hladina sterilizační jistoty

Ve vhodných případech se v dále uvedených metodách odkazuje na pojem "hladina sterilizační jistoty". Dosažení sterility u kteréhokoliv člena souboru členů podrobených sterilizaci nemůže být zaručeno ani prokázáno. Inaktivace mikroorganismů fyzikálními nebo chemickými prostředky sleduje exponenciální křivku. Zůstává tedy stále určitá statistická pravděpodobnost, že nějaký mikroorganismus může přežít sterilizační postup. Pro daný postup je pravděpodobnost přežití určena počtem, druhem a odolností přítomných mikroorganismů a prostředím, ve kterém se při ošetření nalézají. Hladina sterilizační jistoty sterilizačního postupu udává stupeň jistoty, s nímž

Uvažovaný postup vysterilizuje soubor sterilizovaných členů. Hladina sterilizační jistoty daného postupu je vyjádřena jako pravděpodobnost výskytu nesterilních položek v tomto souboru. Např. hladina sterilizační jistoty 10-6 značí pravděpodobnost existence výskytu nejvýše jeďnoho životaschopného mikroorganismu v 1 . 10 6položelc konečného výrobku. Hladina sterilizační jistoty postupu pro daný výrobek se stanoví vhodnými validačními studiemi.

Metody a podmínky sterilizace Sterilizace se může provést některou z dále popsaných metod. Jejich modifikace nebo kombinace se může použít za předpokladu, že vybraný postup se validuje jak s ohledem na jeho účinnost, tak i na neporušenost výrobku, včetně jeho obalu nebo balení.

U všech metod sterilizace se sledují kritické podmínky, aby se potvrdilo dosažení předem stanovených podmínek v celé šarži během celého sterilizačního postupu. To platí ve všech případech, včetně těch, kde se použily doporučené poďmínky. Sterilizace v konečném obalu

Pro sterilizaci v konečném obalu j e nezbytné vzít v úvahu nehomogennost fyzikálních, případně chemických poďmínek ve sterilizátoru. Místo ve sterilizátoru, které je pro sterilizační agens dostupné nejpozději, se stanoví jalo pro každý způsob plnění, tak i pro různé velikostí a typy obalů nebo balení, např. nejchladnější místo v autolclávu. Minimální letalita daná sterilizačním cyklem a jeho reprodukovatelnost se také určí, aby se zajistilo, že všechny náplně shodně dostanou specifické ošetření.

Při zavedení sterilizace v konečném obalu je třeba získávat data o průběhu rutinního užití, kdekoliv je to možné, monitorováním a vhoďným záznamem fyzikálních, přípaďně chemických podmínek dosažených v náplni uvnitř sterilizátoru během každého sterilizačního cyklu. Sterilizace parou (zahřívání v autoklávu). Sterilizaci nasycenou párou pod tlakem je třeba dát přednost všude, kde je to možné, obzvláště pro voďné přípravky. Pro tuto metodu sterilizace v konečném obalu jsou základními podmínkami pro vodné přípravky 15 min zahřívání na nejméně 121 C. Lze použít i jiné kombinace teploty a času za předpokladu, že bylo dostatečně prokázáno, že vybraný postup poskytne přiměřenou a reprodukovatelnou hlaďinu smrcení při rutinním používání se stanovenou tolerancí. Použité postupy a opatření jsou takové, aby se dosáhlo hladiny sterilizační jistoty 10-6 nebo lepší. Pokyny zabývající se validací pomocí Fo jsou poskytnuty dále (5.1.5).

Při sterilizaci se získávají znalosti o fyzikálních poďmínkách (teplota a tlak) uvnitř autoklávu. Teplota se obvykle měří pomocí teplotních čidel umístěných v obalech zastupujících výrobek a v předem určeném nejchladnějším místě naplněného sterilizátoru. Podmínky se při každém cyklu vhoďně zaznamenávají, např. jako teplotní graf nebo jinými vhodnými prostřeďky. Kde se provádí biologické vyhodnocení, získává se pomocí vhodných biologických indikátorů (5.1.2). Sterilizace suchým teplem. Pro tuto metodu sterilizace v konečném obalu jsou záklaďnímmi podmínkami nejméně 2 h při nejméně 160 C. Lze použít i jiné kombinace teploty a času za předpoldadu, že bylo dostatečně prokázáno, že vybraný postup poskytne přiměřenou a reprodukovatelnou hladinu smrcení při rutinním používání se stanovenou tolerancí. Použité postupy a opatření jsou takové, aby se dosáhlo hladiny sterilizační jistoty 10-6 nebo lepší.

Tato sterilizace se provádí v horkovzdušných sterilizátorech vybavených nucenou cirkulací vzduchu nebo v podobných zařízeních vyvinutých speciálně pro tento účel. Sterilizátor se plní tak, aby v celé náplni byla dosažena stejná teplota. Teplota se obvykle měří pomocí teplotních čidel umístěných v obalech zastupujících výrobek a v předem určeném nejchladněj ším místě naplněného sterilizátoru. Během celého cyklu se teplota vhodným způsobem zaznamenává. Kde se provádí biologické vyhodnocení, získává se pomocí vhodných biologických indikátorů (5.1.2). Suché teplo při teplotách vyšších než 220 °C se často používá ke sterilizaci a depyrogenizaci laboratorního skla. V tomto případě se může použít pokles o 3 log tepelně odolného endotoxinu místo biologických indikátorů (5.1.2). Sterilizace ionizujícím zářením. Sterilizace touto metodou se dosáhne vystavením výrobku ionizujícímu záření ve formě gama-záření z vhodného zdroje (např. kobalt-60) nebo svazku elektronů o vysoké energii vycházejících z vhodného urychlovače elektronů.

V některých státech jsou směrnice, které stanoví pravidla pro použití ionizujícího záření ke sterilizačním účelům, např. v příslušných European Community Notes for Guidance.

Pro tuto metodu sterilizace v konečném obalu je doporučena absorbovaná dávka 251cGy. Jiné dávky se mohou použít za předpokladu, že bylo dostatečně prokázáno, že vybraná dávka poskytne přiměřenou a reprodukovatelnou hladinu smrcení při rutinním používání se stanovenou tolerancí. Použité postupy a opatření jsou takové, aby se dosáhlo hladiny sterilizační jistoty 10 -nnebo lepší.

Při sterilizačním postupu se sleduje výrobkem absorbovaná dávka radiace za použití stanovených dozimetrických postupů, které jsou nezávislé na počtu dávek. Dozimetry se kalibrují standardními zdroji referenční radiace, které jsou dodávány s přístroji od výrobce. Intervaly kalibrace by neměly přesáhnout 1 rok. Kde se provádí biologické vyhodnocení, získává se pomocí vhodných biologických indikátorů (5.1.2). Sterilizace plynem. Tato metoda sterilizace se používá výhradně tam, kde není jiná vhodná alternativa. Je nezbytné zajistit, aby plyn a vlhkost dokonale pronikly do sterilizovaného materiálu, a dále zajistit odstranění plynu za podmínek předem stanovených tak, aby jakékoli zbytky plynu, případně j eho rozkladných produktů, ve sterilizovaném výrobku byly pod koncentrací, která by při používání výrobku mohla mít toxické účinky. Pokyny pro použití ethylenoxidu jsou uvedeny např. v příslušných European Community Notes for Guidance. Kdekoliv je to možné, měří se a zaznamenává koncentrace plynu, relativní vlhkost, teplota a doba trvání postupu. Měření se provádí v místě, lcde jsou nejpozději dosaženy sterilizační podmínky stanovené při validaci procesu. Účinnost postupu použitého při každé sterilizované náplni se kontroluje vhodným biologickým indikátorem (5.1.2).

Přiměřený vzorek každé šarže se zkouší na sterilitu před uvolněním šarže (2. 6.1).

Filtrace

Určité účinné látky a výrobky, které se nemohou sterilizovat v konečných obalech, se mohou podrobit filtračnímu postupu, který používá filtry typu, jenž prokázal uspokojivé výsledky při zátěžových zkouškách užívajících vhodné mikroorganismy, např. suspenze Pseudomonas diminuta (ATCC 19146, NCIMB 11091, CIP 103020 nebo CCM 4623). Doporučuje se provést zátěž při koncentraci nejméně 10' jednotek vytvářejících kolonie/cm2 účinné plochy filtru. Suspenze se připraví v živné půdě z hydrolyzátů sóji a kaseinu a po průchodu filtrem se asepticky odebere a inkubuj e aerobně při 32 °C. Takové výrobky vyžadují zvláštní předběžná opatření. Výrobní postup a prostředí jsou navrženy tak, aby omezovaly mikrobiální kontaminaci, a pravidelně se podrobuj í příslušnému sledování. Výrobní zařízení, obaly a uzávěry, a kdekoli je to možné, také vstupní látky se podrobí vhodnému sterilizačnímu postupu. Doporučuj e se provádět filtraci co nejblíže k místu plnění. Operace následující po filtraci se provádějí v aseptických podmínkách.

Roztoky se filtrují membránovými filtry zadržujícími bakterie. Jmenovitá velikost pórů těchto filtrů je 0, 22 /, ~m nebo menší nebo se použije jiný typ filtru, o němž je známo, že má odpovídající

Vlastnost zachytávat bal~terie. Vhodnými opatřeními se zabrání ztrátě roztoku způsobené absorpcí na filtr a také uvolňování kontaminact z filtru. Je třeba věnovat pozornost mikrobiální kontaminaci před filtrací, kapacitě filtru, velikostí šarže a době filtrace. Filtr se nepoužívá déle, než bylo schváleno při validaci kombinace filtru a dotyčného výrobku.

Neporušenost sestaveného sterilizačního filtru se před použitím ověří a po použití potvrdí provedením zkoušky vhoďné pro typ použitého filtru a fázi zkoušení, např. bublinkovým testem, testem difuzního toku nebo testem tlakové ztráty.

Pro možná dodatečná rizika filtrační metody ve srovnání s ostatními sterilizačními postupy může být v případech, kde nelze zajistit nízkou mikrobiální kontaminaci jinými prostřeďky, vhodné použít předfiltraci filtrem zadržujícím bal~terie.

Aseptická příprava

Cílem aseptického postupuje udržet sterilitu výrobku složeného ze součástí, z nichž každá byla sterilizována některou z výše popsaných metod. Toho se dosáhne použitím poďmínek a zařízení určených k zábraně mikrobiální kontaminace. Aseptický postup může zahrnovat aseptické plnění výrobku do systémů obal-uzávěr, aseptické míchání složek následované aseptickým plněním a balením.

Pro udržení sterility složek a výrobků při výrobě je třeba věnovat zvláštní pozornost zejména: - prostředí, - personálu, - kritickým povrchům, - sterilizaci systému obal-uzávěr a postupům přepravy, - maximální době uchovávání přípravku před rozplněním do konečných obalů.

Postup validace obsahuje vhodnou kontrolu všeho výše uvedeného a kontrola postupu se provádí pravidelně pomocí zkoušek, které postup napodobí a používají mikrobiologické pomnožovací půdy, které se potom inkubují a vyšetřují na mikrobní kontaminaci (zkoušky pomocí rozplněných půd). Navíc před uvolněním každé šarže jakéhokoli výrobku, sterilizované filtrací nebo též aseptickým zpracováním, se přiměřený počet vzorků přezkouší na sterilitu (2.6.1).