1.1 Obecný plán zkoušky a přesnost

Biologické metody jsou určeny pro zkoušení látek a přípravků, jejichž účinnost se nedá spolehlivě zjistit chemickými nebo fyzikálními metodami. Všude, kde je to možné, se ve zkouškách užívá princip porovnání se standardním přípravkem. Určuje se množství zkoušeného přípravku, které vyvolá stejný biologický efekt jako dané množství, jednotka referenčního přípravku. Pro tyto metody biologických zkoušek je nezbytné, aby zkouška standardního a zkouška zkoušeného přípravku byly provedeny ve stejném čase a za stejných podmínek.

V některých zkouškách (např. při určení titru virů) není účinnost zkoušeného vzorku vyjádřena relativně vzhledem ke standardu. Tento typ zkoušek je popsán v části 4.5.

Každý odhad účinnosti určený biologickou zkouškou má náhodnou chybu, tkvící v biologické variabilitě odpovědí. Tato chyba by se měla, je-li to možné, stanovit z výsledků každé zkoušky, i pokud je použita oficiální metoda. Metody plánování zkoušek a výpočet jejich chyb jsou proto popsány níže. Vždy před zavedením statistické metody je nutné pomocí předběžné zkoušky stanovit dostatečný rozsah zkoušky (tj. dostatečné množství vzorků).

Interval spolehlivosti pro účinnost udává přesnost, s jakou byla sledovaná účinnost ve zkoušce odhadnuta. Je sestrojen s ohledem na plán a rozsah zkoušky. V biologických zkouškách bývají obvykle používány 95% intervaly spolehlivosti. Pro výpočet hranic intervalů spolehlivosti bývají používány metody matematické statistiky, které zajišfují, že s 95% pravděpodobností tento interval obsahuje skutečnou hodnotu účinnosti. To, zda je tato přesnost přijatelná pro lékopis, závisí na požadavcích popsaných v příslušném lékopisném článku.

Pojmy „průměr" a „směrodatná odchylka" jsou zde použity tak, jak jsou definovány v běžných biometrických učebnicích.

Výrazy „udaná účinnost" nebo „deklarovaná účinnost", „referenční účinnost", „předpokládaná účinnost", „relativní účinnost" a „stanovená účinnost" jsou použity v tomto smyslu:

• „udaná účinnost" nebo „deklarovaná účinnost" označují u předepsaného přípravku jmenovitou hodnotu, určenou ze znalosti účinnosti materiálu, u hromadně vyrobeného materiálu z účinnosti stanovené výrobcem,
• „referenční účinnost" - účinnost referenčního přípravku;
• „předpokládaná účinnost" - dočasně předpokládaná účinnost zkoušeného přípravku, používá se pro výpočet dávky, jejiž účinek by měl být odpovídající s použitou dávkou referenčního přípravku;
• „relativní účinnost" přípravku o neznámé účinnosti je podíl stejně účinných dávek referenčního a zkoušeného přípravku;
• „stanovená účinnost" je účinnost vypočítaná z výsledků zkoušky.

V části 9 (Slovník symbolů) je seznam nejdůležitějších symbolů použitých v této příloze. Tam, kde jsou v textu použity symboly, které nejsou popsány v této kapitole nebo jsou použity v jiném smyslu, je to uvedeno v dané části textu.