Český lékopis 1997

Acidum peraceticum 35%

N

Kyselina peroctová 35%

C2H4O3   Mr 76,05 CAS 79-21-0

Je to roztok kyseliny peroctové obsahující výchozí složky kyselinu octovou (C2H4O2 Mr 60,05) a peroxid vodíku (H2O2; Mr 34,01) vedle malého množství kyseliny sírové (H2SO4; Mr 98,07) a vhodného stabilizátoru. Obsahuje 32,0 % až 36,0 % kyseliny peroctové a 5,0 % až 12,0 % peroxidu vodíku.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá až slabě nažloutlá tekutina, pachu pichlavě kyselého, leptavých vlastností. Jej í páry j sou hořlavé. Působením iontů těžkých kovů a oxidovatelných organických látek se rozkládá již při obyčejné teplotě za vývoje kyslíku.

Zkoušky totožnosti

  1. Asi 1,0 g se zředí vodou R na 100 ml. Roztok se použije také ke zkoušce B. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a za stálého protřepávání po kapkách manganistan draselný 0,02 mol/l RS. Při tom se vyvíjí kyslík a přidávaný roztok se odbarvuje (peroxid). V přidávání roztoku se pokračuje do slabě červeného zbarvení, které přechází rychle v hnědočervený zákal, a roztok se postupně barví červenofialově (kyselina peroctová).
  2. K 5 ml roztoku ze zkoušky A se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS, 2 ml etheru R a 0,05 ml dichromanu draselného RS, protřepáním se etherová vrstva zbarví modře (peroxid).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Tekutina j e čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzívněji než porovnávací barevný roztok H 9 (2.2.2, Metoda II).

Kyselina sírová. Asi 1,000 g se zředí 50 ml vody R a zahřeje se k varu. Potom se přidá 16 ml horkého chloridu barnatého RS a 1 h se zahřívá za promíchávání na vodní lázni. Vzniklá sraženina se zachytí kvantitativním filtrem nebo ve filtračním kelímku, promývá se horkou vodou R do vymizení chloridových iontů, vyžíhá do konstantní hmotnosti a po vychladnutí se zváží. 1 g zbytku odpovídá 0,4198 g HZS04. Obsah kyseliny sírové je nejvýše 1,0 %.

Stanovení obsahu

Peroxid vodíku. Do SOml odměrné baňky, která obsahuje 25 ml vody R, ochlazené na 1 °C až 5 °C se přidá asi 1,000 g zkoušené tekutiny a doplní se vodou R téže teploty po značku. Potom se ihned k 5 ml tohoto roztoku ve 100ml kuželové baňce se zábrusem přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové zředěné RS a vody R (1 + 1), ochlazené na 0 °C až 5 °C, a titruje se manganistanem draselným 0,02 mol/l VS do slabě růžového zbarvení. Ztitrovaný roztok se ihned použije ke stanovení kyseliny peroctové.

1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 1,701 mg H2O 2.

Kyselina peroctová. Ke ztitrovanému roztoku ze zkoušky Peroxid vodíku se ihned přidají 2 ml jodidu draselného RS a 0,05 ml molybdenanu hexaamonného RS, baňka se uzavře a směs se promíchá. Po 5 min se vyloučený jod titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do slabě žlutého zbarvení. Potom se přidá 1 ml škrobu RS a dotitruje se do odbarvení.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,802 mg C2H4O3.

Uchovávání

V chladu, v nádobách z plastických hmot naplněných nejvýše do 90 % obsahu a opatřených uzávěrem s úpravou pro uvolnění přetlaku. Je to žíravina a hořlavina III. třídy nebezpečnosti, páry jsou výbušné. Pro její skladování a manipulaci platí předpisy ČSN 65 0201.

Vydávání

Vydávají se roztoky vhodně ředěné, které se uchovávají za snížené teploty a musí být spotřebovány nejpozději do 7 dnů po jejich přípravě. Požadovaná koncentrace se vztahuje na obsah kyseliny peroctové.