Český lékopis 1997

Aer medicalis

1998

Medicinální vzduch

Je to stlačený okolní vzduch obsahující 20,4 % (V/V až 21,4 % (V/V kyslíku (O2).

Vlastnosti

Bezbarvý plyn, bez pachu. Při 20 °C a tlaku 101 1cPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 50 objemových dílech vody.

Výroba

Oxid uhličitý. Nejvýše 500 ml/m3; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.24}

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla.

Porovnávací plyn (a). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku RI a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího nejvýše 1 ml/m3 oxidu uhličitého Rl.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku RI a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího 500 mUm3 oxidu uhličitého Rl.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m3; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.25}

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla.

Porovnávací plyn (a). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku RI a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího nejvýše 1 ml/m3 oxidu uhelnatého R.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku RI a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího 5 mUm3 oxidu uhelnatého R.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu.

Oxid siřičitý. Nejvýše 1 ml/m3; stanoví se za použití ultrafialového fluorescenčního analyzátoru, viz obrázek 1.  

Obr. 1. Ultrafialový fluorescenční analyzátor

Zařízení se skládá: 

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována.

Porovnávací plyn (a). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku Rl a 21 % (V/V) kyslíku R.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku Rl a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího 0,5 mUm3 až 2 mUm3 oxidu siřičitého Rl.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu siřičitého ve zkoušeném plynu.

Olej. Nejvýše 0,1 mg/m3, za atmosferického tlaku a při 0 °C; stanoví se za použití měřicího systému popsaného níže, viz obrázek 2. Zařízení se skládá:

Celý přístroj se před použitím promyje trichlortrifluorethanem R prostým oleje a tuků. 

Obr. 2. Měřicí systém pro olej

Do kuželovité nádobky k zachycování oleje (3) se umístí filtr ze skeněných mikrovláken. Ventil (1) se zavře, zkoušený plyn proplachuje vedlejší cestu (4), trojcestný ventil (2), regulátor tlaku (5) a průtokoměr (6). Zavře se vstupní ventil kompresního a filtračního systému: otevře se ventil (1) a trojcestný ventil (2) se otočí tak, aby umožňoval průchod plynu mezi kuželovitou nádobkou a regulátorem tlaku. Otevře se vstupní ventil kompresního a filtračního zárízení a regulátor tlaku (5 ) se nařídí tak, aby průtok zaznamenaný průtokoměrem (6) by1201/min. Systémem se nechá projít 100,01 zkoušeného plynu.

Filtr ze skleněných mikrovláken se vyjme a umístí se do vzduchotěsného obalu. Opatrně se rozřeže a kousky se vloží do 25,0 ml trichlortrifluorethanu R (zkoušený roztok).

Připraví se řada porovnávacích roztoků obsahujících 0,05 µg/ml až 0,5 µg/ml olej e (použitého při mazání kompresního systému) v trichlortriuorethanu R. Změří se absorbance zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků za použití infračerveného spektrofotometru při 2960,3 cm-', 2927,7 cm' a 2855,0 crri' . Absorbance oleje se získá sečtením těchto tří absorbancí. Použijí se kyvety s bromidem draselným o optické délce několika centimetrů.

Z absorbancí porovnávacích roztoků se sestaví kalibrační křivka a stanoví se množství oleje.

Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Celkem nejvýše 2 mUm ;stanoví se za použití chemiluminiscenčního analyzátoru (2.5.26).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn (a). Směs obsahující 79 % (V/V) dusíku Rl a 21 % (V/V) kyslíku R obsahujícího nejvýše 0,05 ml/m3 oxidu dusnatého a oxidu dusičitého.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 2 mUm3 oxidu dusnatého R v dusíku Rl.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu dusnatého a oxidu dusičitého ve zkoušeném plynu.

Voda. Nejvýše 67 ml/m3; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28).

Stanovení obsahu. Stanoví se obsah kyslíku za použití paramagnetického analyzátoru (2.5.27).

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. C.

Alternativní sestava zkoušek: A a B, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Doutnající dřevěná tříska se umístí do kuželové baňky s atmosférou zkoušeného plynu; tříska stále doutná.
  2. Použij e se plynová byreta, viz obrázek 3, o obj emu 25 ml, jejíž střední válcovitá část je v rozmezí 19,0 % až 23,0 % dělena po 0,2 % a jejíž oba konce jsou opatřeny kuželovým kohoutem. K dolnímu kohoutu je napojena trubice opatřená olivkou, která slouží k přívodu plynu do byrety. Válcová nálevka nad horním kohoutem slouží k zavádění absorpčního roztoku do byrety. Byreta se promyje vodou R a vysuší se. Oba kohouý se otevřou, na dolní trubici s olivkou se připojí zdroj zkoušeného plynu a průtoková rychlost se nastaví na 1 Umin, byreta se promývá 1 min zkoušeným plynem. Nejprve se zavře dolní kohout, ihned potom i horní kohout a rychle se odpojí zdroj zkoušeného plynu. Rychle se pootevře horní kohout, aby v byretě nebyl žádný přetlak. Válcová nálevka byrety uchycená ve svislé poloze se naplní čerstvě připravenou směsí složenou z 21 ml roztoku hydroxidu draselného R (560 g/l) a 130 ml roztoku dithioničitanu sodného R (200 g/l). Horní kohout se pomalu otevře, roztok absorbuje kyslík a proniká do byrety. Nechá se bez třepání stát 10 min a odečte se hladina kapaliny v dělené části byreý; tato hodnota j e 20,4 až 21,4 a odpovídá procentům ( Y/T~ kyslíku.
  3. Vyhovuje požadavkům zkoušky Stanovení obsahu.

Zkoušky na čistotu

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 mUm3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6).

Oxid siřičitý. Nejvýše 1 mUm3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu siřičitého (2.1.6).

Olej. Nejvýše 0,1 mg/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci oleje (2.1.6)

Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Nejvýše 2 mUm3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu dusnatého a oxidu dusičitého (2.1.6).

Oxidd uhličitý. Nejvýše 500 mUm3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1. 6).

Vodní pára. Nejvýše 67 ml/m3; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1. 6).

Uchovávání

jako plyn ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510 nebo se odebírá z plynového potrubního rozvodu vyhovujícího ČSN 38 6473.

Nečistoty

  1. oxid uhličitý,
  2. oxid siřičitý,
  3. oxid dusnatý,
  4. oxid dusičitý,
  5. olej,
  6. oxid uhelnatý,
  7. voda.