Immunoserum clostridii perfringentis beta ad usum veterinarium
Imunní sérum proti toxinu beta Clostridia perfringens pro veterinární použití
Je to přípravek obsahující hlavně globuliny schopné specificky neutralizovat beta-toxin, který vytváří Clostridium perfringens (typ B a typ C). Je to sérum nebo přípravek ze séra zvířat imunizovaných proti beta-toxinu Cl. perfringens.
Zkouška totožnosti
Specificky neutralizuje beta-toxin vytvořený Cl. perfringens a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti.
Účinnost nativního séra je nejméně 1000 m.j./ml u koňského séra a nejméně 250 m.j./ml u séra skotu.
Účinnost koncentrovaného séra je nejméně 3000 m.j./ml u koňského séra a nejméně 1000 m.j./ml u séra skotu.
Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti beta-toxinu Cl. perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jeďnotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáváním dávky potřebné k ochraně myší neb o jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky beta-toxinu Cl. perfringens s množstvím referenčního přípravku imunního séra proti beta-toxinu Cl. perfringens, které j e nezbytné k dosažení stejné ochrany. Referenční přípravek je kalibrován v mezinárodních jeďnotkách. Pro toto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek beta-toxinu Cl. perfringens, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku za použití zkušebního toxinu.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu čerstvé kultury Cl. perfringens typu B nebo C v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou.
Zkušební toxin se vybere podle stanovení dávek L+ a LD sona myších, doba pozorování je 72 h. Vhodný beta-toxin obsahuje nejméně jednu L+ dávku v 0,2 mg a nejméně 25 LDSO v každé L+ dávce.
Stanovení zkušební dávky toxinu. Referenční přípravek se zředí vhodnou tekutinou tak, aby 1 ml obsahoval y m.j. Zkušební toxin se rozpustí a zředí tak, aby 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 10 mg. Dále se připraví směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (10 m.j.) a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě.
Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g. Každé myši se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne dávka 0,5 ml a pozorují se 72 h. Pokud všechny myši uhynou, je v 0,5 ml směsi nadbytek toxinu vzhledem ke zkušební dávce. Neuhyne-li žádná myš, j e množství toxinu v 0,5 ml směsi nižší, než je zkušební dávka. Obdobně se připraví čerstvé směsi talo, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (10 m.j.) a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu. Rozdíly mezi sousedními objemy jsou nejvýše 20 % a řada ředění přesahuje předpokládaný mezní bod. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml. Myši se pozorují 72 h. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky jednotlivých zkoušelo se směsmi stejného složení se sečtou. Tím se získá konečný výsledek představující mortalitu způsobenou směsí určitého složení. Zkušební dávloa toxinu je množství toxinu obsažené v 0,5 ml té směsi, loterá způsobila úhyn poloviny celkového počtu myší.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku.
Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku. Zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou a směsi s e 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml, a myši se pozorují 72 h. Pokud žádná myš neuhyne, 0,5 ml směsi obsahuje více než 1 m.j. Pokud uhynou všechny myši, 0,5 ml směsi obsahuje méně než 1 m.j.
Konečná zloouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje předpokládaný mezní bod stanovený v předběžném testu). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi, které v objemu 5,0 ml obsahují 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro loaždou směs se použijí nejméně dvě myši a postupuje se stejně jako v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která způsobí úhyn stejného nebo téměř stejného počtu myší jako směs s referenčním přípravkem obsahující 1 m.j. v 0,5 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí X20 % od očekávané hodnoty.
Intervaly spolehlivosti (P= 0,95) jsou stanoveny takto:
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum veterinarium.
V označení se uvede, zda přípravek obsahuje nativní nebo koncentrované sérum.