Immunoserum contra venena viperarum europaearum

Imunní sérum proti jedu zmijí evropských

Je to přípravek obsahující antitoxické globuliny schopné neutralizovat jed jednoho nebo více druhů zmijí. Získává se frakcionací sér zvířat imunizovaných proti jedu nebo jedům zmijí.

Zkouška totožnosti

Neutralizuje jed druhů Vipera ammodytes nebo Vipera aspis nebo Vipera berus nebo Vipera ursinii nebo směs těchto jedů uvedenou v označení a činí je neškodnými pro vnímavá zvířata.

Zkoušky na čistotu

Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum humanum.

Stanovení účinnosti.

Zkoušený přípravek obsahuje v mililitru dostatek antitoxických globulinů k neutralizaci nejméně 100 myších LDS°jedu Vipera ammodytes nebo Vipera aspis a nejméně 50 myších LD50 jedů ostatních druhů zmijí.

Účinnost se určí odhadem dávky nutné k ochraně myší před letálními účinky neměnné zkušební dávky jedu příslušného druhu zmije.

Výběr zkušebních jedů. Používají se jedy, které mají normální fyzikálně-chemické, toxikologické a imunologické vlastnosti jedů jednotlivých druhů zmijí. Pokud možno se lyofilizují a uchovávají v temnu při (5 f 3) °C.

Zkušební jed se vybere podle stanovení LD50 pro myši, doba pozorování je 48 h.

Stanovení zkušební dávky jedu. Připraví se řada postupných ředění rozpuštěného j edu v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) nebo v jiném izotonickém roztoku tak, aby prostřední ředění obsahovalo předpoldádanou LD50 v 0,25 ml. Naředí se dále stejným objemem téhož ředidla. Použijí se nejméně čtyři myši hmotnosti 18 g až 20 g pro každé ředění a každé z nich se intravenózně vstříkne 0,5 ml. Myši se pozorují 48 h a zaznamenává se počet uhynulých. LD50 se vypočítá obvyklými statistickými metodami.

Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Rozpuštěný zkušební toxin se náredí tak, aby v 0,25 ml byla obsažena zkušební dávka 5 LD50.

Připraví se sériové ředění zkoušeného přípravku v roztoku chloridu sodného R (9 gn) nebo jiném izotonickém roztoku geometrickou řadou s faktorem 1,5 až 2,5. Použije se dostatečný počet a rozptyl ředění tak, aby bylo možno vytvořit křivku úmrtnosti mezi 20% a 80% úmrtností a provést odhad statistické odchylky.

Směsi se připraví tak, že 5 ml každé směsi obsahuje 2,5 ml jednoho z ředění zkoušeného přípravku a 2,5 ml roztoku zkušebního jedu. Směsi se 30 min inkubují ve vodní lázni při 37 °C. Pak se intravenózně vstříkne z každé směsi po 0,5 ml nejméně šesti myším o hmotnosti 18 g až 20 g. Myši se pozorují 48 h a zaznamenává se počet uhynulých. Obvyklými statistickými metodami se vypočítá EDSO. Zároveň se výše uvedenou metodou ověří hodnota LD50 ve zkušební dávce jedu. Účinnost antiséra se vypočte ze vzorce:

(T_v - 1)/ED₅₀ ,

v němž značí:

T_v - počet LDso ve zkušební dávce jedu.

V každé myší dávce směsi jedu s antisérem na konci řady je obsažena 1 LD so jedu, která není neutralizována antisérem, a ta způsobí smrt 50 % myší, kterým byla směs podána. Množství jedu neutralizované antisérem je tedy o 1 LD Somenší než celkové množství obsažené v každé myší dávce. Tudíž, protože je účinnost antiséra definována spíše jako hodnota LD so jedu, která je antisérem neutralizována, než jako hodnota LDso v jeďné myší dávce, je i ve výrazu pro výpočet účinnosti vhodně] ší Tv - 1 než Tv.

Nebo je možno vypočítat počet miligramů zkušebního jedu, který je neutralizován 1 ml nebo jiným určeným objemem zkoušeného přípravku.

Uchovávání

Viz článek Immunosera ad usum humanum.

Označování

Viz článek Immunosera ad usum humanum.

V označení na obalu se uvede jed nebo jedy, proti kterým je antisérem účinné.

Varování: Z důvodu alergenních vlastností zmijích jedů je třeba vhodnými opatřeními zabránit inhalaci jedu v práškové formě.