Český lékopis 1997

Vaccinum actinobacillosis inactivatum ad suem

1999

Inaktivovaná vakcína proti pleuropneumonii prasat

(Actinobacillus pleuropneumoniae)

Je to tekutý přípravek obsahující jednu nebo více následujících složek: jeden nebo více vhodných inaktivovaných kmenů Actinobacillus pleuropneumoniae; toxinů, proteinů nebo polysacharidů odvozených z vhodných kmenů A. pleuropneumoniae ošetřených tak, aby byly neškodné; frakcí toxinů odvozených z vhodných kmenů A. pleuropneumoniae, a je-li třeba, ošetřených tak, aby byly neškodné.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Inokulum se kultivuje ve vhodné živné půdě, každý kmen odděleně. Při pomnožování se kontrolují vhodnými metodami některé parametry, jako růstová křivka, obsah bílkovina množství příslušných antigenů; nalezené hodnoty jsou v rozmezí schváleném pro jednotlivý výrobek. U sklizeného materiálu se vhodnými metodami ověří čistota a totožnost. Po skončení kultivace se bakteriální suspenze jednotlivých kmenů odděleně shromáždí a vhodnou metodou se inaktivují. Mohou se detoxikovat, purifikovat a koncentrovat. Vakcína může obsahovat adjuvans.

Výběr složení vakcíny

Výběr kmenů závisí na epidemiologické situaci. Vakcína prokazatelně vyhovuje ve zkouškách bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7) provedených na prasatech. K prokázání bezpečnosti a imunogenity se mohou použít následující zkoušky.

Bezpečnost

  1. Vakcína se všemi doporučenými způsoby podá každé kategorii zvířat, pro kterou je určena. Použitá zvířata nemají protilátky proti sérotypu A. pleuropneumoniae nebo jeho toxinům obsaženým ve vakcíně. Nejméně deseti zvířatům se doporučeným způsobem každému podá dvojnásobná dávka vakcíny. Každému zvířeti se doporučeným způsobem v intervalu podle návodu k použití podá další jedna dávka vakcíny. Zvířata se pozorují 14 dní po poslední vakcinaci. Rektální teplota se zaznamenává den před vakcinací, v den vakcinace, 2 h, 4 h a 6 h po podání vakcíny a ještě další 2 dny. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce. Průměrná teplota se zvýší nejvýše o 1,5 °C a u žádného zvířete nepřesáhne zvýšení teploty 2 °C. Pokud je vakcína určena pro březí prasnice, potom se ve zkoušce u této kategorie zvířat prodlužuje pozorovací doba do porodu a zaznamenávají se všechny vlivy na březost a potomstvo.

  2. Zvířata používaná ve zkoušce imunogenity se rovněž použijí k hodnocení bezpečnosti. Rektální teplota se zaznamenává den před vakcinací, v den vakcinace, 2 h, 4 h a 6 h po podání vakcíny a ještě další 2 dny. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce. Průměrná teplota se zvýší nejvýše o 1,5 °C a u žádného zvířete nepřesáhne zvýšení teploty 2 °C. Místo vpichu se vyšetří na místní postvakcinační reakce. Mikroskopické vyšetření se provede po porážce. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce.
  3. Zvířata použitá k terénnímu ověření se rovněž využijí k hodnocení bezpečnosti. Zkouška se provede na všech kategoriích zvířat, pro které je vakcína určena. Použijí se nejméně tři skupiny zvířat, v každé je nejméně dvacet kusů a stejné množství skupin po deseti kontrolních zvířatech. Místo vpichu se vyšetří na místní postvakcinační reakce. Rektální teplota se zaznamenává den před vakcinací, v den vakcinace a po celou dobu vzestupu teploty, pokud byl porovnán při zkouškách A a B a ještě další 2 dny po vakcinaci. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce. Průměrná teplota se zvýší nejvýše o 1,5 °C a u žádného zvířete nepřesáhne zvýšení teploty 2 °C.

    Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se může použít k průkazu imunogenity vakcíny.

Zkoušení šarže.

Zkouška účinnosti šarže. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí při běžném zkoušení šarží vakcíny, ale dělá se při jedné nebo více příležitostech, podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Pokud zkouška není provedena, dělá se jiná vhodná validovaná zkouška, jejíž kritéria pro přijetí jsou v souladu s šarží vakcíny, která vykázala vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, když byla dostatečně statisticky zhodnocena její korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.

Pěti sérologicky negativním myším o hmotnosti 18 g až 20 g se subkutánně vstříkne vhodná dávka. Pokud je podle návodu vyžadována revakcinace, může se provést, jestliže bylo prokázáno, že to vytvoří vhodně citlivý zkušební systém. Před vakcinací a v daném období mezi 14 až 21 dny po poslední injekci se každému zvířeti odebere krev a připraví se vzorky séra. U jednotlivých sér se stanoví titr specifických protilátek proti všem deklarovaným antigenním složkám; používají se vhodné validované zkoušky - např. ELISA (2.7.1). Vakcína vyhovuje, jestliže hladiny protilátek nejsou prokazatelně nižší než hladiny protilátek získané se šarží, která vykázala vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkouška šarže na bakteriální endotoxiny. Zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14) se provádí z šarže, nebo kde charakter adjuvantu brání provedení odpovídající zkoušky, provede se zkouška z konečné várky antigenu nebo směsi antigenů před přidáním adjuvantní látky.

Vakcína může obsahovat nejvýše 106 m.j. endotoxinu v dávce, pokud není u vyššího množství endotoxinu prokázána bezpečnost.

Zkouška totožnosti

Když se vakcína vstříkne zdravým sérologicky negativním zvířatům, vyvolá tvorbu specifických protilátek proti antigenním složkám A. pleuropneumoniae uvedeným v označení na obalu.

    Zkoušky na čistotu

    Bezpečnost. Užívají se dvě prasata nejnižšího stáří předepsaného pro vakcinaci, která nemají protilátky proti sérotypům A. pleuropneumoniae nebo jejich toxinům obsaženým ve vakcíně. Každému praseti se podají předepsaným způsobem dvě dávky vakcíny. Zvířata se pozorují 14 dní. Rektální teplota se zaznamenává den před vakcinací, v den vakcinace, 2 h, 4 h a 8 h po podání vakcíny a potom ještě další 2 dny. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové změny. Může se objevit dočasné zvýšení teploty nepřevyšující 2 °C.

    Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccžna ad usum veterinarium.

    Stanovení účinnosti.

    Čelenžní kmen pro zkoušku účinnosti je volen tak, aby zajistil čelenž všech AP toxinů1) vytvářených sérotypy uvedenými ve složení vakcíny. Může být nezbytné provést více než jednu zkoušku s různými čelenžními kmeny.

    Nejméně sedm prasat nejnižšího stáří doporučeného pro vakcinaci, která nemají protilátky proti A. pleuropneumoniae a APtoxinům, se vakcinuje podle doporučeného schématu. Nejméně sedm nevakcinovaných prasat stejného stáří se použije jako kontrola. Za tři týdny po poslední vakcinaci se všechna prasata čelenžují intranazálně nebo intratracheálně nebo aerosolem ve vhodném množství sérotypem A. pleuropneumoniae. Zvířata se pozorují 7 dní. K zamezení zbytečného týrání se zvláště nemocná kontrolní zvířata porazí a považují se za uhynulá v důsledku nemoci. Na konci doby pozorování se usmrtí všechna přežívající zvířata. Provede se pitva všech zvířat. Plíce, tracheobronchiální mízní uzliny a mandle se vyšetřují na přítomnost A. pleuropneumoniae. Hodnotí se rozsah poškození plic při pitvě. Každému ze sedmi plicních laloků se přidělí nejvyšší možný stupeň poškození z pětičlenné stupnice2) hodnocení. Každé místo v laloku vykazující pneumonii nebo pleuritidu se ohodnotí číslem z pětičlenné stupnice, součet těchto hoďnot dává skóre pro jeden lalok (nejvyšší možné skóre pro celé plíce je 35). Celkové skóre se počítá odděleně pro vakcinovaná a kontrolní zvířata (jestliže je ve skupině sedm prasat, maximální skóre celé skupiny je 245).

    Vakcína vyhovuje zkoušce, pokud vakcinovaná zvířata ve srovnání s kontrolními vykazují nižší úmrtnost; nižší výskyt typických klinických příznaků (dušnost, kašel a zvracení); menší rozsah typického poškození plic; menší počet reizolací A. pleuropneumoniae z plic, tracheobronchiálních mízních uzlina mandlí. Kde je to možné, hodnotí se incidence statisticky, u skupiny vakcinovaných zvířat je významně nižší.

    Uchovávání

    Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

    Označování

    Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

    V označení na obalu se uvedou:

    1) Názvosloví toxinů A. pleuropneumoniae popsal J. Frey a kol., Journal of General Microbiology, 1993,139,1723 - 1728.
    2) Systém hodnocení plicních nálezů podrobně popsali P. C. T Hannan, B. S. Bhogal a J. P. Fish, Research in Veterinary Science, 1982,33,76 - 88