Český lékopis 1997

Vaccinum morbi Marek vivum

Živá vakcína proti Markově chorobě

Je to lyofilizovaný nebo tekutý přípravek oslabeného kmene viru Markovy choroby nebo kmene herpesviru izolovaného z krůt.

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Kmen viru se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Pokud jsou buněčné kultury ptačího původu, jsou získány z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2).

Suspenze viru se sklidí a smíchá s vhodnou stabilizační tekutinou. Vakcína se může lyofilizovat.

Výběr vakcinačního kmene

Pro přípravu vakcíny se může použít pouze kmen viru prokazatelně splňující podmínky nezvratnosti oslabení, bezpečnosti a imunogenity pro zvířata, jimž je vakcína určena. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) cíl a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.

Nevratnost oslabení (pouze u vakcín založených na oslabeném lapenu viru Markovy choroby). Každému z pěti jednodenních kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) se intramuskulárně vstříkne množství viru, které odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Po seďmi dnech se od každého kuřete odeberou bílé krvinky a připraví se směsný vzorek. 1 ml směsného vzorlaz bílých krvinek se intraperitoneálně vstříkne každému z pěti dalších kuřat téhož vělaz a vnímavosti. Tento postup se opakuje šestkrát. V každé pasáži se ověří přítomnost viru. Jestliže není virus nalezen, provede se druhá série pasáží. Provede se zkouška bezpečnosti popsaná dále, ve které se použije šestá pasáž viru nebo virus nejvyšší pasáže, ze které byl získán, a nepasážovaný virus. Oba vyhovují zkoušce. Nejsou známky zvýšení virulence pasážovaného viru v porovnání s nepasážovaným virem; k tomu kromě kritérií zkoušky bezpečnosti stanovenými níže není ani významný rozdíl v mikroskopických změnách v brachiálním i ischiadickém plexu a gonádách u ptála~, kteří dostali pasážovaný virus, a u ptáků, kteří dostali virus nepasážovaný.

Bezpečnost. Použije se nejméně 120 geneticky vnímavých jeďnodenních kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2), která se rozdělí náhodně do tří skupin odděleně chovaných a ošetřovaných. Všechna kuřata, která uhynou v průběhu zkoušky, se pitvají na přítomnost makroskopických změn v důsleďku Markovy choroby a na ostatní příčiny úhynu.

Skupina 1: Vhodným způsobem se podá takové množství viru Markovy choroby, které způsobí v průběhu 70 ďnů pitvou zjistitelné makroskopické změny Markovy choroby u nejméně 70 % skutečného počtu kuřat.

Skupina 2: Zamýšleným způsobem podání se podá každému lazřeti množství vakcinačního viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny.

Skupina 3: Neošetřované kontroly.

Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže:

  1. v prvních 7 dnech zkoušky neuhyne v žáďné skupině více než 10 % kuřat,
  2. nejméně 70 % skutečného počtu (výchozí počet snížený o počet těch, která uhynula v průběhu prvních 7 dnů zkoušky) ve slazpině 1 má makroskopické změny Markovy choroby,
  3. nejméně 80 % kuřat ve skupině 3 přežije 120 dnů a žáďné nemá makroskopické změny Markovy choroby nebo protilátky proti viru Markovy choroby.

Vakcinační virus vyhovuje zkoušce:

  1. jestliže kuřata 2. skupiny nemají makroskopické změny Markovy choroby,
  2. jestliže počet přežívajících kuřat v 2. skupině ve 120 ďasech stáří je nejméně 90 % přežívajících v 3. skupině.

Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity kmene.

Zkoušení šarže.

Pokud byly zkoušky na viry ptačí leukózy a na cizí viry na buněčných kulturách a na kuřecích embryích provedeny s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou být tyto zkoušky při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěny, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.

Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.

Zkouška totožnosti

Totožnost vakcíny se zjišťuje imunofluorescenční zkouškou ve vnímavých buněčných kulturách za použití monoklonální protilátky.

    Zkoušky na čistotu

    Bezpečnost. Použije se nejméně deset geneticky vnímavých jednodenních kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Způsobem uvedeným v označení se podá každému kuřeti deset dávek vakcíny, v případě potřeby rekonstituované. Kuřata se pozorují 42 ďasů. Pitvají se všechna kuřata, která uhynou, a všechna přežívající, která jsou utracena po 42 dnech. Vakcína vyhovuj e zkoušce, jestliže žáďné z kuřat nemá klinické příznaky, neuhyne, ani při pitvě nevykazuj e makroskopické změny přisuzovatelné vakcíně. Zkoušku nelze hodnotit a musí být opakována, pokud v průběhu pozorování více než dvě kuřata uhynou z příčin, které nejsou přisuzovatelné vakcíně.

    Důkaz cizích virů na kuřecích embryích (2.6.3). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry užívající kuřecí ambrya.

    Důkaz cizích virů na buněčných kulturách (2.6.5). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry užívající buněčné kultury.

    Důkaz cizích agens na kuřatech (2.6.x. Vakcína vyhovuje zkoušce na cizí agens provedené na kuřatech. Provede se imunofluorescenční zkouška nebo ELISA test na virus ptačí retikuloendoteliózy se séry vakcinovaných kuřat. Výsledek je negativní.

    Viry ptačí leukózy (2.6.4). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na viry ptačí leukózy.

    Bakterie a houby. Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

    Mykoplazmata (2. 6. 7). Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.

    Titr viru. Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, se titruje v buněčných kulturách. Jestliže je titr vyjadřován v PFU, stanoví se počet plaků pozorováním charakteristického cytopatického efektu, přičemž se v úvahu berou pouze primární plaky. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru odpovídající minimálnímu turu uvedenému v označení.

    Stanovení účinnosti.

    Použijí se vnímavá jednodenní kuřata z jednoho chovu, který je prost specifikovaných patogenů. Každému z nejméně třiceti kuřat pro každý uvedený způsob podání se podá takový objem vakcíny, je-li třeba rekonstituované, který obsahuje množství viru odpovídající minimálnímu turu viru uvedenému v označení. jako kontrola slouží třicet kuřat. Po 9 dnech se čelenžuje každé kuře vhoďným způsobem dostatečným množstvím virulentního viru Markovy choroby. Zvířata se pozorují nejméně 70 dnů. Úhyny se zaznamenávají a provedou se pitvy na specifické makroskopické změny Markovy choroby. Na konci období pozorování se přežívající zvířata utratí a provedou se pitvy na specifické makroskopické změny Markovy choroby. Vakcína vyhovuje zkoušce, pokud u každého stanoveného způsobu podání je celkový počet valccinovaných zvířat vykazujících specifické makroskopické změny snížen nejméně o 80 % ve srovnání s kontrolní skupinou a jestliže čelenžní virus vyvolá specifické makroskopické změny u nejméně 70 % kontrol.

    Uchovávání

    Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

    Označování

    Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

    V označení se uvede: