Vaccinum pseudopestis aviariae inactivatum

2000

Inaktivovaná vakcína proti pseudomoru ptáků

Synonymum. Inaktivovaná vakcína proti Newcastleské chorobě

Je také známa jako inaktivovaná vakcína proti ptačímu paramyxoviru 1, v případě vakcíny určené pro určitý druh. Je to emulze nebo suspenze vhodného kmene viru Newcastleské choroby (ptačí paramyxovirus 1) inaktivovaného takovým způsobem, který zachová jeho imunogenní účinnost.

Výroba

Viz článek Yaccina ad usum veterinarium.

Virus se pomnoží v kuřecích embryích pocházejících ze zdravých chovů nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4).

Zkouška inaktivace se provádí na kuřecích embryích nebo ve vhodné buněčné kultuře a použité množství inaktivovaného viru odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Nezjistí se žádný živý virus.

Vakcína může obsahovat adjuvans.

Výběr složeni vakcíny

Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7) pro všechny druhy a kategorie ptáků, pro které je určena. K průkazu imunogenity se může použít následující zkouška.

Imunogenita. Pro kura domácího je k prokázání imunogenity vhodná zkouška s virulentní čelenží (zkouška B) popsaná v odstavci Stanovení účinnosti. Pro ostatní druhy ptáků (např. holuby nebo krůty) je k prokázání imunogenity vhodná zkouška C popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.

Zkoušení šarže

Zkouška účinnosti. Pro vakcíny používané u kura domácího se provede zkouška A popsaná v odstavci Stanovení účinnosti. Jestliže povaha přípravku nedovoluje při provedení zkoušky A získat validní výsledky nebo jestliže šarže nevyhoví ve zkoušce A, provede se zkouška B.

Zkouška používající méně než dvacet ptáků ve skupině a kratší dobu sledování po čelenži se může použít, jestliže je prokázáno, že stanovení účinnosti je validní.

Pro vakcíny používané pro jiné druhy, než je kur domácí, se provede vhodná validovaná zkouška, pro kterou byla zjištěna přijatelná korelace se zkouškou C popsanou v odstavci Stanovení účinnosti. Kritéria pro přijetí se stanoví v porovnání s šarží, která v uvedené zkoušce dala vyhovující výsledky.

Může se použít zkouška provedená na kuřatech z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) založená na měření sérologické odpovědi na odstupňovaná množství vakcíny (např. 1/25,1/50 a 1/100 dávky s odběrem séra po 17 až 21 dnech).

Zkouška totožnosti

Vakcína podaná zvířatům bez protilátek proti viru Newcastleské choroby vyvolá tvorbu těchto protilátek.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Pokud je vakcína určena pro kura domácího, podá se deseti kuřatům z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Pokud vakcína není určena pro kura domácího, podává se deseti ptákům toho druhu, pro nějž je určena a kteří nemají protilátky proti viru Newcastleské choroby. Podají se dvě dávky vakcíny doporučeným způsobem každému z deseti ptáků starých 10 až 14 dnů. Doba pozorování je 21 dnů. Neobjeví se žádné abnormální místní ani systémové reakce.

Inaktivace. Deseti kuřecím embryím z chovu prostého specifikovaných patogenů (SPF vejce) (5.2.2) a starých 9 až 11 dnů se do alantoidní dutiny vstříkne po dvou pětinách dávky a nechají se inkubovat. Pozorují se 6 dnů, pak se odděleně shromáždí alantoidní tekutina z vajec obsahujících živá embrya a z vajec obsahujících mrtvá embrya, z nichž se vyřadí ta, která uhynula do 24 h po injekci. Embrya, která uhynula za více než 24 h po injekci, se vyšetří na přítomnost viru Newcastleské choroby. Vakcína nevyhovuje zkoušce, je-li nalezen virus Newcastleské choroby.

Do alantoidni dutiny každého z deseti 9 dnů až 11 dnů starých SPF vajec se vstříkne po 0,2 ml spojené alantoidní tekutiny z vajec se živými embryi a do každého z dalších deseti SPF vajec po 0,2 ml spojené tekutiny z vajec s uhynulými embryi a inkubuje se 5 až 6 dnů. Alantoidní tekutina z každého vejce se zkouší na přítomnost hemaglutininů za použití kuřecích erytrocytů.

Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže nejsou přítomny známky hemaglutinačního účinku a jestliže neuhyne více než 20 % embryí v některé skupině. Pokud v jedné skupině uhyne více než 20 % embryí, opakuje se zkouška v této skupině. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže nejsou přítomny známky hemaglutinačního účinku a jestliže neuhyne více než 20 embryí v této skupině. K vyloučení bakteriální infekce z vnějšku se mohou v této zkoušce použít antibiotika.

Cizí agens. Každému z deseti kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) a 14 až 28 dnů starých se doporučeným způsobem podají dvě dávky. Po třech týdnech se každému kuřeti stejným způsobem podá jedna dávka. Po dvou týdnech se získají vzorky sér od každého kuřete a provedou se zkoušky na pritomnost protilátek proti sledovaným agens metodami předepsanými pro chovy prosté specifikovaných patogenů (5.2.2): virus ptačí encefalomyelitidy, virus ptačí infekční bronchitidy, virus ptačí leukózy, hemaglutinující ptačí adenovirus, virus ptačí infekční burzitidy, virus ptačí infekční laryngotracheitidy, virus chřipky A, virus Markovy choroby. Vakcína nevyvolá tvorbu protilátek proti těmto virům.

Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti.

U vakcín pro použití u kura domácího se provede zkouška A. Jestliže ve zkoušce A se získají neuspokojivé výsledky, ale ve zkoušce B uspokojivé, vakcína vyhovuje požadavkům. Pro vakcíny používané pro jáné druhy, např. pro holuby, se provede zkouška C.

1. Každému z nejméně deseti kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) a 21 až 28 dnů starých se vstříkne intramuskulárně objem vakcíny odpovídající 1/50 dávky. Za 17 až 21 dnů se odeberou vzorky séra od každého vakcinovaného kuřete a od nejméně pěti kontrolních kuřat stejného věku a stejného původu. Hladina protilátek v jednotlivých sérech se měří dále popsanou hemaglutinačně-inhibiční zkouškou (HI) nebo rovnocennou metodou se stejným počtem hemaglutinačních jednotek a erytrocytů.

   Zkušební systém zahrnuje i negativní a pozitivní kontrolní séra. Pozitivní kontrolní sérum má HI titr mezi 5,0 logZ až 6,0 logZ.

   Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže průměrný HI titr vakcinované skupiny je stejný nebo větší než 41og2 a titr u nevakcinované skupiny je 21ogZ nebo méně. Jestliže HI titry nejsou uspokojivé, provede se zkouška B. Hemaglutinačně-inhibiční zkouška. Zkoušená séra se 30 min inaktivují zahřátím na 56 °C. Do první řady jamek mikrotitrační destičky se odpipetuje po 0,025 ml inaktivovaných sér. Do ostatních jamek se odpipetuje 0,025 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) o pH 7,2 až 7,4.

   Připraví se dvojnásobná ředění sér v celé destičce. Do každé jamky se přidá 0,025 ml suspenze obsahující 4 hemaglutinační jednotky inaktivovaného viru Newcastleské choroby.

   Destička se inkubuje 1 h při 4 °C. Přidá se 0,025 ml 1% (VlV) suspenze červených krvinek odebraných 3 až 4 tý dny starým kuřatům bez protilátek proti viru Newcastleské choroby.

   Destička se inkubuje 1 h při 4 °C. HI titr odpovídá nejvyššímu ředění, které vykazuje úplnou inhibici.

2. Použijí se kuřata z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) a stará 21 až 28 dnů. Pro vakcinaci se použijí nejméně tři skupiny, v každé nejméně 20 kuřat; deset kuřat se ponechá jako kontrolní skupina. Zvolí se takový počet různých objemů vakcíny, jaký je počet skupin: například objemy odpovídající 1/25,1/50 a 1/100 dávky. Každé skupině se podá odlišný objem. Každému kuřeti se intramuskulárně podá objem zvolený pro danou skupinu.

   Za 17 až 21 dnů se všem kuřatům podá intramuskulámí injekce o obsahu 61og, o embryonální LDso viru Newcastleské choroby-kmene Herts (Weybridge 33156). Kuřata se sledují 21 dnů. Z počtu kuřat, která přežijí 21 dnů v každé vakcinační skupině bez klinických známek onemocnění Newcastleskou chorobou, se vypočítá PDso standardními statistickými metodami. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže nejmenší dávka uvedená na označení vakcíny odpovídá nejméně 50 PDso a spodní hranice spolehlivosti je nejméně 35 PDso na dávku. Je-li tento limit méně než 35 PDso na dávku, zkouška se opakuje.

   Vakcína v opakované zkoušce obsahuje nejméně 50 PDso. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, pokud všechna kuřata v kontrolní skupině uhynou během 6 dnů po čelenži.

3. Pro vakcinaci se použije nejméně dvacet ptáků cílového druhu bez protilátek proti ptačímu paramyxoviru 1 ve shodě s doporučeními pro použití. Jako nevakcinované kontroly se použije skupina nejméně deseti ptáků téhož věku, téhož původu a bez protilátek proti ptačímu paramyxoviru 1. Zkoušku nelze hodnotit, jestliže vzorky séra v době první vakcinace vykazují přítomnost protilátek proti ptačímu paramyxoviru 1 u vakcinovaných nebo kontrolních ptáků, nebo když zkoušky v době čelenže vykazují tyto protilátky u kontrolní skupiny. Čtyři týdny po poslední vakcinaci se provede če/mž intramuskulárním podáním dostatečného množství virulentního kmene ptačího paramyxoviru 1. Zkoušku nelze hodnotit, jestliže méně než 90 % ptáků kontrolní skupiny uhyne, nebo vykazuje vážné známky infekce virem Newcastleské choroby. Vakcína vyhovuje, jestliže nejméně 90 % vakcinovaných ptáků přežívá a nevykazuje známky infekce ptačím paramyxovirem 1.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.