Vaccinum rabiei inactivatum ad usum veterinarium
1998
Inaktivovaná vakcína proti vzteklině pro veterinární použití
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek z fixního viru vztekliny inaktivovaného vhodnou metodou.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarřum.
Připravuje se z viru pomnoženého bud' ve vhodné buněčné linii, nebo v kulturách primárních buněk ze zdravých zvířat (5.2.4). Virová suspenze se sklidí jednou nebo vícekrát během 28 dnů od naočkování. Opakované sklizně z jedné kultury produkčních buněk se mohou smíchat a považují se za jednu sklizeň. Virus vztekliny se inaktivuje vhodnou metodou.
Inaktivace. Zkouška na zbylý živý virus vztekliny se provede naočkováním inaktivovaného viru do stejného typu buněčné kultury, který byl použit k výrobě vakcíny, nebo do prokazatelně nejméně stejně citlivé buněčné kultury. Množství inaktivovaného viru použitého ve zkoušce odpovídá nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny. Po inkubaci 4 dny se subkultura buněk trypsinuje, za další 4 dny se kultura zkouší na zbytky viru vztekliny imunofluorescencí. Nezjistí se živý virus.
Obsah antigenu. Obsah glykoproteinu viru vztekliny se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2. 7.1). Obsah je ve schváleném rozmezí pro jednotlivý přípravek.
Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií.
Výběr složení vakcíny
Vakcína je z hlediska imunogenity prokazatelně postačující pro všechny druhy, pro které je doporučena. Vhodnost vakcíny pro masožravce (kočky a psi) se z hlediska imunogenity prokáže přímou čelenží. Jestliže se čelenž provedla u koček a psů, pro ostatní druhy se provede stanovení úrovně hladiny protilátek po vakcinaci nejméně u dvaceti zvířat podle doporučeného schématu. Vakcína je vyhovující, když po době označené jako ochranná doba je střední hodnota hladiny protilátek proti viru vztekliny v séru zvířat nejméně 0,5 m.j./ml a jestliže nejvýše 10 % zvířat má protilátkovou úroveň nižší než 0,1 m.j./ml.
K průkazu imunogenity u koček a psů se může užít dále popsaná zkouška.
Imunogenita. Použije se nejméně třicet pět vnímavých zvířat nejnižšího stáří doporučeného k vakcinaci. Od každého zvířete se odebere krev a ke stanovení vnímavosti se individuálně stanoví protilátky proti viru vztekliny. Každému zvířeti (nejmenší počet je dvacet pět) se podá doporuče ným způsobem jedna dávka vakcíny. Nejméně deset zvířat slouží jako kontroly. Všechna zvířata se pozorují po dobu odpovídající délkou době deklarované imunity. Žádné zvíře nemá příznaky vztekliny. Poslední den deklarovaného údobí trvání imunity, nebo později, se všechna zvířata intramuskulárně čelenžují kmenem virulentního viru vztekliny, který je schválen oprávněnou autoritou. Zvířata se pozorují 90 dnů. Úhyny, které nejsou zapříčiněny vzteklinou, se vyřadí. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet takových úhynů nesníží stav vakcinovaných zvířat na méně než dvacet pět. Zkoušku lze hodnotit, když nejméně osm kontrolních zvířat (nebo statisticky odpovídající počet, pokud bylo čelenžováno více než deset kontrol) vykazuje příznaky vztekliny a fluorescenční protilátkovou zkouškou nebo jinou vhodnou metodou je dokázána přítomnost viru vztekliny v mozku. Vakcína vyhovuje, jestliže nejvýše dvě zvířata z dvaceti pěti vakcinovaných (nebo statisticky odpovídající počet, bylo-li čelenžováno více než dvacet pět vakcinovaných zvířat) má příznaky vztekliny.
Zkoušení šarže
Zkoušku popsanou v odstavci Stanovení účinnosti není nutné provádět při běžném zkoušení šarží vakcíny. Zkouška se u uvedené vakcíny provádí jednou nebo vícekrát podle rozhodnutí a dohody s oprávněnou autoritou. Pokud se tato zkouška nedělá, použ~e se jiná vhodná schválená metoda. Podmínky pro př~etí jsou přiloženy spolu s hodnocením šarže vakcíny o dosažení odpovídajících výsledků ve výše popsané zkoušce imunogenity nebo ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Pokud je zjištěna uspokojivá korelace se zkouškou popsanou v odstavci Imunogenita nebo v odstavci Stanovení účinnosti, může se použít následující zkouška.
Zkouška účinnosti šarže. Použije se pět myší hmotnosti 18 g až 20 g. Každá myš se vakcinuje subkutánně nebo intramuskulárně jednou pětinou doporučeného objemu dávky. Čtrnáct dnů po vakcinaci se odebere krev, séra se jednotlivě zkouší na protilátky proti vzteklině rychlou fluorescenčně inhibiční zkouškou, která je popsána v článku Immunoglobulinum humanum rabicum. Množství protilátek není nižší než množství protilátek, které bylo vytvořeno vakcínou vyhovující z hlediska imunogenity, jak je popsáno výše, nebo ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.
Obsah antigenu. Množství glykoproteinu viru vztekliny v dávce, určené vhodnou imunochemickou metodou (2. 7.1), není významně nižší než množství glykoproteinu šarže, která byla
vyhovující z hlediska imunogenity, jak je popsáno výše, nebo ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.
Zkouška totožnosti
Když je vakcína podána zvířatům, podporuje tvorbu neutralizujících specifických protilátek.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Je-li vakcína určena pro více než jeden druh včetně toho, který patří do řádu Carnivora, provede se zkouška na psech. V ostatních případech se použije jeden z druhů, pro který je vakcína určena. Každému ze dvou séronegativních zvířat se předepsaným způsobem vstříknou dvě vakcinační dávky. Zvířata se pozorují 14 dnů. Neobjeví se výrazné místní ani systémové reakce.
Inaktivace. Provede se zkouška, kde se použije společný obsah pěti nádob.
U vakcín, které neobsahují adjuvans, se provedou vhodné pomnožovací zkoušky na zbytky infekčního viru vztekliny. Použije se stejný druh buněčné kultury, který byl použit při výrobě vakcíny, nebo buněčná kultura, která je prokazatelně nejméně stejně citlivá. Nezjistí se žádný živý virus.
U vakcín, které obsahují adjuvans, se nejméně deseti myším hmotnosti 11 g až 13 g intracerebrálně vstříkne po 0,03 ml směsi nejméně pěti nejmenších uváděných dávek. K vyloučení vzájemného rušení různých protimikrobních konzervačních látek nebo adjuvancií mohou být vakcíny před aplikací ředěny nejvýše desetkrát. V tomto případě, nebo jestliže vakcinační kmen je patogenní pouze pro sající myši, provede se zkouška na myších ve stáří 1 až 4 dny. Zvířata se pozorují 21 dnů. Jestliže více než dvě zvířata uhynou během prvních 48 h, zkouška se opakuje. Od třetího do jedenadvacátého dne po vakcinaci zvířata nemají příznaky vztekliny a imunofluorescenční zkouška provedená z jejich mozků nevykazuje známky přítomnosti viru vztekliny.
Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti.
Účinnost se stanoví porovnáním dávky nezbytné k ochraně myši proti klinickým účinkům dále uvedené dávky viru vztekliny, podané intracerebrálně s dávkou referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách potřebnou k dosažení stejné ochrany. Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v udaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Vakcína proti vzteklině (inaktivovaná) pro veterinární použití BRP se kalibruje v mezinárodních jednotkách proti mezinárodnímu standardu.
Zkouška dále popsaná užívá model rovnoběžnosti přímek z nejméně tří bodů zkoušené vakcíny a referenčního přípravku. Jestliže má analytik zkušenosti s touto metodou pro danou vakcínu, je možné provést zjednodušenou zkoušku s jedním ředěním zkoušené vakcíny. Tato zkouška umožňuje zjistit, že vakcína má významně vyšší účinnost, než je předepsané minimum, nedá však úplnou informaci o platnosti jednotlivých stanovení účinnosti. Umožňuje však výrazné omezení počtů zvířat potřebných pro zkoušku a měla by být každou laboratoří zvažována v souladu s opatřeními Evropské konvence na ochranu obratlovců užívaných pro výzkumné a jiné vědecké účely.
Výběr a roztřídění pokusných zvířat. Ve zkoušce se použijí zdravé myší samičky ve stáří 4 týdnů stejného původu. Myši se rozdělí do deseti skupin, v každé skupině je nejméně deset zvířat.
Příprava čelenžní suspenze. Virus vztekliny kmen CVS se očkuje intracerebrálně skupině myší. Zvířata, u kterých se objeví příznaky vztekliny, se před uhynutím utratí, odeberou se jim mozky a ve vhodné tekutině se připraví homogenní suspenze mozkové tkáně. Odstředěním se odstraní hrubé částečky tkáně, supernatant se užívá jako čelenžní suspenze. Malá množství suspenze se rozplní do ampulí, uzavřou se a skladují se při teplotě nižší než -60 °C. Jedna ampule suspenze se rozmrazí a připraví se sériové ředění ve vhodné tekutině. Skupinám myší se přidělí patřičná ředění. Každé myši se vstříkne intracerebrálně 0,03 ml příslušného ředění podle rozdělení do skupin. Zvířata se pozorují čtrnáct dnů a zaznamenávají se počty zvířat v jednotlivých skupinách, u kterých došlo mezi 5. až 14. dnem k vývoji příznaků vztekliny. Vypočítá se IDSO neředěné suspenze.
Stanovení účinnosti zkoušené vakcíny. Připraví se nejméně tři sériová ředění zkoušené vakcíny a tři obdobná ředění referenčního přípravku. Ředění se připraví tak, aby ve skupině, která obsahuje největší množství vakcíny, bylo možno očekávat ochranu u více než 50 % zvířat, jimž byla podána, a ve skupině, která obsahuje nejmenší množství vakcíny, bylo možno očekávat ochranu u méně než 50 % očkovaných zvířat. Pro jednotlivá ředění se připraví skupiny myší a intraperitoneálně se každé myši podá po 0,5 ml příslušného ředění. Po čtrnácti dnech se připraví suspenze čelenžního viru na základě předběžné titrace tak, aby obsahovala asi 50 IDSO v objemu 0,03 ml. Každá vakcinovaná myš se intracerebrálně očkuje 0,03 ml této suspenze. Kromě toho se připraví tři vhodná sériová ředění čelenžní suspenze. Vytvoří se čtyři skupiny po deseti nevakcinovaných myších. Každé myši ze tří skupin se intracerebrálně podá 0,03 ml příslušného ředění suspenze: ve čtvrté skupině po 0,03 ml čelenžní suspenze.
Zvířata všech skupin se pozorují 14 dnů. Zkoušku lze hodnotit, jestliže neuhynou více než dvě myši v kterékoliv skupině v průběhu prvních 4 dnů po čelenži. V období pátého až čtrnáctého dne po čelenži se v jednotlivých skupinách zaznamenávají počty zvířat vykazujících příznaky vztekliny. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
Vakcína vyhovuje, jestliže v nejmenší předepsané dávce je nejméně 1 m.j.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede: