2.3.3 Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.2) za použití vrstvy křemeliny G R impregnované následovně.

Deska s vrstvou se postaví v uzavřené chromatografické komoře do potřebného množství směsi obsahující fenoxyethanol R 10 % (V/V) a makrogol 300 R (50 g/l) v acetonu R tak, aby vrstva byla ponořena asi 5 mm pod povrch směsi. Když impregnační směs dosáhne nejméně 17 cm od spodního okraje vrstvy, deska s vrstvou se vyjme a ihned se použije. Vyvíjení chromatogramů při zkoušce se provede ve stejném směru jako impregnace.

Zkoušený roztok. 20 mg zkoušené látky se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 20 mg odpovídající referenční látky (CRL) se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanesou 2 µl každého roztoku a vyvíjí se ve tmě po dráze 15 cm směsí objemových dílů etheru petrolejového R a diethylaminu R (50 + 1) nasycenou fenoxyethanolem R (tj. 3 ml až 4 ml fenoxyethanolu R se přidají k výše uvedené směsi rozpouštědel, protřepe se a po oddělení se použije horní vrstva, i když je zakalená). Po vyjmutí z komory se vrstva vystaví na několik minut působení ultrafialového světla při 365 nm a potom se hodnotí. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, fluorescencí a velikostí se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká roztokem kyseliny sírové R 10% (V/V) v lihu 96% R. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje zbarvením se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zbarvení skvrn je stálé po dobu nejméně 20 min.