Český lékopis 1997

Acetyltyrosinum

2000

Acetyltyrosin

Synonymum. N-Acetyltyrosinum

C11H13NO4 M, 223,23 CAS 537-55-3

Je to kyselina (2S)-2-acetamido-3-(4-hydroxyfenyl)propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C11H13NO4.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

  1. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety acetyltyrosinu CRL. C.
  3.  Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
  4. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je silně kyselý (2.2.4).

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čúý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

    Specifická optická otáčivost (2.2.7) +46° až +49°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený zředěním 10,0 ml roztoku S vodou R na 25,0 ml.

    Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F~54 pro TLC R. Zkoušený roztok (a). 0,80 g se rozpustí v 6 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se ethanolem R na 10 ml.

    Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí ethanolem R na 10 ml.

    Porovnávací roztok (a). 80 mg acetyltyrosinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a ethanolu R (3 + 3 + 94) a zředí se touto směsí na 10 ml.

    Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí ethanolem R na 10 ml.

    Porovnávací roztok (c). 40 mg tyrosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se ethanolem R na 50 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (10 + 15 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Vrstva se postříká ninhydrinem RS, zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Skvrna odpovídající tyrosinu není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %).

    Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 µg/g).

    Sírany (2.4.13). 1,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 20 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 µg/g).

    Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papúem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není intenzívněji modře zabarven než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 µg NH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 µg/g).

    Železo (2.4.9). 0,5 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 !Ag/g).

    Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 µg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1µg Pb/ml).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

    Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku obsahujícího 10,0 mg zkoušené látky a 9,0 mg chloridu sodného R prostého pyrogenních látek ve vodě na injekci R.

    Stanovení obsahu

    0,180 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

    1 ml hydroxidu sodného 0,1 molR VS odpovídá 22,32 mg C11H13NO4.

    Uchovávání

    V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

    Označování

    V označení na obalu se uvede:

    Nečistoty

    1. kyselina (S)-2-amino-3-(4-hydroxyfenyl)propanová (tyrosin),
    2. kyselina (2S)-2-acetamido-3-(4-acetoxyfenyl)propanová (diacetyltyrosin).