Český lékopis 1997

Azathioprinum

Azathioprin

 

C9H7N7O2S   Mr 277,26 CAS 446-86-6

Je to 6-[(1-methyl-4-nitro-1H-imidazol-5-yl)thio]-1H-purin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C9H7N7O2S.

Vlastnosti

Slabě žlutý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Je dobře rozpustný ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a mírně rozpustný ve zředěných roztocích minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

  1. 0,150 g se rozpustí ve 30 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 500,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se zřeďí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 1000,0 ml. Tento roztok měřený v rozmezí 230 nm až 350 nm (2.2.25) vykazuje absorpční maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximu je 600 až 660. 
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem azathioprinu CRL.
  3. K asi 20 mg se přidá 100 ml vody R, směs se zahřeje a zfiltruje. K 5 ml filtrátu se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, asi 10 mg zinku práškového R a nechá se 5 min stát; vznikne žluté zbarvení roztoku. Směs se zfiltruje, ochladí se v ledové lázni, přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS, 0,1 g kyseliny amidosírové R a třepe se, dokud se neodstraní bublinky. Potom se přidá 1 ml 2-naftolu RS; vznikne světle růžová sraženina.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásadně reagující látky. K 0,5 g se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, směs se 15 min třepe a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení inďikátoru se spotřebuj e nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Chlormethylnitroimidazol a merkaptopurin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii F254 R

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v amoniaku zředěném RSI a zředí se jím na 10 ml. Připraví se těsně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 10 mg chlormethylnitroimidazolu CRL se rozpustí v amoniaku zředěném PcSl a zředí se jím na 50 ml. Připraví se těsně před použitím.

Porovnávací roztok (b).10 mg merkaptopurinu R se rozpustí v amoniaku zředěném RS1 a zředí se jím na 50 ml. Připraví se těsně před použitím.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se 1-butanolem R nasyceným amoniakem zředěným RSI po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 50 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádné skvrny odpovídající skvrnám chlormethylnitroimidazolu a merkaptopurinu nej sou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %;suší se 0,50 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 25 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 27,73 mg C9H7N7O2S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.