Český lékopis 1997

Clonidini hydrochloridum

Klonidiniumchlorid

Synonymum. Clonidinium chloratum

 

C9H10Cl3N3

 

Mr 266,56 CAS 4205-91-8

Je to N-(imidazolidin-2-diyl)-2,6-dichlorfenyliminiumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C9H10Cl3N3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek. A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 245 až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 272 nm a 279 nm, a bod inflexe při 265 nm. Specifická absorbance v maximu při 272 nm je asi 18 a v maximu při 279 nm je asi 16.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem klonidiniumchloridu CRL.
  3. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
  4. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzívněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž., (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg klonidiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b).1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Příprava mobilní fáze. Směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, 1-butanolu R a vody R (10 + 40 + 50) se důkladně protřepe a nechá se oddělit. Použije se vrchní zfiltrovaná vrstva.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká jodobismutitanem draselným RS2 a suší se 1 h na vzduchu. Potom se postříká znovu jodobismutitanem draselným RS2 a ihned se postříká roztokem dusitanu sodného R (50 g/l). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) .

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 70 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 26,66 mg C9H10Cl3N3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.
Separandum.