Enoxaparinum natricum

Sodná sůl enoxaparinu

1999

n = 1 až 21, R = H nebo S0₃Na, R' = H nebo S0₃Na nebo COCH₃ R²= H a R³= COONa nebo R² = COONa a R³ = H

Je to sodná sůl nízkomolekulárního heparinu, která se získává alkalickou depolymerizací benzylesterového derivátu heparinu z prasečí střevní sliznice. Většina složek má na neredukujícím konci svého řetězce strukturu uronatu 4-enolpyranosy.

Sodná sůl enoxaparinu vyhovuje požadavkům článku Heparina massae molecularis minoris s následujícími změnami a doplňky.

Průměrná molekulová hmotnost je v rozmezí 3500 až 5500 s charakteristickou hodnotou asi 4500.

Stupeň sulfatace je asi 2 % na disacharidovou jednotku.

Počítáno na vysušenou látku, účinnost je 90 m.j. až 125 m.j. účinnosti protifaktoru Xa v miligramu. Poměr účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru IIa je 3,3 až 5,3.

Zkoušky totožnosti

Provede se zkouška totožnosti C uvedená v článku Heparina massae molecularis minoris s následujícími požadavky.

Průměrná molekulová hmotnost je v rozmezí 3500 až 5500. Podi1 s molekulovou hmotností nižší než 2000 je 12,0 % až 20,0 %. Podíl s molekulovou hmotností 2000 až 8000 je 68,0 % až 88,0 %.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než stupeň 5 nejpodobnějšího porovnávacího barevného roztoku (2.2.2, Metoda II).

Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rozpustí ve 100 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS. Specifická absorbance při 231 nm je 14,0 až 20,0, počítáno na vysušenou látku.

Benzylalkohol. Nejvýše 0,1 %. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Roztok vnitřního standardu. Připraví se roztok 3,4-dimethylfenolu R (1 g/l) v methanolu R.

Zkoušený roztok. 0,500 g se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 1 h stát. Pak se přidá 1,0 ml kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. Připraví se roztok benrylalkoholu R (0,25 gn) ve vodě R. 0,50 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 pm) a opatřené předkolonou délky 20 mm a vnitřního průměru 4,6 mm naplněnou stejnou látkou,
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a vody R (5 + 15 + 80), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 256 nm.

Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R, ) výšky píku benzylalkoholu k výšce píku vnitřního standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku se vypočítá poměr (RZ) výšky píku benzylalkoholu k výšce píku vnitřního standardu.

Obsah benzylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

m - navážku zkoušené látky v gramech.

Sodík. 11,3 % až 13,5 %, počítáno na vysušenou látku. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Uchovávání

Separandum.