Flumazenilum

1999

Flumazenil

Je to ethyl-8-fluor-5-methyl-6-oxo-5, 6-dihydro-4H-imidazo[1,5-a][1, 4]benzodiazepin-3-karboxylat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₅H₁₄FN₃O₃

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v methanolu.

Taje při 198 °C až 202 °C.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. flumazenilu.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Diethylacetal dimethylformamidu. 0,10 g se rozpustí v 0,5 ml dichlormethanu R a zředí se 1-butanolem R na 10 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidají 2,0 ml ninhydrinu RS a zahřívá se 15 min ve vodní lázni při 95 °C. Modrofialové zbarvení roztoku není intenzívnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku diethylacetal dimethylformamidu R (0,1 gn) v 1-butanolu R (1 %).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředf se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 4 mg chlordiazepoxidu R se rozpustí v mobilní fázi, přidají se 2,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 50,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b).4,0 ml zkoušeného roztoku se zředf mobilní fází na 100,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použitf:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (20 + 80), jejíž pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,0, průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se upraví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek chlordiazepoxidu asi 6 min a flumazenilu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky chlordiazepoxidu a flumazenilu je nejméně 6,0; je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2, Snásobku retenčního času hlavního pMcu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního pí7cu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0, 5 %. 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů acetanhydridu R a kyseliny octové bezvodé R (2 + 3). Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mohl VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,33 mg C₁₅H₁₄FN₃O₃.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. kyselina 8-fluor-5-methyl-6-oxo-5,6-dihydro-4H-imidazo[1,5-a][1, 4]benzodiazepin-3-karboxylová,   
2. ethyl-8-hydroxy-5-methyl-6-oxo-5,6-dihydro-4H-imidazo[1,5-a][1, 4]benzodiazepin-3-karboxylat,
3. diethylacetal N, N-dimethylformamidu.