Gentianae radix

Hořcový kořen

Synonymum. Radix gentianae

Jsou to usušené úlomky kořenů a oddenků druhu Gentiana lutea L.

Vlastnosti

Droga má charakteristický pach a přetrvávající, intenzívně hořkou chuť.

Droga je tvořena jednoduchými nebo rozvětvenými válcovitými kusy kořenů a oddenků různé délky, zpravidla o průměru 10 mm až 40 mm, v oblasti kořenové hlavy až 80 mm. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. Droga na povrchu hnědošedá, na lomu nažloutlá až červenožlutá, ne však červenohnědá. Kořen je podélně vrásčitý, obyčejně s jizvami po postranních kořenech. Rozvětvený oddenek s kruhovitými, hustě uspořádanými listovými jizvami, často i s terminálním pupenem. Oddenek a kořen se sušením stávají drobivé s krátkým lomem. Snadno vlhnou a dají se pak ohýbat.

   Na povrchu hladkého příčného řezu je patrna kůra zasahující přibližně až do jedné třetiny průměru kořene. Od nevýrazně paprsčitého, převážně parenchymatózního dřeva je oddělena zřetelně patrným kambiem.

2. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle hnědý nebo žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky korku tvořeného tenkostěnnými žlutohnědými buňkami a ztlustlými kolenchymatickými buňkami (felo derm); úlomky parenchymatických buněk kůry a dřeva s mírně ztlustlými stěnami, obsahující kapky oleje a malé hranolovité a jehlicovité krystaly šťavelanu vápenatého; úlomky zdřevnatělých cév šroubovitě nebo síťovitě ztlustlýmh.
3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 2,0 g práškované drogy (355) se míchá 20 min s 50 ml methanolu R a pak se rychle zfiltruje talc, aby docházelo k co nejnižším ztrátám rozpouštědla. 25 ml filtrátu se odpaří za sníženého tlaku do sucha při teplotě nepřesahující 50 °C. Odparek se rozpustí v malém množství methanolu R, tak aby se získalo 5 ml roztoku; v roztoku může zůstat usazenina. Porovnávací roztok. 50 mg fenazonu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (30 mm x 8 mm) 50 µl zkoušeného roztoku a 10 µ porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, chloroformu R a acetonu R (2 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.

   Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny zhášející fluorescenci v dolní a obvykle i v horní části chromatogramu; skvrna ve střední části chromatogramu (amarogentin) odpovídá svojí polohou skvrně fenazonu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrna odpovídající fenazonu se označí. Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem červeně pravé B R (2 g/l). Pozoruje se po 10 min v denním světle. Skvrna odpovídající amarogentinu je oranžová, po vystavení vrstvy působení amoniaku se barví červeně. Kromě toho j sou vidět na chromatogramu zkoušeného roztoku v dolní a horní části i další zbarvené skvrny. Zejména v horní části chromatogramu je obvykle velmi intenzívní skvrna s vysokým RF odpovídající zbarvením skvrně amarogentinu.

Zkoušky na čistotu

Chromatografie. Hodnotí se chromatogramy ze Zkoušky totožnosti C. Po alkalizaci parami amoniaku nej sou na chromatogramu zkoušeného roztoku patrny těsně nad skvrnou amarogentinu žádné fialově zbarvené skvrny (jiné druhy rodu Gentiana).

Číslo hořkosti. Nejméně 10 000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, fehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce.

Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vařící vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá a pak se zfiltruje, prvních 20 ml filtrátu se odstraní.

Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml zákadního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluj e 30 s v ústech tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce, vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.

Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:

v němž značí:

n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce.

Vodný extrakt. 5,0 g práškované drogy (710) se smíchá s 200 ml vroucí vody R a nechá se stát 10 min za občasného protřepávání. Po ochlazení se zředí vodou R na 200 ml a zfiltruje se. 20,0 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejméně 0,165 g (33 %).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6, 0 %.

Uchovávání

Chráněn před světlem a vlhkostí.