Český lékopis 1997

Haloperidolum

1998

Haloperidol

C21H23ClFNO2 Mr 375,87 CAS 52-86-8

Je to 4-[4-(4-chlorfenyl)-4-hydroxypiperiďin-1-yl]-1-(4-fluorfenyl)-1-butanon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % C21H23ClFNO2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Teplota tání (2.2.14): 150 °C až 153 °C.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety haloperidolu CPcL.
  3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného.

    Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (a). 10 mg haloperidolu CPcL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (b).10 mg haloperidolu CRL a 10 mg bromperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Na vrstvu se odděleně nanese po 1 µl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových ďílů tetrahydrofuranu Pc, methanolu R a roztoku chloridu sodného (58 g/l) (10 + 45 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 245 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduj e polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny.

  4. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml ethanolu R, přidá se 0,5 ml dinitrobenzenu RS a 0,5 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS; vznikne fialové zbarvení, které po 20 min přechází na hnědočervené.
  5. K 0,1 g v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R, 10 min se zahřívá nad otevřeným plamenem a nechá se ochladit. Zbytek se převede do 5 ml kyselirry dusičné zředěné ~ a zfiltruj e se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku kyselirry mléčné R 1 % (V/V). Roztok j e čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž, (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Roztoky se připravují těsně před použitím a za chránění před světlem. Provede se kapalinová chromatografie.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg haloperidolu CRL a 2,5 mg bromperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b).5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

Kolona se nejméně 30 min ustaluje promýváním acetonitrilem R při průtokové rychlosti 1,5 ml/min a potom nejméně 5 min eluentem počátečního složení.

Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaném s 10 µl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače.

Nastříkrne se 10 µl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsanýc h poďmínek jsou retenční časy haloperidolu asi 5,5 min a bromperidolu asi 6 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky haloperidolu a bromperidolu nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví doba programu pro lineární gradientovou eluci.

Nastříkne se odděleně 10 µl methanolu R jako slepá zkouška, 10 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k píkům získaným ve slepé zkoušce a k píkům s plochou menší než je O, lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu Fc~S jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 37,59 mg C21H23ClFNO2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty 

  1. 4-(4-fenyl-4-hydroxy-piperidin-1-yl)-1-(4-fluorfenyl)butan-1 -on,
  2. 1-(2-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1-yl]butan-1-on,
  3. 1-(3-ethyl-4-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1-yl]butan-1-on,
  4. 4- [4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1-yl]-1-{4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1-yl]fenyl}butan-1-on,   
  5. 1-(4-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(4'-chlorbifenyl-4-yl)-piperidin-1-yl]butan-1-on,  
  6. 1-(4-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(3'-chlorbifenyl-4-yl)-piperidin-1-yl]butan-1-on.