Metamizolum natricum monohydricum

1999

Monohydrát sodné soli metamizolu

Synonymum. Metamizolum natricum

Je to monohydrát natrium-[(1-fenyl-2,3-dimethyl-5-oxo-1,5-dihydro-2H-pyrazol-4-yl)-N-methylamino]methansulfonatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₃H₁₆N₃NaO₄S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem monohydrátu sodné soli metamizolu CRL.
2. 50 mg se rozpustí v 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R; vznikne modré zbarvení, které rychle vybledne a během několika minut se změní v intenzivnf červené.
3. 0,10 g se ve zkumavce s několika skleněnými kuličkami rozpustí v 1,5 ml vody R. Přidá se 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vloží se do otevřeného konce zkumavky filtrační papír navlhčený roztokem 20 mg jodidu draselného R ve 2 ml škrobu RS. Mírně se zahřívá, uvolněné páry oxidu siřičitého zbarví filtrační papír modře. Po mírném zahřívání po dobu 1 min se vezme skleněná tyčinka s kapkou roztoku sodné soli kyseliny chromotropové R (10 g/l) v kyselině sírové R a vloží se do zkumavky. Do 10 min se kapka zkoumadla zbarví modrofialově.
4. 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 40 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezprostředně po přípravě není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda I).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RSl. Roztok je bezbarvý a ke změně zbarvení na růžové se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg metamizolu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 40 mg monohydrátu sodné solž metamizolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 ml porovnávacího roztoku (c) se 10 min vaří pod zpětným chladičem. Po vychladnutí při pokojové teplotě se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (e). K 6 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (c).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatograftž bazických látek R (5 p.m),
• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku (28 + 72) připraveného ze směsi objemových dílů roztoku džhydrogenfosforečnanu sodného R (6,0 g/l) a triethylaminu R (1000 + 1), jejíž pH bylo upraveno na hodnotu pH 7,0 hydroxidem sodným koncentrovaným RS, průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek se jednotlivé látky eluují v následujícím pořadí: nečistota A, metamizol, nečistota B, nečistota C a nečistota D. Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (d). Na chromatogramu jsou dva hlavní píky odpovídající metamizolu a nečistotě C.

Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (e). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky nečistoty A a metamizolu nejméně 2,5.

Nastříkne se 10 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovfdající 3, Snásobku retenčního času metamizolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku nečistoty C není větší než plocha hlavního píku na chromatogra mu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %), plocha žádného pfku, kromě hlavního píku a píku nečistoty C, není větší než 0,4násobek plochy hlavního piku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0, 2 %). Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Sírany (2.4.13). 0,150 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8) 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml čerstvě připraveného roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova {2 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). 4,9 % až 5,3 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS předem ochlazené ve vodě s ledem a ihned se titruje po kapkách jodem 0,05 mol/l VS. Před každým dalším přidáním jodu 0,05 mol/l VS se sraženina rozpustí krouživým mícháním. Na konci titrace se přidají 2 ml škrobu RS a titruje se dokud modré zbarvení roztoku je stálé nejméně 2 min. Teplota roztoku nesmí během titrace přesáhnout 10 °C.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 16,67 mg sloučeniny C₁₃H₁₆N₃NaO₄S.

Uchovávání

Chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. R = NHCHO: 1-fenyl-4-formylamino-2,3-dimethyl-1,5-dihydro-2H-pyrazol-5-on,
2. R = NH₂: 4-amino-1-fenyl-2,3-dimethyl-1,5-dihydro-2H-pyrazol-5-on,
3. R = NHCH₃: 1-fenyl-2,3-dimethyl-4-methylamino-1,5-dihydro-2H-pyrazol-5-on,
4. R = N(CH₃)₂: 1-fenyl-2, 3-dimethyl-4-dimethylamino-1,5-dihydro-2H-pyrazol-5-on.