Natrii valproas¹⁾

RR99

Natriumvalproat

Synonymum. Sodná sůl kyseliny valproové

Je to natrium-2-propylpentanoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₈H₁₅NaO₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a těžce až snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem natriumvalproatu CRL. Pokud se spektrum zkoušené látky získané v pevném stavu liší od spektra referenční látky, zaznamenají se spektra tablet připravených nanesením 50 µl roztoku zkoušené látky v methanolu R (100 g/l) a 50 μl roztoku referenční látky v methanolu R (100 g/l) na tablety bromidu draselného R. Rozpouštědlo se odpaří ve vakuu a ihned se zaznamenají spektra.
2. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
3. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovují zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve 20 ml vody destilované R v dělicí nálevce, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a protřepe se. Směs se nechá 12 h stát; použije se spodní vrstva.

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,75 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,75 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatogra%e (2.2.28) za použití kyseliny máselné R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 10 mg kyseliny máselné R se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 200 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,500 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a vytřepe se třikrát s 20 ml heptanu R. Ke spojeným výtřepkům (horní vrstva) se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, protřepe se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří za použití rotační vakuové odparky při teplotě nepřevyšující 30 °C. Zbytek se zředí pomocí heptanu R na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 10, 0 ml.

Zkoušený roztok (b). 40 mg se rozpustí ve 100 ml vody R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a vytřepe se třikrát 5 ml heptanu R. Protřepe se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří za použití rotační vakuové odparky při teplotě nepřevyšující 30 °C na objem asi 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg kyseliny (2RS)-2-isopropylpentanové CRL se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (b) a zředí se heptanem R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b).Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok (b) za použití natriumvalproatu CRL.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm makrogolem 20 000 2-nitrotereftalatem R (tloušťka filmu 0,5 μm),
• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 8 ml/min,
• plamenoionizačního detektoru,

s následujícím teplotním programem:

s vnitřní stěnou po

Nastříkne se po 1 μl každého roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku vnitřního standardu byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi pikem kyseliny (2RS)-2-isopropylpentanové a kyseliny valproové nejméně 3,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) součet ploch píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy píku vnitřního standardu (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku vnitřního standardu (0,1 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než O, lnásobek plochy píku vnitřního standardu.

Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 µg/g).

Sírany (2.4.13). Roztok S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 µg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32).. Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,1500 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,62 mg C₈H₁₅NaO₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.

Nečistoty

1. R = R¹ = H: kyselina pentanová (kyselina valerová),
2. R = H, R¹ = CH₂-CH₃: kyselina (2RS)-2-ethylpentanová,
3. R = H, R¹ = CH(CH₃)2: kyselina (2RS)-2-isopropylpentanová,
4. R = R¹ = CH₂-CH₂-CH₃: kyselina 2,2-dipropylpentanová,
5. R = R¹ = H: pentanamid (valeramid),
6. R = H, R¹ = CH₂-CH₂-CH₃: 2-propylpentanamid,
7. R = R¹ = CH₂-CH₂-CH₃: 2,2-dipropylpentanamid,
8. R = R¹ = H: pentannitril (valeronitril),
9. R = H, R¹ = CH₂-CH₂-CH₃: 2-propylpentannitril,
10. R = R¹ = CH₂-CH₂-CH₃: 2,2-dipropylpentannitril.

¹⁾ Pharmeuropa 10,4, 583 (1998). Závazné od 1. 1. 1999.