Pilocarpini nitras

1999

Pilokarpiniumnitrat

Je to 5-{(3S,4R)-[3-ethyl-2-oxotetrahydrofuran-4-yl]methyl}-1-methyl-imidazoliumnitrat. Počítá­no na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₁H₁₇N₃O₅.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je citlivý na světlo, snadno roz­pustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 174 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pilokarpiniumnitratu CRL.
3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg pilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu a dichlormethanu (1 + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C, po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným zředě­ným RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

4. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí na 2 ml vodou R, přidá se 0,05 ml roztoku dichromanu draselného R (50 g/l), 1 ml peroxidu vodíku zředěného RS, 2 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví fialově.
5. Vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml. Připraví se těsně před použitím.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzívněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +80,0° až +83,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 m1. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b).10,0 mg isopilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 mg isopilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí v 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (d). K 5 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,1 ml amoniaku 17,5% RS a roztok se zahřívá 30 min v sušárně při 90 °C, po ochlazení se zředí vodou R na 25 m1. 3 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 m1. Vytvoří se převážně kyselina pilokarpová.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem okta­decylsilanizovaným pro chromatografii Rl (5 µm),
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a roztoku tetrabutyl­amoniumdihydrogenfosfatu R (0,679 g/1), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem zředě­ným RS2 na hodnotu 7,7; (55 + 60 + 885); průtoková rychlost je 1,2 mi/min,
• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se po 20 µl každého roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku (asi 40 min). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky isopilokarpinu a pilokarpinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nejméně 1,6. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píku odpovídajícfho isopilokarpinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %); součet ploch plků isopilokarpinu a kyseliny pilokarpové je menší než trojnásobek plochy hlavnfho píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %); součet ploch všech plků, kromě hlavního píku a plků isopilokarpinu a kyseliny pilokarpové, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menši než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a k píku dusičnanového iontu s relativním retenč­ním časem vztaženým k píku pilokarpinu asi 0,3.

Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (70 µg/g).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku železa (1 µg Fe/ml) a 5 ml vody R.

Ztráta sušením (2.2.32).. Nejvýše 0,5 %;suší se 0,1000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické inďikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,13 mg C₁₁H₁₇N₃O₅.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. (3S,4R)-3-ethyl-4-[(1-methyl-5-imidazolyl)methyl]tetrahydro-2-furanon (isopilokarpin),
2. kyselina (2S,3R)-2-ethyl-3-(hydroxymethyl)-4-(1-methyl-5-imidazolyl)butanová (kyselina pilokarpová),
3. kyselina (2R,3R)-2-ethyl-3-(hydroxymethyl)-4-(1-methyl-5-imidazolyl)butanová (kyselina isopilokarpová).