Taraxaci radix cum herba

N

Smetankový kořen s natí

Synonymum. Radix cum herba taraxaci

Je to usušený kořen, list a nerozvitý úbor druhu Taraxacum officinale agg.

Vlastnosti

Droga slabého pachu, hořké chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. Kořen kůlový, podélně hrubě brázditý, 10 cm až 15 cm dlouhý, o průměru až 1,5 cm; na povrchu šedohnědý až černohnědý, tvrdý, křehký. 10m hladký. Na lomu patrna široká, bělavá kůra s četnými hnědě zbarvenými mléčnicemi a citronově žluté dřevo, které nemá paprsčitou strukturu. Kořenová hlava krátká, příčně proužkovaná, často mnohohlavá. Listy v bohaté přízemní růžici, v obrysu obvejčité až obvejčitě kopinaté, lysé nebo jen na spodní straně slabě chlupaté, nedělené, většinou však až kracovitě peřenodílné. Úkrojky listu trojúhlé, většinou zubaté; řapík křídlatý, většinou zubatý. Na spodní straně listu mohutná bělavá až fialově nahnědlá hlavní žilka. Úbory jednotlivé, na dutých, bezlistých stoncích. Vněj ší listeny zákrovu čárkovitě kopinaté, tmavozelené, někdy sivozelené, nevýrazně úzce bledě lemované. Zákrov dvouřadý, vnější listeny kratší a širší než vnitřní; pod špičkou nejvýš slabě mozolkaté. Lůžko bez plevek. Květy dlouhé, úzké, žluté, většinou hnědavě proužkované. Nažky slámově žluté až hnědé, bradavčité až osténkaté s kuželovým násadcem nesoucím tenký zobánek s měkkým, víceřadým chmýrem, ze štětinek jednoduchých, drsných.
2. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga j e charakteristická těmito znaky: úlomky korku a obliterované tkán ě primární kůry; okrouhle mnohohranné buňky parenchymu primární kůry s hrudkami inulinu; sítkovice jednotlivě nebo ve skupinách, provázené mléčnicemi s hnědým zrnitým obsahem; úlomky anastomozujících mléčnic; síťovitě ztlustlé cévy o průměru 15 μm až 60 µm provázené náhradními vlákny. Úlomky pokožky listu z buněk se stěnami vlnitě zprohýbanými a s anomocytickými průduchy (2.8.3); mnohobuněčné, jednořadé krycí chlupy až 200 µm dlouhé, často kolabované nebo jejich úlomky; krycí chlupy s dvouřadou bází, ze čtyř až šesti buněk s hnědými stěnami a jednou terminální buňkou; lmzhovitě ztlustlé cévy provázené hnědými, anastomozujícími mléčnicemi; pylová zrna kulovitá o průměru 30 µm až 40 µm, s jemně ostnitou exinou a třemi klíčními póry.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 4 % a nejvýše 8 % zhnědlé drogy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 11,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.