Český lékopis 1997

Thiamini nitras

Thiaminiumnitrat

C12H17N5O4S Mr 327,36 CAS 532-43-4

Je to 3-[(4-amino-2-methyl-5-pyrimidinyl)methyl]-5-(2-hydroxyethyl)-4-methylthiazoliumnitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C12H17N5O4S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo malé bezbarvé krystalky. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem thiaminiumnitratu CPcL.
  2. Asi 20 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové zředěné RS, 1,6 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 10 ml hexakyanoželezitanu draselného RS, 10 ml 1-butanolu R a 2 min se intenzívně protřepává; horní lihová vrstva intenzívně světle modře fluoreskuje, zejména v ultrafialovém světle při 365 nm. Zkouška se opakuje, přičemž se místo 1,6 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS použije 0,9 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 0,2 g siřičitanu sodného R; nevznikne prakticky žáďná fluorescence.
  3. Asi 5 mg zkoušené látky vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zřeďí se jí na 50 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok Ž~ (2.2.2, Metoda II).

    Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 7,6; měří se roztok S.

    Chloridy (2.4.4). 8,3 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (300 µg/g).

    Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml záklaďního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se zahřívá v sušárně při 105 °C.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    0,140 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 70 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Provede se slepá zkouška.

    1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,37 mg C12H17N5O4S.

    Uchovávání

    V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněn před světlem.
    Separandum.