Amara tinctura
2000
Hořká tinktura
Synonymum. Tinctura amara
Je to lihový výluh z rostlinných drog obsahujících hořčiny.
Příprava
Připravuje se macerací listu hořkého jetele (8000), pelyňkové natě (2800), sladkého oplodí pomeranče (8000) a hořcového kořene (2000) způsobem uvedeným v článku Tincturae s tím, že se použije jeden díl pelyňkové natě, 3 díly listu vachty trojlisté, 3 díly sladkého oplodí pomeranče, 3 díly kořene hořcového a 134 dílů lihu 60%. V hotovém výluhu se rozpustí 0,025 dílů skořicové silice. Maceruje se 7 dnů při pokojové teplotě. Poměr výchozí drogy k hotovému přípravkujel:l4.
Vlastnosti
Téměř čirá zelenohnědá tekutina, aromatického pachu a hořké kořenné chuti.
Zkouška totožnosti
Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu octadecylsilanizovaného pro chromatografii R s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek.
Porovnávací roztok. Referenční přípravek Tinctura amara CRL.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 50 μl zkoušeného roztoku a 50 gl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů triethylaminu R, roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (0,400 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,7 a acetonitrilu pro chromatografii R (0, 5 + 30 + 70) po dráze 2 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a znovu se vyvíjí směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (0,400 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,7 a methanolu R (30 + 70) po dráze 17 cm. Po usušení na vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a vyhodnotí se. Potom se vrstva postříká nejdříve roztokem kyseliny sírové R (50 g/l) v lihu 96% R a po vysušení v proudu vzduchu čerstvě připraveným roztokem vanilinu R (10 gn) v lihu 96% R. Zahřívá se 1 min až 2 min při 110 °C, vyhodnotí se a dále se pozoruje v ultrafialovém světle při 366 nm a znovu se vyhodnotí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku při každé detekci odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Hustota (2.2.5). p20 = 0,895 g/cm3 až 0,910 g/cm3.
Číslo hořkostí. Nejméně 80. Provádí se porovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkostí je 200 000. Číslo hořkostí je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce.
Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. 5,00 g se zředí vodou R na 100,0 ml.
Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncenúace, který chutná ještě hořce. 10 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce, vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Za 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.
Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:
s, oo
v němž značí:
n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce.
l0/k ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 40,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.
Ethanol (2.9.10). 54,0 % až 59,0 %.
Methanol a 2-propanol (2.9.11). Nejvýše 0,05 % (V/V) methanolu a nejvýše 0, 05 % (V/V) 2-propanolu. Zbytek po odpaření. 1,8 % až 3,0 %. Stanoví se způsobem uvedeným v článku Tincturae.
Uchovávání
Viz článek Tincturae.
Označování
Viz článek Tincturae.