Český lékopis 1997

Tuberculinum pristinum ad usum humanum

1999

Starý tuberkulin pro humánní použití

Je to zahřátím koncentrovaný filtrát obsahující rozpustné produkty kultivace a lýzy jednoho nebo více kmenů Mycobacterium bovis alnebo Mycobacterium tuberculosis, jež jsou schopny vyvolat pozdní přecitlivělost u živočicha senzibilizovaného stejnými druhy mikroorganismů.

V koncentrované formě to je průhledná viskózní žlutá nebo hnědá tekutina.

Výroba

Obecná ustanovení

Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodý starý tuberkulin přiměřené účinnosti a bezpečnosti pro člověka. Šarže kalibrovaná v mezinárodních jednotkách metodou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti, pro niž je vzhle dem k její účinnosti u člověka dostupná přiměřená klinická informace, může sloužit jako referenční přípravek.

Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Systém jednotné inokulace

Kmeny použitých mykobakterií jsou určeny vývojovými záznamy, které obsahují informace o jejich původu a následném zacházení.

Pracovní inokula použitá k inokulaci živné půdy pro výrobu koncentrované sklizně nemají mít více než čtyři subkultury z matečného inokula.

K pomnožení se mohou použít pouze ta inokula, která vyhovují následujícím požadavkům.

Totožnost. Identifikuje se druh mykobakteria v matečném i pracovním inokulu.

Bakterie a houby. Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1) s výjimkou přítomnosti mykobakterií; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Pomnožování a sklizeň

Bakterie rostou v tekuté živné půdě, kterou může být bujón s glycerolem nebo syntetická živná půda. Charakter růstu je typický pro příslušný kmen. Kultura se inaktivuje vhodnou metodou, jako je sterilizace v autoklávu (121 °C nejméně 30 min) nebo proudící párou nejméně 1 h při nejméně 100 °C. Tekutá kultura, ze které mikroorganismy mohou nebo nemusí být odstraněny filtrací, se koncentruje odpařením obvykle na desetinu původmho objemu. Přípravek neobsahuje živá mykobakteria. Koncentrovaná sklizeň vyhovuje zkoušce na mykobakteria (2.6.2) ještě před přidáním jakékoliv protimikrobní konzervační látky nebo jiné látky, která by mohla ovlivnit tuto zkoušku. Může se přidat fenol v koncentraci 5 g/l nebo jiná vhodná protimikrobní konzervační látka, která nevyvolá falešně pozitivní reakce.

Pro přípravu konečné várky se může použít pouze koncentrovaná sklizeň, která vyhovuje následuj ícím požadavkům.

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,0.

Glycerol. Pokud je to vhodné, stanoví se jeho obsah v koncentrované sklizni. Jeho množství je v rozmezí schváleném pro jednotlivý přípravek.

Protimikrobní konzervační látka. Je-li třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Obsah je v rozmezí 85 % až 115 zamýšleného množství. Jestliže se při přípravě použil fenol, jeho koncentrace je nejvýše 5 g/l(2.S.IS).

Senzibilizace. Provede se zkouška popsaná v odstavci Zkoušky na čistotu.

Sterilita (2.6.1). Koncentrovaná sklizeň vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Účinnost. Provede se zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.

Konečná várka tuberkulinu

Koncentrovaná sklizeň se asepticky zředí.

Pro přípravu šarže se může použít pouze konečná várka, která vyhovuje následujícím požadavkům.

Sterilita (2.6.1). Konečná várka vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.

Šarže

Konečná várka se asepticky rozplní do sterilních obalů, které se pak uzavřou, aby se předešlo kontaminaci.

K použití může být uvolněna pouze taková šarže, která vyhovuje všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti.

U šarže se mohou vypustit následující zkoušky, pokud byly provedeny v jednotlivých stupních přípravy: Živé bakterie a Senzibilizace u koncentrované sklizně, Toxicita u koncentrované sklizně nebo konečné várky a Protimikrobní konzervační látka u konečné várky.

Zkouška totožnosti

Zdravým bílým nebo světle zbarveným morčatům specificky senzibilizovaným (např. jak je popsáno v odstavci Stanovení účinnosti) se intradermálně vstříknou zvyšující se dávky zkoušeného přípravku. V místě podání vznikne reakce přecházející z erytému až k nekróze. U nesenzibilizovaných morčat podobné injekce nevyvolávají žádnou reakci. Stanovení účinnosti je zároveň zkouškou totožnosti.

    Zkoušky na čistotu

    Zkoušený přípravek v koncentrované formě (účinnosti _>I00 000 m j./ml) vyhovuje všem dále předepsaným zkouškám; zředěný přípravek vyhovuje zkouškám na obsah protimikrobní konzervační látky a sterilitu.

    Toxicita. Množství odpovídající 50 000 m.j. se vstříkne podkožně každému ze dvou zdravých morčat hmotnosti 250 g až 350 g, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neobjeví se žádný nežádoucí účinek.

    Senzibilizace. Použijí se tři morčata, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. V pětidenních intervalech se třikrát intradermálně vstříkne každému morčeti asi 500 m.j. zkoušeného přípravku v objemu 0,1 ml. Za dva až tři týdny po třetím podání se intradermálně vstříkne stejná dávka stejným morčatům a kontrolní skupině tří morčat stejné hmotnosti, kterým nebyl dříve podán žádný tuberkulin. Za 24 h až 72 h nejsou reakce u těchto zvířat podstatně odlišné.

    Protimikrobní konzervační látka. Je-li třeba, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Obsah není nižší než nejnižší prokazatelně účinné množství a není vyšší než 115 % deklarovaného množství. Pokud se při přípravě použil fenol, nepřesahuje jeho koncentrace 5 g/l (2.5.15).

    Živá mykobakteria (2.6.2). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost živých mykobakterií.

    Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

    Stanovení účinnosti.

    Účinnost se stanoví porovnáním reakcí vyvolaných intradermálním podáním stoupajících dávek zkoušeného přípravku senzibilizovaným morčatům s reakcemi vyvolanými známými koncentracemi referenčního přípravku.

    V minerálním oleji s emulgátorem nebo bez něho se připraví suspenze obsahující vhodné množství (0,1 až 0,4 mg/ml) tepelně inaktivovaných sušených mykobakterií, přičemž se použije kmen mykobakterií stejného druhu jako ve zkoušeném přípravku. Senzibilizuje se nejméně šest světle zbarvených morčat vážících nejméně 300 g intramuskulárním nebo intradermálním podáním každému celkově asi 0,5 ml suspenze rozdělené, je-li třeba, i do několika míst. Zkouška se provede po období potřebném k optimální senzibilizaci, což obvykle bývá za 4 týdny až 8 týdnů po senzibilizaci. Boky zvířat se depilují tak, aby se mohly podat nejméně tři injekce na každou stranu, ale nejvýše dvanáct injekcí jednomu zvířeti. Připraví se nejméně tři různé dávky referenčního přípravku a nejméně tři různé dávky zkoušeného přípravku. Nejvyšší dávka u obou přípravků je asi desetinásobkem nejnižší dávky. Vyberou se takové dávky, aby reakce po podání měly průměr nejméně 8 mm a nejvýše 25 mm. U jakékoliv zkoušky se pořadí podávaných koncentrací vybírá náhodně podle latinského čtverce. Každá dávka se vstříkrne intradermálně v konstantním objemu 0,1 ml nebo 0,2 ml. Průměry lézí se měří za 24 h až 48 h a výsledky zkoušky se vypočítají obvyklými statistickými metodami za předpokladu, že průměry lézí jsou přímo úměrné logaritmu koncentrace přípravku.

    Stanovená hodnota účinnosti je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 64 % a nejvýše 156 % deklarované účinnosti.

    Uchovávání

    Uchovává se chráněn před světlem.

    Označování

    V označení na obalu se uvede: