Vaccinum influenzae inactivatum ex virorum fragmentis praeparatum
Inaktivovaná vakcína proti chřipce (štěpený virion)
Je to sterilní vodná suspenze kmene nebo kmenů chřipkového viru typu A nebo B nebo směs kmenů obou typů. Virové kmeny se pěstují odděleně v kuřecích embryích, inaktivují se a ošetří tak, že se virové částice rozštěpí bez zmenšení antigenních vlastností antigenů hemaglutininu a neuraminidasy. Určené množství antigenu hemaglutininu každého kmene obsaženého ve vakcíně je 15 µg v dávce, pokud klinická situace nepodporuje použití jiného množství.
Vakcína je slabě opaleskující tekutina.
Výroba
Výrobní postup se validuj e, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro humánní imunní séra a vakcíny (2. 6.9).
Výběr vakcinačního kmene
Světová zdravotnická organizace vydává každý role přehled světové epidemiologické situace, a je-li třeba, doporučuje nové kmeny odpovídající aktuální epidemiologické situaci. Tyto kmeny se použijí v souladu s platnými pravidly signatářských států Konvence o přípravě Evropského lékopisu. Nyní je obecnou praxí užívat vybrané lapeny mající vysoké výtěžky vhodných povrchových antigenů. Původ a průběh pasážování virových kmenů schvaluje oprávněná autorita.
Substrát pro pomnožení viru
Inokulum pro výrobu vakcíny se pomnoží v kuřecích embryích z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných lazlturách (5.2.4), například lazřecích embryonálních fibroblastech nebo kuřecích ledvinných buňkách získaných z chovů lazřat prostých specifikovaných patogenů. Pro výrobu se virus každého kmene pěstuje v alantoidní dutině oplozených slepičích vajec ze zdravého chovu.
Virové inokulum
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inolazlace. Pracovní inokula jsou nejvýše patnáctou pasáží od schváleného vybraného kmene nebo od schváleného virového izolátu. Finální vakcínu představuje jednapasáž z pracovního inokula. Pro potvrzení správnosti kmene chřipky se vhodnou metodou ověřuj e hemaglutininový a neuramidasový antigen každého inokula. K přípravě monovalentní spojené sklizně se použije pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům.
Bakteriální a plísňová kontaminace. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Mykoplazmata (2.6.7). Provede se zkouška na mykoplazmata; použije se 10 ml.
Pomnožování a sklizeň viru
Do inokula se může přidat protimikrobní látka. Po inlazbaci v kontrolované teplotě se odebere alantoiďní tekutina a smíchá se do monovalentní spojené sklizně. Protimikrobní látka se může přidat i v době odběru. V žádném stupni výroby se nepoužije penicilin ani streptomycin.
Monovalentní spojená sklizeň
K omezení možnosti kontaminace se inaktivace zahájí co nejďříve možno po přípravě. Virus s e inaktivuje metodou, u které byla výrobcem na třech po sobě jdoucích šaržích prokázána stejná účinnost. Inaktivační postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus chřipky bez zničení jeho antigenity; postup může změnit hemaglutinační a neuraminidasový antigen co nejméně. Inaktivační postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus ptačí leukózy a mykoplazmata. Jestliže se monovalentní spojená sklizeň uchovává po inaktivaci, použije se teplota (5 f 3) °C. Při použití formaldehydového roztoku nepřesahuje jeho koncentrace v žádné chvíli inaktivace 0,2 g/l; při použití betapropiolaktonu jeho koncentrace nepřesahuje v žáďné chvíli inaktivace 0,1 % ( D/i~.
Před nebo po inaktivačním postupu se monovalentní spojená sklizeň koncentruje a purifikuje vysokoobrátkovým odstřed'ováním nebo jinou vhodnou metodou. Virové částice se rozštěpí schváleným postupem na subjednotkové složky. Pro každý nový kmen se provede validační zkouška, aby se dokázalo, že monovalentní spojená sklizeň sestává především z rozštěpených virových částic.
Jen taková monovalentní spojená sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě konečné várky vakcíny.
Hemaglutinační antigen. Obsah hemaglutinačního antigenu se stanoví imunodifuzí (2. 7.1), porovnáním s referenčním antigenem8) nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigenu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C.
Pro některé vakcíny fyzická forma částic hemaglutininu nedovoluje provést stanovení imunodifuze po inaktivaci viru. Pro tyto vakcíny se provádí stanovení hemaglutininu v monovalentní spojené sklizni před inaktivací. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo vhoďné zachování hemaglutinačního antigenu, a je použit vhodný traser například pro stanovení obsahu proteinu.
Neuraminidasový antigen. Přítomnost a typ neuraminidasového antigenu se ověří vhodnou enzymatickou nebo imunologickou metodou na prvních třech monovalentních spojených sklizních z každého pracovního inokula.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Virová inaktivace. Provedou se zkoušky popsané v odstavci Zkoušky na čistotu.
Chemikálie použité k rozštěpení. V monovalentní spojené sklizni se provádějí zkoušky na chemikálie užité pro rozštěpení, limity schvaluje oprávněná autorita.
Konečná várka vakcíny
Odpovídající množství monovalentních spojených sklizní se smíchá do konečné várky vakcíny. K přípravě šarže se může použít jen taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhoďné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhoďnou chemickou metodou. Obsah je nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití se může uvolnit j en taková šarže, která vyhovuje všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu. Za předpoldadu, že zkouška na virovou inaktivaci byla provedena s vyhovujícím výsledkem u každé monovalentní spojené sklizně a že zkoušky na volný formaldehyd, ovalbumm a celkové bílkoviny byly provedeny s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže tyto zkoušky vynechat.
Zkouška totožnosti
Antigenní specifita se ověřuje při stanovení obsahu.
Zkoušky na čistotu
Virová inaktivace. 0,2 ml zkoušeného přípravku se vstříkne do alantoidní dutiny každého z deseti oplozených vajec a inkubuje se 3 dny při 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,5 ml alantoidní tekutiny a tekutiny se smíchají. 0,2 ml směsného vzorku se vstříkne dalším deseti oplozeným vejcím a inkubuje se 3 dny při teplotě 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,1 ml alantoidní tekutiny a s každou tekutinou se samostatně provede hemaglutinační zkouška na přítomnost živého viru.
Jestliže je v některé tekutině zjištěna hemaglutinace, provede se další pasáž na vejcích a zkouška hemaglutinace; nezjistí se žádná hemaglutinace.
Celkové bMkoviny. Nejvýše šestinásobek celkového obsahu hemaglutininu zjištěného ve Stanovení obsahu, ale nejvýše 100 µg bílkoviny na virový kmen v lidské dávce a nejvýše celkem 300 µg bílkoviny v lidské dávce.
Volný formaldehyd. Vyhovuje zkoušce na volný formaldehyd předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhoďnou chemickou metodou. Obsah je nejméně minimální účinné množství a nejvýš e 115 % deklarovaného množství.
Ovalbumin. Nejvýše 1 µg ovalbuminu v lidské dávce, stanoveno vhodnou metodou s použitím vhoďného referenčního přípravku ovalbuminu.
Sterilita (2. 6.1). Vyhovuj e zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 100 m.j. endotoxinu v lidské dávce.
Stanovení obsahu
Obsah hemaglutinačního antigenu se stanoví imunoďifuzí (2.7.1), porovnáním s hemaglutinačním referenčním antigenem nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigenu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C. Interval spolehlivosti (P= 0,95) této zkoušky je v rozmezí 80 % až 125 % zjištěného obsahu. Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) oďhadu obsahu hemaglutinačního antigenu je nejméně 80 % množství deklarovaného v označení pro každý kmen. U některých vakcín není možné kvantitativní stanovení hemaglutinačního antigenu vzhledem k dostupným referenčním přípravkům. Místo toho se provede vhoďnými metodami imunologický důkaz hemaglutinačního antigenu a jeho semikvantitativní stanovení.
Uschovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum. V označení na obalu se uvede:
8) Referenční hemaglutinační antigen lze získat v National Institute for Biological Standards and Control, Blanche Lane, South Mimms, Potters Bar, Hertfordshire EN6 3QG, Velká Británie.