Aceclofenacum

1998

Aceklofenak

Je to kyselina 2-[2-(2,6-dichloranilino)fenylacetoxy]octová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₆H13CI2NO₄.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a dimethylformamidu, dobře rozpustný v methanolu a lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek. A a C, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 370 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 275 nm. Specifická absorbance v maximu je 320 až 350.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje se spektrem aceklofenaku CRL.
3. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml směsi připravené těsně před použitím smícháním stejných objemů roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (6 g/l) a roztoku chloridu železitého R (9 gn) a nechá se 5 min stát za chránění před světlem. Přidají se 3 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10,0 gn) a nechá se stát 15 min za chránění před světlem; vznikne modré zbarvení a tvoří se sraženina.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografe (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpusri v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Množství sodné soli diklofenaku CRL odpovídající 5 mg diklofenaku se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b).2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). K 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 0,25 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografiž R (5 µm),
• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1 ml/min, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R, tetrahydrofuranu R a roztoku kyseliny octové ledové R (1, 2 gn) (225 + 225 + 550), jejíž hodnota pH byla upravena na 3,5 roztokem hydroxidu sodného R (40 gn),
• spektrofotometrického detektoru, 275 nm.

Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (c). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: aceklofenaku asi 4 min, diklofenaku asi 7 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem aceklofenaku a pikem diklofenaku je nejméně 8,0.

Nastříkne se odděleně 10 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 10násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); součet ploch všech piků, kromě plochy hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píka na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacrlro roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g v křemenném kelímku se navlhčí 2 ml kyseliny sírové R a postupně se zahřívá do spálení látky a dále, dokud zbytek v kelímku není téměř bílý nebo nejvýše našedlý. Vyžíhá se za teploty nepřevyšující 800 °C a nechá se ochladit. Přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 ml kyseliny dusičné R, zahřeje se a pomalu se odpaří do sucha. Po vychladnutí se přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (100 g/l), 10,0 ml vody destilované R a zneutralizuje se roztokem amoniaku 17,5 RS (1,0 g/l) za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Přidají se 2,0 ml roztoku kyseliny octové bezvodé R (60 gn) a zředí se vodou destilovanou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 40 ml methanolu R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,42 mg C₁₆H₁₃Cl₂NO₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. R = H: kyselina [2-(2,6-dichloranilino)fenyl]octová (diklofenak),
2. R = CH₃: methyl-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetat (methylester diklofenaku),
3. R = C₂H₅: ethyl-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetat (ethylester diklofenaku),
4. R = CH₃: methyl-{2-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetoxy}acetat (methylester aceklofenaku),
5. R = C₂H₅: ethyl-{2-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetoxy}acetat (ethylester aceklofenaku),
6. R = CH₂- C₆H₅: benzyl-{2-[2-(2, 6-dichloranilino)fenyl]acetoxy}acetat (benzylester aceklofenaku).