Acidum mefenamicum

1999

Kyselina mefenamová

Je to kyselina 2-[(2,3-xylyl)amino]benzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₅H₁₅NO₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96% a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Vykazuje polymo~srnus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 20 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) na 50 ml. Měří se Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 380 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při  279 nm a 350 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 279 nm k absorbanci naměřené v maximu při 350 nm je 1,1 až 1,3.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny mefenamové CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. Asi 25 mg se rozpustí v 15 ml dichlormethanu R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok vykazuje intenzívní zelenožlutou fluorescenci. Opatrně se po kapkách přidá 0,5 ml nasyceného roztoku kyseliny trichloroctové R a opět se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok nevykazuje fluorescenci.
4. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R a přidá se 0,05 ml dichromanu draselného RSI; vznikne intenzívní modré zbarvení, které se rychle mění na hnědozelené.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GFZS pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,125 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 5 mg kyseliny flufenamové R a 5 mg kyseliny mefenamové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, dioxanu R a toluenu R (1 + 25 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vystaví se na 5 min působení par jodu. Potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna _ na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

2,3-Dimethylanilin.

Roztok (a). 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Tento roztok se použije na přípravu zkoušeného roztoku. Roztok (b). 50 mg 2,3-dimethylanilinu R se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) na 100 ml. Tento roztok se použije na přípravu porovnávacího roztoku.

Použijí se tři zkumavky s plochým dnem, do první se přenesou 2 ml roztoku (a), do druhé 1 ml roztoku (b) a 1 ml směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a do třetí 2 ml směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) (slepá zkouška). Do každé zku mavky se přidá 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se stát při pokojové teplotě 10 min. Intenzita žlutého zbarvení zkoušeného roztoku je mezi intenzitou zbarvení roztoku získaného při slepé zkoušce a intenzitou zbarvení porovnávacího roztoku (100 μg/g).

Měď. Nejvýše 10 µg/g. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23 Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,00 g se naváží do kelímku z křemičitého skla, zvlhčí se kyselinou sírovou R, 30 min se opatrně zahřívá nad plamenem a potom se žíhá při 650 °C. V žíhání se pokračuje do vymizení všech černých částic. Potom se ochladí, zbytek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku mědi (0,1 % Cu), který se zředí podle potřeby kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS.

Měří se absorbance při 324,8 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí pomocí ultrazvukové lázně ve 100 ml teplého ethanolu R předem zneutralizovaného na červeň fenolovou RS, přidá se 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l YS.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l vS odpovídá 24,13 mg C₁₅H₁₅NO₂

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. 2,3-dimethylanilin, H₃C  
2. N-(2,3-xylyl)-2-[(2,3-xylyl)amino]benzamid.