Adeps lanae

2001

Tuk z ovčí vlny

Synonymum. Cera lanae, vosk z ovčí vlny

Je to čištěná bezvodá voskovitá látka získaná z ovčí vlny (Ovis aries). Může obsahovat nejvýše 200 μg/g butylhydroxytoluenu.

Vlastnosti

Slabě žlutá mastná hmota s charakteristickým pachem, která se taví na čirou nebo téměř čirou žlutou tekutinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru a těžce rozpustný ve vroucím ethanolu. Roztok v etheru petrolejovém opalizuje.

Zkoušky totožnosti

1. 0,5 g ve zkumavce se rozpustí v 5 ml chloroformu R a přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vzniká zelené zbarvení.
2. 50 mg se rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 5 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vzniká červené zbarvení a ve spodní vrstvě se objeví intenzívní zelená fluorescence.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě. 5,0 g se roztaví na vodní lázni a silně se 2 min protřepává se 75 ml vody R předem zahřáté na 90 °C až 95 °C. Po ochlazení se zfiltruje přes papírový filtr předem navlhčený vodou R. K 60 ml filtrátu, který nemusí být čirý, se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RSI. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo 0,15 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Teplota skápnutí (2.5.1). 38 °C až 44 °C. Zkoušená látka se roztaví na vodní lázni, ochladí se na teplotu asi 50 °C, naleje se do kovové nádobky přístroje na stanovení teploty skápnutí a nechá se stát 24 h při teplotě 15 °C až 20 °C.

Emulgační schopnost. K 10 g v třecí misce se přidává voda R z byrety po 0,2 ml až 0,5 ml. Po každém přidání vody R se obsah třecí misky intenzívně promíchá, aby došlo k úplnému pojmutí vody R. Když jsou viditelné kapky vody, kterou již zkoušená látka nepojímá, je zkouška ukončena. Zkoušená látka přijme nejméně 20 ml vody R.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1, 0; 5,0 g se rozpustí v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 20.

Číslo zmýdelnění (2.5.6).90 až 105; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Zahřívá se 4 h pod zpětným chladičem.

Oxidovatelné látky rozpustné ve vodě. K 10 ml filtrátu ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS; po 10 min se roztok zcela neodbarví.

Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 μg/g. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití methyldekanoatu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,2 g methyldekanoatu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,2 g butyfhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Chromatografcký postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou,
• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,  
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 180 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků (a) a (b) a porovnávacího roztoku.

Parafiny. Uzávěr sloupce a vatová zátka se zbaví tuku. Připraví se sloupec oxidu hlinitého bezvodého 0,23 m dlouhý o průměru 20 mm naplněním řídkou směsí oxidu hlinitého bezvodého R a etheru petrolejového RI do skleněné trubice opatřené uzávěrem a obsahující ether petrolejový RI (oxid hlinitý bezvodý R se před použitím žíhá 3 h v peci při 600 °C). Směs se nechá usadit tak, aby rozpouštědlo nad sloupcem tvořilo vrstvu asi 40 mm. 3,0 g zkoušené látky se rozpustí v 50 ml teplého etheru petrolejového Rl, ochladí se a roztok se nechá prokapávat přes sloupec rychlostí 3 ml/min. Potom se sloupec promyje 250 ml etheru petrolejového RI. Eluáty se spojí, zahustí se destilací na malý objem, odpaří se na vodní lázni a zbytek se suší vždy 10 min při 105 °C tak dlouho, až dvě po sobě následující vážení se neliší o více než 1 mg. Zbytek váží nejvýše 30 mg (1,0 %).

Zbytky pesticidů. Nejvýše 0,05 μg/g pro každý jednotlivý organochlorový pesticid, 0,5 μg/g pro každý jiný jednotlivý pesticid a nejvýše 1 μg/g pro součet obsahů všech pesticidů.

Použité laboratorní sklo musí být umyto bez použití fosfátových detergentů následujícím způsobem: laboratorní sklo se na 24 h ponoří do roztoku s detergentem (5 % v deionizované vodě). Poté se detergent vymyje dostatečným množstvím acetonu a hexanu pro analýzu pesticidů. Je důležité, aby laboratorní sklo používané pro analýzu pesticidů nebylo používáno pro jiné analytické účely. Použité laboratorní sklo nesmí přijít do styku s chlorovanými rozpouštědly, s plastovými a pryžovými materiály, obzvláště materiály s ftalátovými změkčovadly, kyslíkatými sloučeninami a dusíkatými rozpouštědly, jako je acetonitril. Používají se hexan, toluen a aceton pro analýzu pesticidů a zkoumadla ethylacetat, cyklohexan a voda stupně jakosti pro kapalinovou chromatografii.

Zkouška spočívá v oddělení reziduí pesticidů pomocí vylučovací chromatografie, následnou extrakcí na tuhé fázi a identifikací plynovou chromatogra%í za použití detektoru elektronového záchytu nebo tepelně ionizačního detektoru.

ODDĚLENÍ ZBYTKU PESTICIDŮ. Ke kalibraci kolony pro gelovou permeační chromatografii (GPC) se jako detektor použije UV/VIS spektrofotometr při 254 nm.

Kalibrace při gelové permeační chromatrografii je nesmírně důležitá, aby bylo zajištěno, že tlak, průtoková rychlost rozpouštědla, poměr rozpouštědel, teplota a podmínky na koloně zůstanou konstantní. Kolona pro gelovou permeační chromatografii musí být kalibrována v pravidelných intervalech za použití standardních směsí připravených následujícím způsobem: 50,00 g oleje kukuřičného R, 2,00 g bis(2-ethylhexyl)ftalatu R, 0,20 g methoxychloru R, 50, 0 mg perylenu R, 50,0 mg naftalenu R a 80,0 mg síry R se převede do 1000ml odměrné bat5ky a zředí se směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a ethylacetatu R na 1000,0 ml.

Ke kalibraci kolony se použije mobilní fáze směsi stejných objemových dílů cyklohexanu R a ethylacetatu R o průtokové rychlosti 5 ml/min. Nastříkne se 5 ml standardní směsi a zaznamená se výsledný chromatogram. Retenční časy nesmí vykazovat více než ±5 % rozdílu mezi jednotlivými kalibracemi. Jestliže je rozdíl retenčních časů vyšší než ±5 %, musí být provedena korekce. Odlišné retenční časy mohou být způsobeny:

• špatnou kontrolou laboratorní teploty,
• obsahem vzduchu v pumpě. To může být ověřeno měřením průtokové rychlosti: odměří se 25 ml eluátu z kolony do odměrné baňky a odečte se čas (300 ±5) s,
• netěsností systému.

Změny tlaku, průtokové rychlosti mobilní fáze nebo teplotních podmínek kolony, stejně jako její kontaminace mohou ovlivnit retenční časy pesticidů a musí být monitorovány. Jestliže je průtoková rychlost nebo tlak na koloně mimo požadovaný rozsah, musí být předkolona nebo kolona vyměněny.

Zkoušený roztok. 1 g přesně zvážené zkoušené látky se rozpustí v odměrné baí~ce ve směsi objemových dílů ethylacetatu R a cyklohexanu R (1 + 7), přidá se 1 ml vnitřního standardu 2 ltg/ml bud' isodrinu R nebo ditalimfosu R a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 20 ml.

Vnitřní standardy roztoků se používají k určení, zda výtěžnosti pesticidů po přečištění pomocí GPC, odpaření a extrakci na pevné fázi jsou na př~atelné úrovni. Hladiny výtěžnosti roztoků vnitřních standardů v roztocích zkoušené látky jsou určovány porovnáním ploch píků extraktů zkoušené látky a ploch píků roztoků vnitřních standardů.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• předkolony o délce 0,075 m a vnitřního průměru 21,2 rmn a gelové permeační kolony o délce 0,3 m a vnitřního průměru 21,2 mm, obě naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (5 µm),
• mobilní fáze tvořené směsí objemových dílů ethylacetatu R a cyklohexanu R (1 + 7). Průtoková rychlost je 5 ml/min,  
• spektrofotometrického detektoru při 254 nm.

Nastříkne se 5 ml zkoušeného roztoku. Pro zkoušku se nepoužije prvních 95 ml (19 min) eluátu obsahujícího zkoušenou látku. Dalších 155 ml eluátu (31 min) obsahujících jakékoliv zbytky pesticidů se zachytí do odpařovací nádoby.

Nádoba se 155 ml zachyceného eluátu se umístí do odpařovacího zařízení s vodní lázní o teplotě 45 °C a tlaku dusíku 55 kPa. Eluát se odpaří na 0,5 ml.

K přípravě kolonek pro extrakci na pevné fázi se použije křemičitan hořečnatý pro reziduální analýzu pesticidů R žíhaný 4 h v muflové peci při 700 °C, aby se odstranila vlhkost a polychlorované bifenyly. Po dvou hodinách se křemičitan hořečnatý přesune přímo do sušárny, kde se ponechá 30 min při 100 °C až 105 °C, poté se křemičitan hořečnatý umístí do uzavřené skleněné nádoby, kde se ponechá 48 h k ustálení rovnováhy. Takto připravený materiál může být použit po dobu dvou ty."dnů. Po uplynutí této doby musí být křemičitan hořečnaty" reaktivován žíháním 2 h v muflové peci při 600 °C a takto reaktivovaný se po ochlazení znovu uchová v uzavřené skleněné nádobě. Křemičitan hořečnatý se deaktivuje přidáním 1 % vody R. Po přidání vody těsně před použitím se křemičitan hořečnatý protřepává nepřetržitě 15 min. Takto připravený materiál může být používán po dobu jednoho týdne. Používá se pouze deaktivovaný křemičitan hořečnatý.

Do 6 ml kolonky pro extrakci na pevné fázi se naváží 1 g deaktivovaného křemičitanu hořečnatého.

Na tomto stupni gelové frakcionace obsahuje eluát stále ještě okolo 10 % zkoušené látky, takže je nezbytné další čištění. Oddělené izolační postupy jsou používány pro:

1. organochlorové a syntetické pyrethroidní pesticidy,
2. organofosfátové pesticidy.

Předem připravená kolonka pro extrakci na pevné fázi obsahující 1 g deaktivovaného křemičitanu hořečnatého pro reziduální analýzu pesticidů R se umístí do vakuového zařízení na promývání kolonek.

Kolonka se upraví přidáním 10 ml toluenu R, který se nechá volně protéct. Na takto připravenou kolonku se nanese 0,5 ml tekuté frakce z odpařovací nádoby. Pesticidové frakce se eluují z kolonek po přidání 20 ml dvou rozdílných, níže uvedených systémů rozpouštědel:

1. pro stanovení organochlorových a syntetických pyrethroidních pesticidů se použije toluen R. Velmi malé množství zkoušené látky je společně eluováno,
2. pro stanovení organofosfátových pesticidů se použije směs objemových dílů acetonu R a toluenu R (2 + 98). Tato směs rozpouštědel se využívá k eluci všech pesticidů, včetně polárnějších organofosfátových pesticidů. Některá ze zkoušených látek však je společně eluována tímto systémem rozpouštědel, což může způsobit interferenci s detektorem elektronového záchytu.

Eluát z extrakční kolonky se zachytí ve 25ml skleněné lahvičce a kvantitdativně se převede do odpařovací nádoby. Lahvička se promyje třikrát s 10 ml hexanu R.

Odpařovací nádoba se umístí do odpařovacího zařízení s vodní lázní o teplotě 45 °C a tlakem dusíku 55 kPa a frakce z extrakce na pevné fázi se odpaří na 0,5 ml.

Zbytky se stanoví plynovou chromatografií za použití detektoru elektronového záchytu a tepelně ionizačního detektoru postupem uvedeným dále.

Výtěžnost. Vypočte se korekční faktor (R~f) výtěžnosti vnitřního standardu (ditalimfosu R nebo isodrinu R) přidaného ke zkoušenému roztoku dle vzorce:

Z 20 ml zkoušeného roztoku obsahujícího 1 ml vnitřního standardu (2 Ftg/ml) se odebere 5 ml a odpaří se na 0,5 ml (odpovídá 1 )ag/ml vnitřního standardu).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže výtěžnosti vnitřních standardů se pohybují v rozmezí 70 % až 110 %.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky pesticidů za použití standardů pesticidů o koncentraci 0,5 ltg/ml (viz složení porovnávacích roztoků A až F v tabulce 1). Komerčně dostupné pesticidy se mohou koupit. Koncentrace jednotlivých standardů odpovídá 10 !ag/ml.

Současně se připraví roztoky pesticidů odpovídající detekčním limitům metody (viz doporučené složení v tabulce 1). Tyto porovnávací roztoky jsou používány k optimalizaci detektoru elektronového záchytu a tepelně ionizačního detektoru, aby bylo dosaženo detekčních limitů metod (viz porovnávací roztoky G a H).

K přípravě porovnávacích roztoků o různých koncentracích se používají kalibrované pipety a odměrné baňky. K přípravě roztoků vnitřního standardu I a J se použijí analytické váhy s přesností na čtyři desetinná místa, pipety a odměrné baňky.

TOTOŽNOST A STANOVENÍ ZBYTKŮ PESTICIDŮ Totožnost jakýchkoliv zbytků pesticidů se určí srovnáním s chromatogramy získanými s porovnávacími roztoky A až F.

Totožnost pesticidů může být potvrzena jejich přídavkem ke vzorku nebo elektronickým překryvem chromatogramů umožněným počítačovým programem. Určení totožnosti pesticidů při stopové zbytkové analýze je značně náročné.

Detektory, především detektor elektronového záchytu, mají tendenci interferovat jak se zkoušenou látkou, tak s rozpouštědly, zkoumadly i aparaturou používanou k extrakci. Tyto píky mohou být snadno mylně interpretovány nebo přijaty jako falešně pozitivní. Potvrzení pesticidů může být dosaženo analýzou vzorků a standardů na různých kapilárních kolonách (viz chromatografické systémy A nebo B popsané dále). Píky mohou být identifikovány podle tabulky 2.

Pro totožnost neznámých píků jsou užitečné znalosti rozdílných odezev pesticidů při použití dvou detektorů. Jakmile se pesticidy identifikují, vypočte se obsah každého z nich podle vzorce:

C_P - koncentraci identifikovaného pesticidu (µg/g),

P_P - plochu píku jednotlivého pesticidu ve zkoušeném vzorku,

C_e - koncentraci jednotlivého pesticidu ve vnějším standardu (wg/ml),

P_e - plochu píku jednotlivého pesticidu ve vnějším standardu,

D - zřeďovací faktor,

R_cf - korekční faktor výtěžnosti.

Zřeďovací faktor (D) může být definován takto:

Tab. 1 Složení porovnávacích roztoků

Tab. 2 Eluční pořadí pesticidů v chromatografických systémech A a B

Chromatografický postup může být proveden pomocí chromatografického systému A:

• deaktivované křemenné předkolony délky 4,5 m a vnitřního průměru 0,53 mm a křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou poly(difenyl)(dimetyl)siloxanem R (tloušťka filmu 0, 25 pm),
• helia pro chromatografii R jako nosného plynu o lineární rychlosti 25 cm/s a tlaku 180 kPa,

  	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
  	0 - 1	75		izotermicky
  	1 - 5	75 → 175	25	lineární gradient
  kolona	5 - 30	175 → 275	4	lineární gradient
  	30 - 40	275 → 285	1	lineární gradient
  	40 - 55	285		izotermicky
  nástřikový prostor		300
  detektor		350

• detektoru elektronového záchytu nebo tepelně ionizačního detektoru.

Nastřikuje se odděleně po 2 µl každého roztoku.

Chromatografie v chromatografickém systému B potvrzující přítomnost pesticidů je obvykle prováděna za použití: deaktivované křemenné předkolony délky 4,5 m a vnitřního průměru 0,53 mm a křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou poly(kyanpropyl)(7)(fenyl)((7)methyl)(86)siloxanu R (tloušťka filmu 0,25 ftm),

helia pro chromatografii R jako nosného plynu o lineární rychlosti 25 cm/s a tlaku 180 kPa,