Arachidis oleum hydrogenatum

1998

Hydrogenovaný podzemnicový olej

Je to čištěný bělený hydrogenovaný olej, zbavený pachu, získaný z 10upaných semen druhu Arachis hypogaea L. Každý druh hydrogenovaného podzemnicového oleje je charakterizován deklarovanou teplotou skápnutí.

Vlastnosti

Bílá nebo slabě nažloutlá měkká hmota, která zahřátím taje na čirou, světle žlutou tekutinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a v etheru petrolejovém (t.v. 65 °C až 70 °C), velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Zkouška Teplota skápnutí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

2. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro podzemnicový olej.

3. "Zkouška Podíl mastných kyselin, viz zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti."

Zkoušky na čistotu

Teplota skápnutí (2.2.17). 32 °C až 43 °C; odchylka od deklarované hodnoty není větší než 3 °C.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5, 0; 5,0 g se rozpustí ve 30 ml předepsané směsi rozpouštědel zahřátím na vodní lázni.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7) Nejvýše 1,0 %.

Zásaditě reagující látky v mastných olejích (2.4.19). Vyhovuje zkoušce Zásaditě reagující látky v mastných olejích.

"Podíl mastných kyselin (2.4.22. Metoda A).".

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 25 m a vnitřnrňo průměru 0,25 mm, se stěnou pokrytou 0,2 μm vrstvou poly(kyanopropyl)siloxanu R,
• helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 0,7 ml/min,  
• plamenoionizační~ro detektoru,
• injektoru s děličem (1 : 100).

Teplota kolony se udržuje 20 min na 180 °C, teploty nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C.

Podíl mastných kyselin má toto složení:

• nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než Cr4: nejvýše 0,5 %, 
• kyselina myristová: nejvy"še 0,5 %,
• kyselina palmitová: '1,0 % až 16,0 %, 
• kyselina stearová: 3,0 % až 19,0 %,
• kyselina olejová a izomery (C18:1, délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 18,5 až 18,8): 54,0 % až 78,0 %,
• kyselina linolová a izomery (C, a:z, délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 19,4 až 19,8): nejvýše 10,0 %,
• kyselina arachidová: 1,0 % až 3,0 %,
• kyseliny eikosenové (CZO:r, délkou řetězce odpovídají poly(kyanopropyl)siloxanu 20,4 až 20,7): nejvýše 2,1 %,
• kyselina behenová: 1,0 % až 5,0 %,
• kyselina eruková a izomery (Crz;, , délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 22,4 až 22,6): nejvýše 0,5 %,
• kyselina lignocerová: 0,5 % až 3,0 %.

Nikl. Nejvýše 1 µg/g; stanoví se Ztomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 5,0 g se odváží do předem zváženého vyžíhaného platinového nebo křemenného kelímku. Opatrně se zahřeje a do zkoušené látky se vloží knot připravený ze stočeného bezpopelového filtračního papíru a zapálí se. Po spálení zkoušené látky se zahřívání ukončí a žíhá se v muflové peci při asi 600 °C tak dlouho, dokud popel není bílý. Po vychladnutí se ke zbytku přidají dvakrát 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a směs se převede do 25ml odměrné baňky, přidá se 0,3 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři roztoky smícháním 1,0 ml, 2,0 ml a 4, 0 ml základního roztoku niklu (0,2 µg Ni/ml) se 2,0 ml zkoušeného roztoku a zředěním vodou R na 10,0 ml.

Změří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako atomového generátoru a argonu R jako nosného plynu.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0, 3 %;stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede deklarovaná teplota skápnutí.