Benzbromaronum

2000

Benzbromaron

Je to (3,5-dibrom-4-hydroxyfenyl}2-ethyl-3-benzo[b]furanylketon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 až 101,0 % sloučeniny C₁₇H₁₂Br₂O₃.

Vlastnosti

Bilý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 152 °C.

Zkoušky totožnosti

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. benzbromaronu.
2. Malé množství látky se na předem vyžíhaném měděném drátku vloží do nesvítivé části plamene; plamen se zbarví zeleně.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,25 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací barevný roztok ŽS (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g se 1 min třepe s 10 ml vody prosté oxidu uhličťtého R a zfiltruje se. K 2,0 ml filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylovéRS a 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografí (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,125 g se rozpustí v 30 ml methanolu R a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg benzaronu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). K 5 ml porovnávacího roztoku (b) se přidá 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 pm),
• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonitrilu R, vody R a methanolu R (5 + 25 + 300 + 990); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
• spektrofotometrického detektoru, 231 nrn.

Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky hlavních píku na chromatogramu byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi prvním pikem (nečistota C) a druhým pikem (benzbromaron) je nejméně 10,0.

Nastříkne se odděleně 20 pl zkoušeného roztoku a 20 pl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 2, Snásobku retenčního času benzbromaronu. Pokud na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou, kromě hlavního píku, i jiné píky, může jít o píky nečistoty Anebo nečistoty B. Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, jsou relativní retenční časy: nečistoty A asi 0,6 a nečistotyBasi2.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku nečistoty A není větší než čtyřnásobek plochy hlavmho píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,4 %); plocha píku nečistoty B není větší než desetinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku nečistoty A a píku nečistoty B, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %) a součet ploch všech takových piků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Halogenidy vyjádřené jako chloridy (2.4.4). 1,25 g se třepe se směsí 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 15 ml vody R a zfiltruje se. Filtr se promyje vodou R a filtrát se zředí vodou R na 25 ml. 2,5 ml se zředí vodou R na 15 ml. Získaný roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (400 µg/g).

Železo (2.4.9). Zbytek získaný ve zkoušce na síranový popel se navlhčí 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Přidá se 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R a zahřívá se 1 min k varu. Nechá se ochladit, kelímek se promyje vodou R, promývací tekutiny se spojí a zředí vodou R na 25 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (125 µg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 lrg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0, 5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně ve vakuu při 50 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 60 ml methanolu R, míchá se do úplného rozpuštění a přidá se 10 ml vody R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 42,41 mg C₁₇H₁₂Br₂O₃.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. R¹ = R² = R⁴ = H, R³ = Br: (3-brom-4-hydroxyfenyl)-2-ethyl-3-benzo[b]furanylketon,
2. R¹ = R³ = R⁴ = Br, R² = H: (6-brom-2-ethyl-3-benzo[b]furanyl)-3, 5-dibrom-4-hydroxyfenylketon,
3. R¹ = R² = R³ = R⁴ = H: (2-ethyl-3-benzo[b]furanyl)-4-hydroxyfenylketon (benzaron).