Budesonidum

Budesonid

Je to směs epimerů C-22S (epimer A) a C-22R (epimer B) 16a, 17a-butylidenďioxy-11(3,21-dihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-ďionu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 sloučeniny C₂₅H₃₄O₆.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety budesonidu CRL.
2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zřeďí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg budesonidu CPcL se rozpustí ve směsi objemových ďílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b).12,5 mg triamcinolonacetonidu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s e polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm.

   Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hoďnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

3. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R Během 5 min se objeví žluté zbarvení. Do 30 min se barva změní na hnědou nebo červenohnědou. Roztok se opatrně přidá k 10 ml vody R a promíchá se; barva vybledne a roztok zůstane čirý.
4. Asi 1 mg se rozpustí ve 2 ml roztoku obsahujícího 2 g kyseliny fosfomolybdenové R rozpuštěné ve směsi 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 15 ml vody R a 25 ml kyseliny octové ledové R Zahřívá se 5 min na vodní lázni, pak se 10 min ochlazuje v ledové vodě a přidají se 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS; roztok je modrý.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku epimeru B (první ze dvou hlavních píků) na chromatogramu činila nejméně 50 % celého rozsahu zapisovače. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku, 20 µl porovnávacího roztoku (a) a 20 µl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu 1, Snásobku retenčního času epimeru B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě píků odpoví - dajících epimeru A a epimeru B, větší než součet ploch píků epimerů na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech takových píků není větší než součet ploch píků epimerů na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha j e menší než 0,1 násobek součtu ploch píků epimerů na chromatogramu porovnávacíh o roztoku (b).

Epimer A. Zkouší se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku. Obsah epimeru A (druhý pík) je 40,0 % až 51,0 součtu ploch píků obou epimerů budesonidu.

Methanol. Nejvýše 0,1 %, stanoví se head-space plynovou chromatografií metodou standardního přidání (2.2.28).

Zkoušený roztok. 2,000 g zkoušené látky se rozpustí v dimethylacetamidu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,500 g methanolu R se rozpustí v dimethylacetamidu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Obvykle se používají následující head-space podmínky:

• teplota pro ustavení rovnováhy: 80 °C,  
• doba pro ustavení rovnováhy: 30 min,  
• teplota přenosové kapiláry: 85 °C,  
• doba tlakování: 10 s,  
• délka nástřiku: 10 s.

Chromatografický postup se obvylde provádí za použití: 

• křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm pokryté vrstvou mahrogolu 20 000 R (tloušťka filmu 1 μm),  
• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při tlaku 55 kPa,  
• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje 5 min při 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min na 220 °C a 2 min se udržuje při 220 °C; teplota nástřikového prostoru je 250 °C a teplota detektoru 300 °C.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %.1,000 g se zahřívá v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky je nutno během zkoušky chránit před světlem.

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 15 ml acetonitrilu R a zředí se tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 3,2 na 50,0 ml. Před použitím se nechá nejméně 15 min stát. Porovnávací roztok (a). 15,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b).5,0 ml zkoušeného roztoku se zřeďí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25,0 mg budesonidu CRL se rozpustí v 15 ml acetonitrilu R a zředí se tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 3,2 na SD, D ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

• nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 ~m),  
• mobilní fáze, která je směsí objemových ďílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 3,2 (32 + 68), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,  
• spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku epimeru B (první ze dvou hlavních píků) na chromatogramu činila nejméně 50 % celé stupnic e zapisovače. Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínel~, je retenční čas epimeru B přibližně 16 min. Jestliže je třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi (se zvyšující se koncentrací se snižuje retenční čas).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píky epimeru A a epimeru B nejméně 1,5; počet teoretických pater určených pro epimer B je nejméně 4000; faktor symetrie téhož píku je menší než 1,5.

Šestkrát se nastříkne 20 µl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hoďnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka součtu ploch píků obou epimerů je nejvýše 1,0 %.

Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (c).

Vypočítá se procentuální obsah C₂₅H₃₄O₆ ze součtu ploch píků obou epimerů.

Uchovávání.

Separandum.

Nečistoty

1. 11β,16α, 17,21-tetrahydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion (16α-hydroxyprednisolon),
2. 16α, 17-ethylidendioxy-11β,21-dihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion (22-methylhomologbudesonidu).
3. 16α, 17α-butylidendioxy-11β-hydroxy-17α-(2-hydroxymethyl)-1,4-D-homoanárostadien-3,17dion (D-homobudesonid),   
4. 16α, 17α-butylidendioxy-11β-hydroxy-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-2l-al (21-dehydrobudesonid),   
5. 16α, 17α-butylidendioxy-11β,21-dihydroxy-1,4, 14-pregnatrien-3,20-dion (14,15 dehydrobudesonid),   
6. 16α, 17α-methylethylidendioxy-11β,21-dihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion (desonid).