Chlorothiazidum

Chlorothiazid

Je to 6-chlor-7-sulfamoyl-2H-1,2, 4-benzothiadiazin-1,1-dioxid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₇H₆CiN₃O₄S2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a těžce rozpustný v lihu 96%. Je rozpustný ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. 80,0 mg se rozpustí ve 100 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zřeďí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 320 nm. Absorpční maxima jsou při 225 nm a 292 nm, prodleva je při asi 310 nm. Specifická absorbance jednotlivých maxim je 725 až 800 a 425 až 455.
2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem chlorothiazidu CRL.
3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GFZ54 R

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok. 25 mg chlorothiazidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 µl každého roztoku a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

4. K 0,1 g se přidá granule hydroxidu sodného R a silně se zahřeje. Vyvíjející se plyn zbarví popít lakmusový červený R modře. Po ochlazení se přidá k zůstatku 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Vyvíjející se plyn zbarví papír s octanem olovnatým R černě.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 1,0 g upráškované zkoušené látky se přidá 50 ml vody R, 2 min se třepe a zfiltruje se.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS a 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy rilikagelu G R.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2 propanolu R a ethylacetatu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel (asi 10 min) a postříká se směsí stejných dílů kyseliny sírové v lihu RS a lihu 96% R za použití 10 ml směsi na desku o rozměru 200 mm x 200 mm. Stříká se po malých dávkách a rozpouštědlo se nechá vždy odpařit, aby nedošlo k naďměrnému zvlhčení vrstvy. Vrstva se zahřívá 30 min při teplotě 100 °C až 105 °C a potom se deska umístí opatrně nad 10 ml nasyceného roztoku dusitanu sodného R ve sldeněné nádobě tak, aby se roztok nedotýkal vrstvy. K roztoku dusitanu soďného se opatrně přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a uzavřená nádoba se nechá 15 min stát. Deska se nechá 15 min v sušárně s větráním při 40 °C a potom se postříká třemi dávkami, každá po 5 ml, čerstvě připraveného roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l) v lihu 96% R. Vrstva se pozoruje v procházejícím světle. Žáďná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (160 µg/g).

Těžké kovy (2.4. 8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Uchovávání

Separandum.