Ciclopiroxum olaminum

1999

Ciklopiroxolamin

Je to 2-hydroxyethylamonium(6-cyklohexyl-4-methylpyridin-2(1H)-oxo-l-olat). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 76,0 % až 78,5 % ciklopiroxu (6-cyclohexyl-l-hydroxy-4-methylpyridin-2(1H)-on, C₁₂H₁₇NO₂; Mr 207, 27) a 22,2 % až 23,3 % 2-aminoethanolu (C₂H₇NO; Mr 61,08).

Vlastnosti

Bílý nebo světle žluty" krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a dichlormethanu, těžce rozpustný v ethylacetatu, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A.

Alternativní sestava zkoušek. B, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem ciklopiroxolaminu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se zkoušená látka i porovnávací látka v minimálním objemu ethylacetatu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a zaznamenají se nová spektra zbytků.
2. Provede se tenkovrstvá chromatografle (2.2.27) za použiti vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 25 mg ciklopiroxolaminu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Před použitím se promývají dvě vrstvy směsí objemových dílů amoniaku 26 % R, vody R a ethanolu R (10 + 15 + 75), dokud čelo rozpouštědla nedosáhne vrcholu desky. Vrstvy se nechají 5 min sušit na vzduchu.

   Na vrstvy se odděleně nanese po 10 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26 % R, vody R a ethanolu R (10 + 15 + 75) po dráze 15 cm. Vrstvy se suší 10 min na vzduchu a pozorují se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Jedna deska se postříká chloridem železitým RS3. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Druhá deska se postříká ninhydrinem RS. Zahřívá se při 110 °C, dokud se neobjeví skvrny. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněji než porovnávací roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH. (2.2.3). 8,0 až 9,0. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a doplněním na 100 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Všechny postupy se provádějí tak, aby se zabránilo přístupu světla. Všechny materžály, které jsou v přímém kontaktu se zkoušenou látkou, jako je materiál kolony činidla, rozpouštědla aj., by měly obsahovat jen malé množství extrahovatelných kationtů kovů.

Zkoušený roztok. 40,0 mg (odpovídá přibližně 30 mg ciklopiroxu) se rozpustí ve směsi 20 µl kyseliny octové bezvodé R, 2 ml acetonitrilu R a 15 ml mobilní fáze. Pokud je nutné, použije se ultrazvuková lázeň. Zředí se mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 15,0 mg ciklopiroxu nečistoty A CRL a 15,0 mg ciklopiroxu nečistoty B CRL se rozpustí v 1 ml acetonitrilu R a 7 ml mobilní fáze. Zředí se mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a mobilní fáze (1 + 9) na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a mobilní fáze (1 + 9) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5 ml zkoušeného roztoku.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 80 mm a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografti R (5 μm),
• promývacího roztoku, který je směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, acetylacetonu R, vody R a acetonitrilu R (1 + 1 + 500 + 500),
• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,7 ml/min, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, acetonitrilu R a roztoku edetanu disodného R (0,96 g/l) (0,1 + 230 + 770); pokud retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku neleží mezi 8 min a 11 min, upraví se poměr roztoku edetanu sodného (0,96 gn) k acetonitrilu,
• spektrofotometrického detektoru, 220 nm a 298 nm.

Aby se zabránilo uvolnění rušivých kovových kationtů, musí být nová kolona promývána promývacím roztokem po dobu alespoň 15 h a pak mobilní fází po dobu alespoň 5 h při průtokové rychlosti 0,2 ml/min.

Nastříkne se odděleně po 10 µl zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a zaznamenávají se chromatogramy při 220 nm a 298 nm po dobu odpovídající 2, Snásobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku.

Relativní retenční časy jsou:

Zkoušku lze hodnotit, pokud na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky nečistoty B a ciklopiroxu alespoň 2,0; na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je při 298 nm patrný pík nečistoty B s poměrem signálu k šumu alespoň 3; na chromatogramu zkoušeného ioztoku je faktor symetrie hlavního píku 0,8 až 2,0.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku při 220 nm není plocha píku nečistoty A větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b} při téže vlnové délce (0,5 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku při 298 nm není plocha žádného píku, kromě hlavmho píku, větší než plocha píku nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při téže vlnové délce (0,5 %); součet ploch všech píků při 298 nm, kromě hlavního píku a píku nečistoty B, není větší než plocha píku nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0, 5 %). Při vlnové délce 298 nm se nepřihlíží k píkům rozpouštědla a k pí'kům s plochou menší než plocha píku nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) při téže vlnové délce (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32).. Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu nad chloridem vápenatým bezvodým R při 45 °C až 50 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2-Aminoethanol. 0,250 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l iiS odpovídá 6,108 mg CZH₇NO.

Ciklopirox. 0,200 g se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Přidá se 38 ml vody R, promíchá se a ihned se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l hS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

Použije se hydroxid sodný 0,1 mol/l VS, jehož titr byl stanoven za výše popsaných podmínek s použitím 0,100 g kyseliny benzoové VR.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,73 mg C₁₂H₁₇NO₂.

Uchovávání

Chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. kyselina (RS)-2-{3-cyklohexyl-5-methyl-4, 5-dihydroisoxazol-5-yl)octová, 
2. 6-cyklohexyl-4-methyl-2H-pyran-2-on,   
3. 6-cyklohexyl-4-methylpyridin-2(1H)-on.