Český lékopis 1997

Clindamycini hydrochloridum

Klindamyciniumchlorid

 

C18H34Cl2N2O5S   Mr 461,44 CAS 21462-39-5

Je to (2, S)-trans-1-methyl-2-(7-chlor-6,7, 8-trideoxy-1-methylthio-α-L-threo-D-galakto-oktopyranosyl)karboxamido-4-propylpyrrolidiniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 84,0 až 93,0 % klindamycinu (C18H33ClN2O5S). Látka může obsahovat různé množství vody.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snaďno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem klindamyciniumchloridu CRL.
  2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

    Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (a). 10 mg klindamyciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím nalOml.

    Porovnávací roztok (b).10 mg klindamyciniumchloridu CRL a 10 mg linkomyciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů 2 propanolu Pc, roztoku octanu amonného R (150 gn), jehož pH bylo amoniakem 17, S~ RS upraveno na 9,6, a ethylacetatu R (20 + 40 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní 1358 ~ Clobetasoni bu

    Skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) j sou dvě zřetelně oddělené skvrny.

  3. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 3 min se zahřívá na vodní lázni. Přidají se 3 ml uhličitanu sodného RS a 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (20 g/l); vznikne fialově červené zbarvení.
  4. 0,1 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0; měří se následující roztok: 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +135 ° až +150 °, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,000 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy zkoušených roztoků (c) a (d) získané při stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (c) není součet ploch všech píků, kromě píku klindamycinu, větší než 3 % celkové plochy píků a žádný z těchto píků nemá plochu větší než 2 celkové plochy. Plocha píku rozpouštědla se nebere v úvahu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška píku klindamycinu na chromatogramu zkoušeného roztoku (d) není menší než 70 % rozsahu stupnice zapisovače.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 6,0 %;provede se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %;stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití hexakosanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,15 g hexakosanu R se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se třepáním rozpustí v 1,0 ml trifluoracetanhydridu R a nechá se 30 min stát. Poté se přidá 20,0 ml dichlorethanu R a promíchá se.

Zkoušený roztok (b). 50,0 mg se třepáním rozpustí v 1,0 ml trifluoracetanhydridu R a nechá se 30 min stát. Poté se přidá 20,0 ml roztoku vnitřního standardu a promíchá se.

Zkoušený roztok (c). 50,0 mg se rozpustí v 0,5 ml trifluoracetanhydridu R, nechá se 30 min stát a zředí se dichlorethanem R na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (d). 1 ml zkoušeného roztoku (c) se dichlorethanem R zředí na 20 ml. Porovnávací roztok. 50,0 mg klindamyciniumchloridu CRL se třepáním rozpustí v 1,0 ml trifluoracetanhydridu R a nechá se 30 min stát. Poté se přidá 20,0 ml roztoku vnitřního standardu a promíchá se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

Teplota kolony je 170 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 200 °C až 210 °C. Nastříknou se zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku (c) se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času klindamycinu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech při teplotě nepřevyšující 30 °C.
Separandum.