Crataegi fructus
1998
Hlohový plod
Synonymum. Fructus crataegi
Je to usušený nepravý plod (malvice) druhu Crataegus monogyna JACQ., (LINDM.) nebo Crataegus laevigata (POIR) DC. (synonymum: Crataegus oxyacantha L.) nebo jejich kříženců nebo směs plodů výše uvedených druhů. Obsahuje nejméně 1,0 % procyanidinů, vyjádřeno jako cyanidiniumchlorid (C15H11ClO6;
Vlastnosti
Droga sladké slizovité chuti.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Crataegus monogyna - malvice vejčitá až kulovitá, 6 mm až 10 mm dlouhá a 4 mm až 8 mm široká, červenohnědá až tmavě červená, na povrchu jamkovitá nebo řidčeji síťkovaná. Nahoře je ukončena pěti vytrvalými nazpět ohnutými kališními ušty, obklopujícími malý vpadlý terč s nevýrazně vystouplým okrajem. Uprostřed terče je blizna na bázi s chomáčkem tuhých bezbarvých chlupů. Dole je malvice protažena v krátkou stopku, nebo častěji je naspodu patrná malá světlá okrouhlá jizva po odlomené stopce. Receptakulum je masité a uzavírá žlutohnědý vejčitý plod s tvrdým ztlustlým oplodím obsahujícím jedno protáhlé, světle hnědé hladké lesklé semeno.
Crataegus laevigata - malvice je až 13 mm dlouhá, uvnitř se dvěma až třemi z boku žploštělými plody s tvrdým ztlustlým oplodím, na vrcholu s krátkými chlupy. Uprostřed terče na vrcholu plodu jsou často patrné dvě blizny.
Droga se upráškuje (355). Prášek je šedočervený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: dlouhé jednobuněčné krycí chlupy na konci zúžené a často zakřivené, na povrchu hladké, se silně ztlustlými a zdřevnatělými stěnami ze středu terče; úlomky parenchymatického receptakula, zevní vrstva buněk obsahuje červeně zbarvenou hmotu, některé buňky vnitřní vrstvy obsahují malé drúzy šťavelanu vápenatého; příležitostně i úlomky včetně sklereid a cévních svazků s průvodními vlákny; úlomky oplodí obsahující velké ztlustlé sklereidy s četnými tečkami, některé sklereidy jsou výrazně větvené; úlomky osemení s pokožkou složenou z šestihranných slizových buněk, pod nimi je vrstva buněk obsahujících žlutohnědé barvivo a četné protáhlé krystaly št'avelanu vápenatého; tenkostěnný parenchym endospermu a děloh obsahující aleuronová zrna a kapky oleje.
Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C za častého protřepávání. Po ochlazení se zfiltruje a filtrát se zředí methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok. 2 mg kyseliny chlorogenové R, 2 mg kyseliny kávové R, 5 mg hyperosidu R a 5 mg rutinu R se rozpustí ve 20 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 30 μl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku v dolní polovině (v pořadí vzestupné hodnoty RF) je žlutohnědě fluoreskující skvrna, odpovídající rutinu, světle modře fluoreskující skvrna, odpovídající kyselině- chlorogenové, a žlutohnědě fluoreskující skvrna, odpovídající hyperosidu, v horní třetině je světle modře fluoreskující skvrna, odpovídající kyselině kávové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou tři skvrny odpovídající polohou a fluores-cencí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (kyselina chlorogenová, hyperosid a kyselina kávová) a tři slabě červeně fluoreskující skvrny, z nichž jedna odpovídá polohou rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku a dvě další jsou nad skvrnou hyperosidu. Nad a pod skvrnou kyseliny kávové jsou další světle modré skvrny.
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % znehodnocených plodů. Nejsou přítomny plody jiných druhů rodu Crataegus (C. nigra WALDST. et KIT., C. pentagyna WALDST. et KIT. ex WILLD. a C. azarolus L.), které jsou více než třísemenné.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5, 0 %.
Stanovení obsahu
2,50 g práškované drogy (355) se smíchá se 30 ml lihu R 70% (V/V), vaří se 30 min pod zpětným chladičem a pak se zfiltruje. Zbytek se promyje 10,0 ml lihu R 70% (V/V). Filtrát se smíchá s 15,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10,0 ml vody R a vaří se 80 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje a zbytek se promývá lihem R 70% (V/V), dokud není filtrát bezbarvý. Pak se zředí lihem R 70% (V/V) na 250,0 ml. 50,0 ml tohoto roztoku se odpaří v baňce s kulatým dnem asi na 3 ml a převede se do dělicí nálevky. Baňka se postupně promyje 10 ml a 5 ml vody R a promývací tekutiny se převedou do dělicí nálevky. Protřepává se třikrát 15 ml 1-butanolu R. Spojené organické vrstvy se zředí 1-butanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 545 nm.
Obsah procyanidinů v procentech, počítáno jako cyanidiniumchlorid (C15H11ClO6), se vypočítá podle vzorce:
| A · 500 | , |
| 75 · m |
v němž značí:
A - absorbanci při 545 nm,
m - hmotnost drogy v gramech.
Specifická absorbance cyanidiniumchloridu je 75.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.