Český lékopis 1997

Dextranum 40 - pro iniectione

Dextran 40 na injekci

Synonymum. Dextranum 40 ad iniectabile

CAS 9004-54-0

Je to směs polysacharidů převážně α-1,6-glukonového typu získaná hydrolýzou a frakcionací dextranů vyrobených fermentací sacharosy s použitím kmenu Leuconostoc mesenteroides NRRL B-512 nebo některého podkmenu (např. L. mesenteroides B-512F = NCTC 10817).

Vyrábí se v podmínkách minimalizujících mikrobiální kontaminaci.

Průměrná relativní molekulová hmotnost je asi 40 000.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi snaďno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v etheru, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

  1. 1,0 g se rozpustí ve vodě R zahřátím na vodní lázni a zřeďí se vodou R na 50,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2. 7) tohoto roztoku je +195 ° až +201 °, počítáno na vysušenou látku.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem dextranu CRL.
  3. Zkouška Distribuce molekulových hmotností, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R zahřátím na vodní lázni a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok zůstane bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS; roztok se zbarví červeně nebo oranžově.

Látky obsahující dusík. Provede se stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) za použití 0,200 g zkoušené látky a zahřívání po dobu 2 h. Destilát se jímá do směsi 0,5 ml zeleně bromkresolové RS, 0,5 ml červeně methylové RS a 20 ml vody R Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l VS. Ke změně barvy indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Zbytková rozpouštědla. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití 1 propanolu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok. 5 g se rozpustí ve 100 ml vody R a destiluje se. Jímá se prvních 45 ml destilátu, přidá se 1 ml roztoku 1 propanolu R (25 g/l) a zředí se vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml roztoku ethanolu R (25 g/l), 0,5 ml roztoku 1 propanolu R (25 g/l) a 0,5 ml roztoku methanolu R (2,5 g/l) se smíchá a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: 

Teplota kolony se udržuje na 190 °C, teplota nástřikového prostoru je 240 °C a teplota detektoru je 210 °C. Nastříkne se zvolený objem každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píků odpovídajících methanolu nebo ethanolu není větší než plocha odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 % ethanolu a 0,05 % methanolu) a součet ploch všech píků, kromě píků ethanolu, methanolu a vnitřního standardu, není větší než plocha píku vnitřního standardu (0,5 % počítáno jako 1-propanol).

Distribuce molekulových hmotností (2.2.39). Průměrná molekulová hmotnost (Mr je 35000 až 45 000. Průměrná molekulová hmotnost 10 % vysokomolekulární frakce není větší než 110 000. Průměrná molekulová hmotnost 10 % nízkomolekulární frakce není nižší než 7000.

Těžké kovy (2.4. 8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; 0,200 g se suší 5 h v sušárně při (105 ~ 2) °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %;stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 10 m.j. endotoxinů v gramu.

Mikrobiální znečištění. Nejvýše 102 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.