Ethosuximidum

Ethosuximid

Je to (R, S)-3-ethyl-3-methyl-2,5-pyrrolidindion. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 až 101,0 % sloučeniny C₇H₁₁NO₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek nebo vosková hmota. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, v etheru a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2.).

1. Teplota tání (2.2.14) 45 °C až 50 °C.

2. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. Změří se absorbance při 230 nm až 300 nm (2.2.25); absorpční maximum roztoku je při 248 nm. Specifická absorbance v maximu je8až9.
3. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem ethosuximidu CRL. Roztaví se dostatečné množství látky při 50 °C a připraví se z ní film mezi dva nahřáté výlisky bromidu draselného R. Bezprostředně potom se zaznamená spektrum.
4. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml methanolu R. K roztoku se postupně přidá 0,05 ml roztoku chloridu kobaltnatého R (100 g/l), 0,05 ml roztoku chloridu vápenatého R (100 g/l) a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, ~ vzniká fialově červené zbarvení a nevzniká sraženina.
5. Asi k 10 mg se přidá 10 mg resorcinolu R a 0,2 ml kyseliny sírové R. Směs se zahřívá 5 min při 140 °C. Po ochlazení se přidá 5 ml vody R a 2 ml amoniaku 32~ R; vznikne hnědé zbarvení. Přidá se asi 100 ml vody R; roztok zeleně fluoreskuje.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kyanidy. 1,0 g se rozpustí v 10,0 ml lihu 96% R, přidá se 0,5 ml síranu železnatého RS2,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,1 ml chloridu železitého RSl. Roztok se zahřeje k varu, ochladí se a okyselí se 3 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 15 min nevznikne modré zbarvení ani modrá sraženina.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití antracenu R j ako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 10 mg anthracenu R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,00 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem vnitřního standardu na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg kyseliny 2-ethyl-2-methy jantarové R se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b).1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se chloroformem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí chloroformem R na 50,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se chloroformem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provede za použití: 

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (150µm až 200µm), impregnovanou 3 % poly(kyanopropyl)(methylfenylmethyl)riloxanu R,  
• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
•  plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 165 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 240 °C. Nastříkne se 1 µl porovnávacího roztoku (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky třech píků, kromě píku rozpouštědla, činily nejméně 70 % celé stupnice zapisovače.

Látky se eluují v následujícím pořadí: kyselina 2-ethyl-2-methyljantarová, ethosuximid a anthracen. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky kyseliny 2-ethyl-2-methyljantarové a ethosuximidu je nejméně 4.

Nastříkne se l µl zkoušeného roztoku (a). Na získaném chromatogramu se ověří, že není přítomen žádný píle s retenčním časem shodným s retenčním časem píku vnitřního standardu. Odděleně se nastříkne 1 µl zkoušeného roztoku (b) a 1 µl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času píku ethosuximidu. Z chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se vypočte poměr (R) plochy píku ethosuximidu k ploše píku vnitřního standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr součtu ploch píků, kromě plochy hlavního píku, píku vnitřního standardu a píku rozpouštědla, k ploše píku vnitřního standardu: tento poměr není větší než R (0,1 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %;stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 20 ml dimethylformamidu R se přidá 0,2 ml roztoku thymo~aleinu R (5 gn) v dimethylformamidu R a titruj e se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS do vzniku zřetelně modrého zbarvení. Bezprostřeďně potom se přidá 0,120 g zkoušené látky a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS do opětovného vzniku zřetelně modrého zbarvení. Titrovaný roztok j e třeba během titrace chránit před vlivem atmosférického oxidu uhličitého.

Uchovávání

Chráněn před světlem.
Separandum.

Nečistoty

1. kyselina 2-ethyl-2-methyljantarová.