Farfarae folium

N

Podbělový list

Synonymum. Folium farfarae

Je to usušená listová čepel druhu Tussilago farfara L.

Vlastnosti

Droga slabě medovitého pachu, chuti slizovité, poněkud nahořklé. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

1. Čepel o průměru až 20 cm s krátkým zbytkem řapíku, srdčitě okrouhlá, mělce dlanitě laločnatá, tuhá, lámavá. Laloky mělce oddáleně zubaté, zuby černě hrotité. Čepel mladých listů na obou stranách hustě běloplstnatá, na svrchní straně záhy vločkovitě olysávající, tmavozelená až žlutozelená, svraskalá. blanitá žilnatina hrubá, na spodní straně silně vyniklá, často spolu s okrajem čepele červenofialově naběhlá.
2. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu. Na svrchní straně listu buňky pokožky 40 µm až 60 µm velké, mnohohranné nebo se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými, tenkými. Kutikula výrazně zvrásněná, v okoli průduchů a báze chlupů vrásnění paprsčité. Na spodní straně listu buňky pokožky drobnější, se stěnami silně vlnitě zprohýbanými. Anomocytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu. Krycí chlupy čtyřbuněčné až sedmibuněčné, jednořadé, 100 µm až 250 µm dlouhé, o průměru 10 µm až 12 /, ~m, bazální buňky drobné, tenkostěnné, často kolabované, koncová buňka velmi dlouhá, ztlustlá, bičovitě zprohýbaná, na konci zaoblená, někdy se šroubovitou trhlinou. Na svrchní straně listu většinou zůstávají jen báze chlupů. List bifaciální. Palisádový parenchym dvouřadý až čtyřřadý, vnější vrstva z buněk krátkých s drobnými intercelulárami, ostatní vrstvy z dlouhých buněk s velkými intercelulárami. Houbový parenchym mnohořadý s velkými intercelulárami zejména na spoďní straně listu. V mezofylu krystaly nebo hrudky inulinu.
3. Práškovaná droga. Prášek je šedozelený, plstnatý. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s buňkami mnohohrannými, tenkostěnnými se zvrásněnou kutikulou; krycí chlupy nebo jejich úlomky, bazální buňky drobné, často kolabované, koncová buňka velmi dlouhá, ztlustlá, bičovitě zprohýbaná, na konci zaoblená, někdy se šroubovitou trhlinou; úlomky mezofylu s krystaly nebo hrudkami inulinu, s třířadým až čtyřřadým palisádovým parenchymem s jednou řadou buněk velmi krátkých a s ostatními řadami buněk dlouhých; úlomky houbového parenchymu s velkými intercelulárami.
4. 2,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 20,0 ml vody R, vaří se 2 min a pak se zfiltruje. 10,0 ml filtrátu se smíchá s 10,0 ml lihu 96% R a po důkladném protřepání se zfiltruje. Sraženina na filtru se kvantitativně rozpustí v 10,0 ml vody R; případný zákal se odstraní opakovanou filtrací. 5,0 ml čirého filtrátu se smíchá s 5,0 ml lihu 96% R; vznikne intenzívní bílá opalescence (slizy).
5. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 10,0 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 70 °C. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny kávové R, 2,5 mg hyperosidu R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 30 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu a pak několik minut při 100 °C až 105 °C. Ještě horká vrstva se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou v poloze vymezené skvrnami kyseliny kávové a hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrné nejméně čtyři žlutozelené až oranžové skvrny; v poloze vymezené skvrnami hyperosidu a rutinu jsou na chromatogramu zkoušeného roztoku patrny jedna nebo dvě modré skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %.

Druhy rodu Petasites L. a Arctium L. Nej sou přítomny listy srdčitě okrouhlé, tenké nebo až tuhé, kožovité, na svrchní straně olysalé, na spodní straně tence plstnaté až plstnaté s okrajem čepele zubatým až cípatě laločnatým, zuby tupými až tupě chrupavčitými, oddálenými (Petasites sp.) nebo listy srdčitě okrouhlé, celokrajné až oddáleně zubaté, na svrchní straně lysé nebo pýřité, na spodní straně plstnaté (Arctium sp.). Při mikroskopickém pozorování nejsou v droze přítomny mnohobuněčné, jednořadé bičovitě zprohýbané krycí chlupy se stěnami ztlustlými; krycí chlupy mnohobuněčné, jednořadé, přímé nebo zakřivené se širokou bazální buňkou a s koncovou buňkou tupě kuželovitou; mnohobuněčné, jednořadé žláznaté chlupy s malou vejčitou hlavičkou (Petasites sp.) nebo krycí chlupy mnohobuněčné, j ednořadé, až 500 µm dlouhé, často kolabované, s koncovou buňkou velmi dlouhou, bičovitou; žláznaté chlupy s krátkou dvoubuněčnou nohou a hlavičkou ze dvou řad buněk uzavřených v měchýřovité membráně, v mezofylu krystaly šťavelanu vápenatého (Arctium sp.).

Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze zkoušky totožnosti E. není patrna skvrna odpovídající polohou skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Petasiny, isopetasiny. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 2,0 g práškované drogy (355) se smíchá se 40,0 ml etheru petrolejového R a zahřívá se 15 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje, baňka i filtr se promyjí malým množstvím etheru petrolejového R Spojené filtráty se odpaří na objem asi 1,0 ml. Porovnávací roztok. 5 µl eugenolu R a 5 µl linalolu R se rozpustí v etheru petrolejovém R a zředí se jím na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 µl obou roztoků. Vyvíjí se chloroformem R po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není v poloze odpovídající eugenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrna žádná skvrna. Vrstva se postříká anisaldehydem RSI a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není v poloze odpovídající linalolu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrna žádná červenofialová skvrna. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou v poloze vymezené skvrnami eugenolu a linalolu na chromatogramu porovnávacího roztoku patrné jiné než načervenalé až červené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 19,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 4,0 %.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 10; stanoví se s 1,00 g práškované drogy (355).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.