Český lékopis 1997

Fenbendazolum

1999

Fenbendazol

C15H13N3O2S Mr 299,35 CAS 43210-67-9

Je to methyl-[5-fenylthio-1H-benzimidazol-2-yl]karbamat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C15H13N3O2S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dimethylformamidu, velmi těžce rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fenbendazolu CRL.

    Zkoušky na čistotu

    Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

    Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové v methanolu RS.

    Porovnávací roztok (a). 50,0 mg fenbendazolu CRL se rozpustí v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové v methanolu RS. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou v methanolu RS na 10,0 ml.

    Porovnávací roztok (b). 10,0 mg fenbendazolu nečistoty A CRL se rozpustí ve 100,0 ml methanolu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou v methanolu RS na 10,0 ml.

    Porovnávací roztok (c). 10,0 mg fenbendazolu nečistoty B CRL se rozpustí ve 100,0 ml methanolu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou v methanolu RS na 10,0 ml.

    Porovnávací roztok (d). 10,0 mg fenbendazolu CRL a 10,0 mg mebendazolu CRL se rozpustí ve 100,0 ml methanolu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou v methanolu RS na 10,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas fenbendazolu asi 19 min. Nastříkne se odděleně po 10 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky fenbendazolu a mebendazolu nejméně 1,5.

    Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píků odpovídajících nečistotě A a nečistotě B větší než 2,5násobek plochy odpovídajících píků na chromatogramech porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píků odpovídajících nečistotě A a nečistotě B, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

    Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základní roztoku olova (1F1g Pb/ml).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1, 0 %. 1,000 g se 3 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    0,200 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, ve 30 ml kyseliny octové, bezvodé R. Ochladí se a titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bóďu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,94 mg C15H13N3O2S.

    Uchovávání

    Chráněn před světlem.
    Separandum.

    Nečistoty

    1. R = H: methyl.(1H-benzimidazol-2-yl)karbamat,
    2. R = Cl: methyl-[5(6)-chlorbenzimidazol-2-yl]karbamat.