Český lékopis 1997

Hydrochlorothiazidum

2000

Hydrochlorothiazid

C7H8ClN3O4S2 Mr 297,73 CAS 58-93-5

Je to 6-chlor-7-sulfamoyl-3,4-dihydro-2H-1,2, -benzothiadiazin-1,1-dioxid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C7H8ClN3O4S2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. 50,0 mg se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance roztoku při 250 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 273 nm a při 323 nm. Poměr absorbance naměřené při 273 nm k absorbanci naměřené při 323 nm je 5,4 až 5, 7.
  2. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24). zkoušené látky se shoduje se spektrem hydrochlorothiazidu CRL.
  3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

    Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (a). 50 mg hydrochlorothiazidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 25 mg chlorothiazidu R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

  4. Asi 1 mg se opatrně zahřívá s 2 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (0,5 g/l) v ochlazené směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (35 + 65); vzniká fialové zbarvení.

    Zkoušky na čistotu

    Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g upráškované zkoušené látky se 2 min třepe s 25 ml vody R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0, 2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS a 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je žlutý. Do vzniku červeného zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

    Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

    Rozpouštěcí roztok. 50,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 3,2 (1) na 200,0 ml.

    Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R, je-li třeba za použití ultrazvuku, a zředí se tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 3,2 (1) na 20,0 ml.

    Porovnávací roztok (a). 15,0 mg hydrochlorothiazidu CRL a 15,0 mg chlorothiazidu CRL se rozpustí ve 25,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R, je-li třeba za použití ultrazvuku, a zředí se tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 3,2 (1) na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcím roztokem na 100,0 ml.

    Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí rozpouštěcím roztokem na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcim roztokem na 20,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    Kolona se nejméně 20 min ustaluje promýváním mobilní fází A. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaném s 10 μl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače.

    Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: chlorothiazidu asi 7 min a hydrochlorothiazidu asi 8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišeni mezi pikem odpovídajícím chlorothiazidu a pikem odpovídajícím hydrochlorothiazidu nejméně 2,5. Je-li třeba, upraví se složení mobilní fáze nebo se upraví časový program lineární gradientové eluce.

    Nastříkne se odděleně 10 ul rozpouštěcího roztoku jako kontrolního roztoku, 10 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k píkům získaným s rozpouštěcím roztokem a k píkům s plochou menší než je O, lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

    Chloridy (2.4.4). 1,0 g se rozpustí ve 25 ml acetonu R a zředí se vodou R na 30 ml. IS ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 µg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 10 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml) a 5 ml acetonu R obsahujícího 1 S % (V/V) vody R.

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0, 5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0, 1 %;stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    0,120 g se rozpustí v 50 ml dimethylsulfoxidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.0) do druhého inflexního bodu.

    1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 14,88 mg C7H8ClN3O4S2.

    Uchovávání

    Separandum.

    Nečistoty

    1. chlorothiazid,
    2. 4-amino-6-chlorbenzen-1,3-disulfonamid (salamid),
    3. 6-chlor-7-{ [[(6-chlor-1,1-dioxido-7-sulfamoyl-2,3-dihydro-4H-1,2,4-benzothiadiazin-4-yl)methyl]amino]sulfonyl}-3,4-dihydro-2H-1,2,4-benzothiadiazin-1,1-dioxid.