Český lékopis 1997

Isosorbidi dinitras dilutus

Triturace isosorbiddinitratu

C6H8N2O8 Mr 236,14 CAS87-33-2

Je to triturace isosorbiddinitratu a monohydrátu laktosy nebo mannitolu. Obsahuje nejméně 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství 1,4:3,6-dianhydro-D-glucitol-2,5-dinitratu.

Upozornění: neředěný isosorbiddinitrat může při otřesu nebo zahřátí explodovat. Proto je třeba zacházet s ním opatrně a pracovat jen s velmi malým množstvím.

Vlastnosti

Neředěný isosorbiddinitrat je jemný bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v acetonu a mírně rozpustný v lihu 96%.

Rozpustnost triturace isosorbiddinitratu závisí na pomocné látce a její koncentraci.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek. A, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

  1. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené ze zbytku zkoušené látky ze Zkoušky totožnosti D se shoduje se spektrem tablety isosorbiddinitratu CRL.
  2. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

    Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 10 mg isosorbidáinitratu se protřepává 5 min 10 ml lihu 96% R a pak se zfiltruje.

    Porovnávací roztok. Množství isosorbiddinitratu CRL odpovídající 10 mg isosorbiddinitratu se protřepává 5 min 10 ml lihu 96% R a pak se zfiltruje.

    Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pak se postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS a vrstva se vystaví na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

  3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

    Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g laktosy nebo mannitolu se protřepává 10 ml vody R, v případě potřeby se zfiltruj e.

    Porovnávací roztok (a). 0,10 g laktosy R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejná objemová množství porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b).

    Na vrstvu se nanese odděleně po l µl každého roztoku a startovní body se dobře usuší. Vyvíj í se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm.

    Poměry jednotlivých složek mobilní fáze je třeba dodržet, i malý nadbytek vody způsobí zákal.

    Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje za použití nově připravené směsi, pak se vrstva usuší v proudu horkého vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu do odstranění pachu acetonu a pak se zahřívá 15 min při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l), usuší se v proudu studeného vzduchu a zahřívá se 15 min při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) odpovídající laktose nebo hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) odpovídající mannitolu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) j sou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

  4. Množství zkoušené látky odpovídající 25 mg isosorbidďinitratu se protřepává 5 min 10 ml acetonu R, pak se zfiltruje a odpaří do sucha při teplotě nepřevyšující 40 °C. Zbytek se suší 16 h nad oxidem fosforečným R při tlaku 0,71cPa. Teplota tání (2.2.14) zbytku je 69 °C až 72 °C.

Zkoušky na čistotu

Anorganické nitraty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR.

Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g isosorbiddinitratu se protřepává s 5 ml lihu 96% R a pak se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 10 mg dusičnanu draselného R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a toluenu R (15 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší v proudu vzduchu do odstranění pachu kyseliny octové. Pak se důkladně postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS a vystaví se na 15 min působení ultrafialového světla při 254 mn. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající nitratovému iontu není intenzívnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %, počítáno jako dusičnan draselný).

Isosorbid-5-nitrat, isosorbid-2-nitrat. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), viz Stanovení obsahu, při vlnové délce 210 nm až 215 nm.

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek j sou retenční časy: isosorbiddinitratu asi 5 min; isosorbid-2-nitratu asi 8 min; isosorbid-5-nitratu asi 11 min.

Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (c). Při použití zapisovače se nastaví citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10µl porovnávacího roztoku (e). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) rozlišení mezi píky isosorbiddinitratu a isosorbid-2-nitratu je nejméně 6,0.

Nastříke se 10 µl zkoušeného roztoku (a), 10 µl porovnávacího roztoku (c) a 10 µl porovnávacího roztoku (d). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není plocha píku odpovídajícího isosorbid-2-nitratu větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %) a plocha píku isosorbid-5-nitratu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %).

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). Množství zkoušené látky odpovídající 25,0 mg isosorbiddinitratu CPcL se smíchá s 20 ml mobilní fáze a míchá se 15 min pomocí ultrazvuku, pak se zředí mobilní fází na 25,0 ml a zfiltruje se vhodným membránovým filtrem.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Množství isosorbiddinitratu CRL odpovídající 25,0 mg isosorbiddinitratu se smíchá s 20 ml mobilní fáze a míchá se 15 min pomocí ultrazvuku, pak se zředí mobilní fází na 25,0 ml a zfiltruje se vhodným membránovým filtrem.

Porovnávací roztok (b).1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg isosorbid-2-nitratu CPcL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 10,0 mg isosorbidmononitratu CPcL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 5 mg isosorbid-2-nitratu CPcL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Při použití zapisovače se nastaví citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Pokud se plochy píků dvou po sobě následujících nástřiků liší o víc e než 1,0 %, nastříkne se roztok ještě čtyřikrát a spočítá se relativní směrodatná odchylka ze všech šesti nástřiků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka šesti nástřiků není větší než 2,0 %.

Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (b).

Vypočítá se obsah isosorbiddinitratu v procentech deklarovaného obsahu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede obsah isosorbiddinitratu v procentech.

Nečistoty

  1. anorganické dusičnany,   
  2. isosorbid-2-nitrat,   
  3. isosorbid-mononitrat (isosorbid-5-nitrat).