Juniperi fructus

2001

Plod jalovce

Synonyma. Juniperi pseudofructus, Fructus Juniperi

Je to zralý usušený nepravý plod (galbulus) druhu Juniperus communis L. Obsahuje nejméně 10 ml silice v 1 kilogramu drogy, počítáno na bezvodou drogu.

Vlastnosti

Droga má výrazný aromatický pach, zvláště po rozdrcení. Makroskopický a mikroskopický popis viz, Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. Zdužnatělá šiška, podobající se bobuli (galbulus), je kulovitá o průměru až 10 mm, fialově hnědá až černohnědá, často modře ojíněná. Je tvořena třemi masitými plodními šupinami. Na temeni plodu je třípaprsčitý šev s nezřetelnými hrboly mezi jednotlivými paprsky. Na bázi plodu často zbytek stopky. Vnitřní, parenchymatická část je drolívá, nahnědlá, obsahuje tři, zřídka dvě malá podlouhlá ostře trojhranná nahoře zašpičatělá na spodu mírně zaoblená velmi tvrdá semena. Semena jsou přirostlá vnější stranou bazální části k parenchymu plodní šupiny. Semena jsou na zevní straně obklopena velkými, oválnými siličnými nádržkami s lepivou pryskyřicí.
2. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky plodních šupin z buněk se stěnami ztlustlými, tečkovanými, bezbarvými, vyplněnými hnědou hmotou; anomocytické průduchy (2.8.3) jen zřídka; úlomky pokožky z temene plodu s dutinami a zubovitými buňkami; úlomky hypodermis s buňkami ztlustlými, kolenchymatickými; úlomky mezokarpu s velkými tenkostěnnými, většinou okrouhlými parenchymatickými buňkami, s velkými mezibuněčnými dutinami a nepravidelnými, velkými žlutými idioblasty se štěrbinovitými dvůrky (soudečkové buňky); úlomky schizogenních siličných buněk; úlomky osemení se ztlustlými, tečkovanými bezbarvými sklereidami, z nichž každá obsahuje jeden nebo několik hranolovitých krystalů šťavelanu vápenatého; úlomky endospermu a zárodku s tenkostěnnými buňkami obsahujícími mastný olej a aleuronová zrna.

3. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

   Zkoušený roztok. Směs silice a xylenu ze Stanovení obsahu se zředí hexanem R na 5,0 ml.

   Porovnávací roztok. 4,0 mg guajazulenu R a 50 µl cineolu R se rozpustí v 10 ml hexanu R.

   Na vrstvu se nanese do pruhů 20 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS, zahřívá se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v horní polovině červená skvrna (guajazulen) a v dolní polovině hnědofialová až šedofialová skvrna (cineol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzívní fialová skvrna (monoterpeny a seskviterpeny) odpovídající polohou skvrně guajazulenu na chromatogramu porovnávacího roztoku, červenofialová skvrna v poloze těsně nad skvrnou cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku, šedofialová skvrna (terpinen-4-ol) v poloze těsně pod skvrnou cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku a těsně pod ní modrá skvrna. Na chromatogramu zkoušeného roztoku může být slabě fialová skvrna odpovídající polohou cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrné další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 % nezralých nebo hnědých plodů a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 12,0 %; stanoví se s 20,0 g čerstvě rozmačkané drogy.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g drogy rozmačkané bezprostředně před stanovením se destiluje 90 min rychlostí 3 ml/min až 4 ml/min v 500 ml baňce s 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,5 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.